Sinicím se v horku daří. Když se přemnoží, mohou způsobovat řadu zdravotních problémů. Čeští vědci hledají způsob, jak je porazit.
Rostoucí teploty i víc horkých dní. To jsou důvody, proč se látky produkované sinicemi v posledních letech častěji objevují i ve zdrojích pitné vody. Problém to je především pro úpravny, které je většinou nedokážou efektivně odstraňovat. Kvůli sinicím navíc mohou během výroby pitné vody vznikat rakovinotvorné sloučeniny. Na způsobu, jak se s novým zdrojem znečištění lépe vypořádat, pracují čeští vědci z Ústavu pro hydrodynamiku Akademie věd. Zásadní je podle nich PH vody.
Martin Pivokonský z Ústavu pro hydrodynamiku AV ČR popisuje, v čem je problém: „Látky z umírajících sinic v nádržích místo aby vytvořily nějakou pevnou částečku, což je vlastně proces úpravy, kterému se říká koagulace, a zachytily se nám třeba na filtrech, tak tím filtrem projdou.“ Během toho může dojít až k takzvané chloraci. A právě při kontaktu s chlorem vznikají ještě nebezpečnější sloučeniny – jako třeba chloroform. V Česku je sice tento problém zatím ještě pod kontrolou, třeba v Asii ale kvůli sinicím kolabují celé úpravny vody.
Odpověď je v kyselejší vodě
Řešením je podle vědců snížení pH upravované vody na kyselejší úroveň. Martin Pivokonský popisuje, jak to probíhá: „Máme osm sklenic, ve kterých jsou nadávkované produkty sinic a řas. Ty sklenice jsou úplně stejné, liší se pouze hodnotou pH. Po několika minutách se v některých nádobách vytvoří viditelné shluky toxických látek. A právě takovéto větší shluky, které obsahují i jedovaté produkty sinic, se už při úpravě vody dají efektivně odstranit.“
Jedna z prvních úpraven vody, kde zmíněný princip používají, stojí poblíž Kutné Hory. Jiří Štěpán, předseda představenstva Vodohospodářské společnosti Vrchlice – Maleč, vysvětluje, proč vznikla:
„V přehradě se opravdu stále zhoršuje kvalita vody, a abychom dokázali splnit přísné legislativní požadavky, tak k tomu musíme mít příslušnou technologii.“ V čistírně probíhá ve velkém to, co se odehrávalo v laboratoři v malém. Výsledkem interakcí je tvorba agregátů, které pak snadno odstraní třeba obyčejné pískové filtry.
