Písničkář Jan Burian se vyrovnává s nejistotami „pokročilého středního věku“ deskou. Na dvojalbu Jihotaje najdou posluchači vedle novinek také Burianovy starší skladby v nové úpravě muzikantů z Bizarre Bandu.
„Je to taková mozaika z toho, co člověk prožívá v určitém věku, a toho, jak na něj působí, co se děje kolem,“ uvádí k inspiračním zdrojům Jan Burian. Na současné dění reaguje například píseň Normální den. „Život byl vždycky složitej a tohle není žádnej důvod přestat ho žít,“ svěřuje se v ní Burian.
„Normální den je reakcí na to, že jsme přijali za rok dvanáct uprchlíků a je jich míň než Okamurových poslanců. To je taková situace, kdy si člověk říká, že tady se žádná hrůza neděje, pokud si ji neuděláme sami,“ vysvětlil autor. „Ale na albu jsou také písničky niterné. Třeba dcera mi odešla z domu, tak jsem o tom napsal píseň,“ doplnil příklad osobnějších skladeb.
Písničkář není vycpávka mezi reklamy
Nevycházet z vlastní zkušenosti a pocitů podle Buriana při skládání nejde. „Když je člověk písničkář, tak to neznamená, že by měl psát vycpávky mezi dvě reklamy. Píšete o tom, co cítíte, co si myslíte, k čemu jste došli. Nemůžete třeba předat zkušenosti, protože je nikdo nechce slyšet, tak je napíšete do písničky a uvidíte, jak to potom dopadne.“
Nová nahrávka je podle Buriana návratem ke klasickému zvuku. Jako hudební doprovod k Jihotajům přizval kapelu Bizarre Band. „Hrají na pomezí vážné hudby a různých žánrů, nemají v tomto směru zábrany a já také ne, tak jsme se přes generaci sešli,“ poznamenává Burian, v čem si s mladšími muzikanty sedl. Písnička je jako scénář, k němuž si můžete volit režiséra, říká.
