Recenze – „Prach jsi a v prach se obrátíš.“ (Genesis 3, 19) S naší Zemí to zase (pokolikáté už!) vypadá bledě. Prašné bouře bičují nemocnou půdu, která už lidi nedokáže uživit. A ti, kteří nezemřou hladem, se časem udusí. Dříve se dívali do nebes a přemýšleli o tom, jestli tu jsou opravdu sami. Teď se dívají do nehostinné země, pokryté prašným povlakem, a začínají mít mrazivý pocit, že se První kniha Mojžíšova naplňuje. Náš svět nás tu už nechce, a tak nezbývá než najít si jiný…
Interstellar – Nolanova sci-fi patří mezi hvězdy
A toto je intimní i gigantický příběh těch, kteří se odvážně vydali srdcem temnoty, aby našli nové světlo. Magická sci-fi story farmáře Coopera, jenž před časem (kdy v učebnicích ještě nebyla mise Apolla označena jen za propagandu) jako pilot a konstruktér létal pro NASA. Jenomže teď potřebuje nemocná země spíše farmáře nežli piloty, a tak se stará o své kukuřičné pole a syna a dceru, a občas si zpestří život lovem indického drona, který krouží nad jeho kukuřici proto, že mu zřejmě slunce sežehlo obvody a jeho solární panely se Cooperovi šiknou pro automatické kombajny. Prostě taková postmoderní rodinná idyla před definitivním koncem tohoto světa, který na sebe zřejmě nenechá dlouho čekat.
Tak to alespoň předpovídají nejlepší mozky z NASA, vedené profesorem Brandem, který téměř v ilegalitě, na nejstřeženějším místě na Zemi, připravuje záchrannou misi, která je poslední nadějí zuboženého a k zániku odsouzené lidského rodu. Pak Cooper dostal v binárním kódu vzkaz, který ho i s jeho chytrou dcerou Murph, zavedl k přísně utajované základně NASA, nečekané nabídce znovu usednout do pilotního kokpitu vesmírné lodi Endurance a proletět nedozírným vesmírem k naději na přežití. Začíná velkolepá mise Lazarus, jejíž název odkazuje k naději na vzkříšení z mrtvých, v duchu biblického: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít.“
Interstellar
Může si ale člověk zahrát na Boha, má dostatek intelektu a síly, aby odhalil skryté tajemství gravitace a našel nový svět místo toho, který ho už evidentně nechce? Odpověď na tyhle otázky je zaklíčovaná v téměř třech podmanivých hodinách filmové odysey (jistá inspirace Kubrickem je zjevná i přiznaná, ale rozhodně neobtáhnutá přes kopírák).
Dva problémy Christophera Nolana
Hlavním problémem Nolanova netrpělivě očekávaného mega sci-fi opusu, který byl předem pasován na blockbuster žánru a potenciální film roku, bylo právě toto hypertrofické očekávání, jež je vždy o něco více přebouchlé nežli možná realita. Když si nasadíte laťku výše než ostatní a zdoláte ji, bude se totiž čekat, že příště ji posunete ještě o další, signifikantní kus výš. A tak se může stát, že i když natočíte profesionálně dokonale zvládnutý, brilantní a silný film (což se v tomto případě také stalo), může se to zdát pořád málo.
GALERIE
zdroj: Warner Bros.
Druhým problémem pak je odvaha, s jakou Christopher Nolan propojil intimní, trojrozměrnou dimenzi pozemského „příběhu kukuřičného pole“ s velkoryse rozmáchlou „multidimenzionální galaktickou story“ a jejími neohraničitelnými parametry. Tuhle kontrastní konfrontaci není jednoduché realizačně ustát ani divácky hladce skousnout, ale navzdory tomu má v tomto Nolanově dramaturgickém konceptu své přesné místo, sdělný potenciál a významovou funkci.
Výprava i za Oscarem?
Interstellar (neboli „mezihvězdný“) se snaží prolnout uvěřitelné emoce se soudobými vědeckými poznatky, což v týmu jistil významný americký teoretický fyzik a astrofyzik Kip Thorne, zabývající se hlavně gravitační fyzikou, která v Nolanově opusu hraje důležitou roli. A ono to vychází, včetně skrytého apelu, že když jde o záchranu světa, je třeba se pohnout. V čele nolanovsky tradičně silného castingu tentokrát bezpečně vede flexibilní a citlivý Matthew McConaughey, jenž tu bez velkých gest a patetických výkřiků bravurně vystřihl svoji další velkou roli, které by slušela oscarová nominace. Bezpečně mu tu sekunduje subtilní, ale v případě potřeby i dostatečně silná Anne Hathawayová, svérázná Jessica Chastainová v roli jeho dospělé dcery, muž který tuhle misi rafinovaně vymyslel, neselhávající Michael Caine a v lehce nezáviděníhodné okrajovější figuře i populární Matt Damon.
Interstellar / Matthew McConaughey
Lahůdkový je vizuál (včetně unikátně úsporných „odhumanizovaných“ robotů), pořízený IMAX kamerami, za nimiž stál švýcarský rodák Hoyte van Hoytema, odpovídající sto šedesáti pěti milionům investovaných dolarů, které jsou vidět i slyšet. Zdá se, že pro opus těchto ambicí a rozměrů je takovýto rozpočet nezbytný. A nejlépe si ho užijete při promítání ze sedmdesáti milimetrového formátu na gigantickém plátně v IMAXU (ten pražský je jedním z pouze pěti kin v Evropě, kde se v tomto formátu bude promítat).
Chvála špičkového mainstreamu
Nadupaný Interstellar tak lze chápat i jako návod, jak přežít zánik Země podle Christophera Nolana, i jako opojné okouzlení vesmírem, ve kterém člověk hledá své místo. Opírá se o vymazlený scénář, který společně napsali bráchové Nolanové, čiré a dokonalé filmové řemeslo, atmosférický vizuál, oslovující i tam, kde se toho příliš neděje a volnější tempo „jen“ drží potřebný rytmus.
Stručně řečeno Nolan to opět dal a předvedl nám ryzí kosmickou sci-fi s výrazným pozemským leitmotivem, vyvolávající (kromě již zmíněného Kubricka) reminiscence na žánrově spřízněnou Gravitaci nebo Sunshine. Interstellar je působivý a uvěřitelný velký příběh, poctivě odvedený film, který je chválou špičkového žánrového mainstreamu a sázkou na tradiční a neselhávající hodnoty.
INTERSTELLAR. USA 2014, USA/Velká Británie 2014, 169 min., české titulky, přístupný, 2D/IMAX. Režie: Christopher Nolan. Scénář: Christopher a Jonathan Nolanové. Kamera: Hoyte van Hoytema. Hudba: Hans Zimmer. Hrají: Matthew McConaughey (Cooper), Anne Hathawayová (Amelia), Jessica Chastainová (Murph), Mackenzie Foyová (mladá Murph), Ellen Burstynová (stará Murph), Cassey Affleck (Tom), Michael Caine (Brand), Wes Bentley (Doyle), Matt Damon (Mann). V kinech od 6. listopadu 2014.
