Pád vlády, hlubší politická a ekonomická krize, ale i další oslabení Unie. Takové jsou možné následky hlasování o ústavní reformě, s nímž italský premiér Matteo Renzi spojil osud svého kabinetu. Renzi slibuje, že návrh pomůže urychlit tvorbu zákonů a ušetřit peníze osekáním moci Senátu. Premiér tak chce zamezit častým parlamentním patům. Kritici ale varují před téměř absolutní mocí vlády a podkopáváním demokratických principů. Pokud vláda padne, v dalších volbách by mohli uspět euroskeptičtí populisté.
Italové hlasují o historické ústavní reformě, hrozí pád vlády, oslabení eura i celé Unie
Itálii čeká klíčové referendum o ústavní reformě, Evropa má obavy (zdroj: ČT24)
Ústavní reforma omezuje moc Senátu
Renziho reforma by znamenala největší ústavní změnu od roku 1948, mluví se dokonce o vzniku „třetí italské republiky“. Podle posledních průzkumů nepatrně převažují odpůrci ústavních změn, podíl nerozhodnutých voličů je ale velký. Změny odmítají hlavně mladí a obyvatelé chudšího italského jihu. „Možnost, že Renzi prohraje, je vysoká. Více než padesátiprocentní,“ upozornil Nicola Piepoli z Institutu výzkumů veřejného mínění.
Vzhledem k tomu, jak se mýlily průzkumy u brexitu nebo amerických voleb, je složité výsledek předvídat. I Renzi je ale svým způsobem smířen s tím, že Italové vyřknou své NE. Zmírnil svou rétoriku a v posledních dnech tvrdí, že reforma není tak klíčová.
- Jde teprve o třetí plebiscit, který proběhne od vzniku druhé republiky v roce 1994. V roce 2001 Italové odsouhlasili, že regiony dostanou více pravomocí v oblasti zemědělství, vzdělávání, zdravotnictví a daní. O pět let později naopak odmítli Berlusconiho návrh, který dával větší moc premiérovi a oslaboval pozici prezidenta.
Současná ústavní reforma podstatně změní rozložení sil v parlamentu, kde nyní funguje „dokonalý bikameralismus“. Obě komory mají stejnou funkci, jsou voleny ve stejnou chvíli, ale mnohdy pochází zástupci komor z odlišných stran. Na zákonech je ovšem nutná shoda, proto schvalování legislativy trvá dlouho a často jednání směřuje k patu jako při prezidentské volbě v roce 2013.
Renziho reforma počítá s drastickým osekáním senátní moci. Volených 315 senátorů by pro příště měli vystřídat nevolení zákonodárci z regionů. Šlo by o stovku zástupců složených ze starostů nebo členů krajských rad. Zatím ale není úplně jasné, podle jakého klíče se budou vybírat, řekl serveru Euronews expert na italskou politiku Nicola Chelotti.
Horní komora nově přijde o možnost svrhnout vládu a o značný vliv na blokování přijímaných zákonů. Dolní komora by měla schvalovat zákony označené vládou za přednostní maximálně do 95 dnů.
Italský premiér Matteo Renzi
Renzi chce také více vyvážit sílu jednotlivých regionů, aby zabránil duplicitám. Ve více oblastech by měla do budoucna rozhodovat centrální vláda. Zaniknout mají provincie (s výjimkou autonomního Bolzana a Trenta), místo toho vzniknou metropolitní města.
Centrální vládu posílí i nový volební zákon
Referendum je úzce spojené i s novým volebním zákonem. Dosavadní systém s bonusem pomáhal menším stranám. Italské vlády často tvořily koalice více stran, které musely vyjednávat a hledat složité kompromisy. Tento systém byl spojován s vnitřní nestabilitou Itálie a neustále se střídajícími kabinety. Renzi je už třetím nezvoleným premiérem v řadě.
Nový zákon zajistí, že strana, která obdrží přes 40 procent hlasů, získá automaticky ve Sněmovně poslanců většinu, což povede k vládám jedné strany. Ve spojení s budoucí oslabenou – poradní funkcí Senátu, se vytratí systém brzd a protivah a kabinet bude mít značnou moc. K volebnímu zákonu se má ale ještě po referendu vyjádřit ústavní soud, který jej může odmítnout jako protiústavní nebo žádat změny.
Reforma je poměrně složitá, podle jednoho průzkumu jen devět procent Italů skutečně tuší, pro co budou hlasovat. Jedna firma dokonce vytvořila aplikaci pro mobilní telefony, kde se zájemci mohou dozvědět odpovědi na všechny otázky, aby se zorientovali.
