Nejznámějším vojákem rakousko-uherské armády je v Česku patrně dobrý voják Švejk. Ostravská Komorní scéna Aréna se rozhodla v nové inscenaci Švejkův návrat přiblížit okolnosti, za kterých Jaroslav Hašek své nejznámější dílo psal. Humoristická kniha vznikala, zatímco její autor prožíval složitou životní etapu.
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války vyšly už před sto lety, přesto patří k nejpřekládanějším českým knihám a dočkaly se několika filmových a televizních adaptací, jak od českých, tak zahraničních tvůrců. „Obsah jednoho z nejvýznamnějších románů české literatury 20. století musí být jasný přinejmenším maturantům, kteří už desetiletí musí pošvejkovsku předstírat, že jej nejen přečetli, ale dokonce i pochopili,“ míní ostravští divadelníci.
K pochopení může přispět nejnovější hra od dramaturga Arény Tomáše Vůjtka. „Hrajeme poslední úsek Haškova života a ty většinou nebývají moc veselé,“ napovídá představitel Haška Josef Kaluža. „Zemřel v devětatřiceti letech, k brzké smrti ho dohnaly všechny ty okolnosti jeho životního příběhu,“ dodává.
Osudy dobrého vojáka nestihl Hašek dokončit. Psát je začal dva roky před svým skonem, po návratu z Ruska, kde se nechal poblouznit bolševickou revolucí. Nevrátil se sám. „Utekl před revolucí tak rychle, že si možná ani nestačil uvědomit, že už na něj doma čeká jedna žena, se kterou už má osmiletého syna,“ poznamenává Vůjtek.
Kaluža: Hašek si toho nesl hodně na hrbu
Při psaní hry vycházel ze skutečnosti podle Haška, který byl znám svou bujnou fantazií a smyslem pro recesi. „Ne všechno, co o sobě Hašek řekl, je pravda. Když víte, že nebudete psát dokumentární film a že budete pracovat s tím, co o sobě Hašek vyfabuloval, je to krásný materiál pro divadelní hru,“ nepochybuje Vůjtek.
Kromě další ženy si z Ruska přivezl deziluze a pohrdání legionářů, s nimiž bojoval za Masaryka. V profesi se snažil navázat, kde přestal, opět provokoval svými výroky. Scénou pro Švejkův návrat se stala hospoda. V ní si Hašek léčí – nejen podle své „druhé“ ženy víc, než je zdrávo – svůj světobol. „Tragikomický člověk, který toho hodně zažil a nesl si to na hrbu, tím měl život těžký,“ soudí Josef Kaluža.
Závěr Haškova života propojený s psaním Švejka se před několika lety pokusila postihnout i spisovatelka Irena Dousková v románu Medvědí tanec.