GALERIE
itálie
Argumenty PRO: Urychlení tvorby zákonů a úspory
Finanční trhy dlouhodobě ukazují, že strukturální reformy jsou podmínkou pro budoucnost Itálie. Říkají to všichni.
Renzi chce díky reformě ušetřit peníze tím, že se sníží počet politiků a zbytečných institucí, jako je třeba Národní rada hospodářství a práce, což je poradní shromáždění odborníků na ekonomiku, sociální oblast a právo, ale i zástupců obchodníků a služeb.
Hlavním argumentem pro oslabení Senátu je ale nutnost urychlení tvorby zákonů a zvýšení efektivity parlamentu i vlády. Renzi se snaží prosadit hlavně ekonomické reformy.
Právě zkostnatělost systému stojí podle premiéra za úpadkem země v posledních dvou desetiletích. „Zvu všechny občany, aby se soustředili na referendum, a nikoli na vnější záležitosti,“ prohlásil Renzi, podle kterého „jsou Italové moudří a vědí, jak volit hlavou, a ne srdcem“.
Protest proti ústavním změnám v Itálii
Argumenty PROTI: Podkopávání demokracie a centralizace moci
Kritici to ale vidí jinak. Podle politologa Chelottiho vzniklo v Itálii od roku 1950 více zákonů než třeba ve Francii, Británii či Německu. „Velké problémy nejsou na vládní úrovni,“ říká expert. „Jde o to: co se děje po parlamentu? Věci se kazí na nižších úrovních správy, v soudnictví a byrokracii,“ míní Chelotti.
Italové by neměli být vydíráni. Renzi by měl spíš prosazovat strukturální reformy týkající se soudnictví nebo těžkopádného vzdělávacího systému. Téměř dva roky strávil zbytečným šťouráním v ústavě. Čím dříve dostane Itálie skutečné reformy, tím lépe pro Evropu.
Odpůrcům reformy se nelíbí, že návrh ruku v ruce s novým volebním zákonem vloží příliš velkou moc do rukou centrální vlády. Senát bude mít šestinu zástupců, což sice bude znamenat omezené výdaje, ale na úkor podkopávání demokratického systému, protože senátoři nebudou voleni a nebudou mít skoro žádný vliv.
Prestižní britský týdeník The Economist, který Italy vyzval k odmítnutí změn, navíc upozorňuje, že vybírat senátory přímo z regionů bude velká chyba, protože v krajích a obcích působí nejzkorumpovanější politici. Horní komora by se pro ně mohla stát magnetem, jelikož by jim zajišťovala imunitu.
Reforma by navíc mohla narušit rovnováhu ve federálním státě a vyvolat nový souboj o moc mezi Římem a regiony. Změny se netýkají pěti regionů se zvláštním statusem, obyčejné regiony budou ale prakticky bezmocné a návrh dle kritiků neřeší, jak zajistit spolupráci mezi centrální mocí a periferiemi.
Odpůrcům reformy se nelíbí ani rušení provincií, a to i v hustě obydlených oblastech. Místo toho vzniknou metropolitní města – podle kritiků je přitom důležitější racionalizovat územní členění Itálie.
Italský premiér Matteo Renzi hovoří k příznivcům ústavních změn
Politické dopady referenda
Italský premiér spojil s hlasováním osud své vlády poté, co nedokázal od parlamentu získat všeobecný souhlas se změnami. „Referendum je obrovské rozcestí mezi těmi, kteří řeknou budoucnosti ano, a těmi, kteří pořád na vše říkají ne,“ uvedl Renzi při květnovém vyhlášení plebiscitu.
Opoziční strany ale udělaly z hlasování o klíčové ústavní reformě spíše hlasování o samotné Renziho vládě, přičemž zdůrazňují boj proti zavedenému establishmentu. Snaha současného kabinetu o stabilizaci by tak mohla paradoxně skončit novou politickou krizí.
Evropská unie nemá mechanismy, kterými by se bránila vůči vývoji na národní scéně kromě toho, že bude dělat kvalitní politiku, a nebude pak docházet k podpoře populistických a antievropských stran. V Bruselu jsou v roli pozorovatele a doufají, že to nedopadne tak, jak si nepřejí.
Pokud Renzi odstoupí, je to děsivý scénář pro zbytek Evropy. Mluví se o katastrofě možná řeckých rozměrů, protože Renzi nastavil nemocné italské ekonomice reformní kurz, který přináší relativní úspěchy v očích evropských partnerů. Jeho odchod by znamenal další velkou nejistotu v eurozóně.
Po případném Renziho pádu by se prezident zřejmě nejprve pokusil sestavit vládu z jiných stran. Pokud by se to nepodařilo, následovaly by předčasné parlamentní volby, které by mohly otevřít dveře protestním stranám v čele s euroskeptickým Hnutím pěti hvězd, které vede bývalý komik Beppe Grillo. Hnutí se v průzkumech umisťuje na druhém místě za Renziho středo-levicovou Demokratickou stranou a nedávno získalo kontrolu nad Bolzanem a Turínem.
Hnutí pěti hvězd volá po radikálních krocích, jako je referendum o euru. Pokud by se po brexitu dostala v unijní zemi k moci populistická strana, která není nakloněná Bruselu, znamenalo by to další ránu pro evropský projekt, jenž nyní hledá cestu, jak dál fungovat. Unie se přitom ještě potýká s dopady finanční a migrační krize.
Proti reformě orodují ale i další strany jako Berlusconiho Vzhůru Itálie, regionalistická Liga severu, sociálně-demokratická Italská levice nebo komunisté. „Renzi je nebezpečím pro demokracii. Tady jde o boj mezi svobodou a režimem. Renzi chce touto reformou převzít plnou moc,“ tvrdí předseda parlamentní frakce Vzhůru Itálie Renato Brunetta. O víkendu proti změnám ústavy demonstrovalo v Římě 50 tisíc lidí.
Existuje rozšířený názor, že italské referendum nabízí po brexitu a zvolení Trumpa prostor pro třetí vzpouru lidu proti zavedeným elitám. Lídr krajně pravicové Ligy severu Matteo Salvini po zvolení Trumpa avizoval, že teď je řada na nás.
Ekonomické dopady plebiscitu
Itálie je po Řecku druhým nejzadluženějším státem v Evropské unii (133 procent HDP) a trápí ji dlouhodobě vysoká nezaměstnanost. Problémy mají italské banky, které se potýkají s dlouhodobě nesplácenými úvěry a možná budou potřebovat finanční injekci.
Podle Mezinárodního měnového fondu se italská ekonomika nevrátí na úroveň před krizí (2008) ještě minimálně jednu dekádu.
Za této situace může pád vlády odradit investory. „Nejvíc je straší to, že by Renziho odchod mohl uvrhnout zemi zpět do politického zmatku a způsobit větší krizi v ekonomice EU,“ napsal The Economist.
V tomto roce jsme si zvykli, že politické události, ať jsou sebevíc šokující, dokáží způsobit na trzích spíše krátkodobou volatilitu a jejich efekt poměrně rychle vyprchá. Jak v případě brexitu, tak vítězství Donalda Trumpa ale bezprostředně nebyl ohrožen finanční sektor. Italská situace je jiná, eventuální politická nejistota může trhům teoreticky více zatopit.
Podle něj by ale Renziho rezignace nakonec nemusela být pro Evropu takovou katastrofou, jak se mnozí obávají. „Itálie by mohla mít úřednickou vládu jako mnohokrát v historii. Pokud by prohrané referendum skutečně vyvolalo kolaps eura, bylo by to znamení, že jednotná měna byla tak křehká, že to stejně byla jen otázka času,“ upozorňuje Economist.
Odchod z eurozóny? Referendu by předcházel složitý legislativní proces
S tím, jak se populistické Hnutí peti hvězd zavázalo uskutečnit referendum o setrvání země v eurozóně, už ale někteří investoři skutečně začali předpovídat pád celé Unie. „Myslíme si, že se EU rozpadne a že Itálie opustí euro,“ řekl Jim Smigiel ze společnosti SEI Investments Co. „Ještě před chvílí to bylo nemyslitelné, ale teď začínáme pozorovat, že jsou přinejmenším kola v pohybu,“ dodal.
obrázek
Není přitom jasné, čím by hnutí chtělo evropskou měnu nahradit. Místopředseda Sněmovny poslanců Luigi Di Maio z této strany nedávno v rozhovoru pro list Repubblica uvedl, že preferuje „buď dvourychlostní euro nebo národní měnu“.
Schválit, aby o rušení mezinárodních smluv rozhodoval lid, by navíc znamenalo odsouhlasit dodatek ústavy dvěma třetinami obou komor parlamentu. A i kdyby nakonec Italové dali euru vale, mohl by celý proces zablokovat ústavní soud.
Podle posledního průzkumu si naprostá většina Italů chce euro nechat – pro odchod z eurozóny by hlasovalo pouze 15,2 procenta dotázaných, napsal nedávno list La Stampa. Investory přesto znervózňuje nejistota, co bude.