Vyznání divadlu. Vzrušivost příprav. Důvěrnost, vznikající s každou další replikou. Stárnoucí režisér a mladá herečka, navíc dcera ženy, s níž kdysi chodil… Pohledná zápletka kultovního filmového a divadelního režiséra Ingmara Bergmana, inspirátora řady umělců dvacátého století. V rámci dramaturgie Divadla v Řeznické došlo na divadelní adaptaci jeho televizního filmu Po zkoušce (Efter repetitionen) z roku 1984.
Režie inscenace Po zkoušce, premiérované v polovině června, se ujal slovenský herec Martin Huba, představitel hlavní role, který sám sebe vedl už poněkolikáté. Divadelní režii se věnuje od devadesátých let, v Čechách bývá častým hostem a je držitelem Českého lva za vedlejší roli ve filmu Jiřího Menzela Obsluhoval jsem anglického krále. „Bergman se s herečkami nebo herci moc nepáral, soužití a práce s ním na nich zanechalo stopy, na druhou stranu to otevřeně přiznává. Divadelníci neradi pouštějí druhé do zákulisí, dokonce ani sebe ne. Bergman zde učinil velmi otevřenou zpověď o zákonitostech v divadle… Destrukci herce, o níž často hovoří, považuje za prospěšnou výsledku,“ řekl Martin Huba v rozhovoru pro ČRo 3 - Vltava.
Lucie Štěpánková, členka souboru Divadla na Vinohradech a držitelka Ceny Thálie pro umělce do třiatřiceti let, se rolí začínající herečky Anny představila poprvé na této komorní pražské scéně, kde si pro změnu úspěšně vyzkoušela výrazový repertoár hraní nablízko. Ilona Svobodová je coby mrtvá bývalá milenka Ráchel ironickou průvodkyní vlastní minulostí, zpětně uděluje režisérovi vztahovou lekci a spojuje časové roviny příběhu. Podobně jako v některých partech ve Špatné ženské využívá svůj temperament a nadhled zralé svůdkyně, která se místy propadá do splínů, aby po chvíli trefně pojmenovala další peripetie svého osudu.
Bergmanova hra má autobiografické rysy, představuje emotivní manipulace charismatické osobnosti, její vliv na druhé. V osobě režiséra Henrika autor shrnul své vlastní zkušenosti z divadelní tvorby. „Základní situace hry je velice prostá: v atmosféře uvolnění a poklidu, která zavládne po právě ukončené divadelní zkoušce, se ve hře rozvíjí dialog mezi režisérem a mladou herečkou. Je to dialog postihující nejen jemné předivo lidských vztahů, ale také mnohé úvahy o podstatě a smyslu umělecké práce,“ uvádí anotace hry, s kterou se Divadlo v Řeznické v září účastnilo devatenáctého ročníku mezinárodního festivalu Divadlo v Plzni.
Jako struny napjati
Intimita setkávání se nad novým textem a jeho uměleckým ztvárněním je to, co je na hře nejpřitažlivější. Výrazná figura Martina Huby funguje už jaksi sama o sobě, dominuje fyzicky a kontrastuje s jemnou ženskostí jeho protihráčky, která ovšem působí více autenticky. V konverzační komedii Úlet (Bernard Slade) koketuje mladá žena s léta ženatým Michaelem dráždivou replikou: „Jsi v pokušení?“ Tato slova jakoby vibrovala vzduchem po celou dobu bergmanovské diskuze. Mentor Henrik je v pokušení, dychtivá Anna také, právě pokušení je hybatelem všech akcí, v nichž se profesní prolíná s osobním. Hra ve hře umožní předjímat zjištění, jaké by vše bylo, kdyby se scházeli, klade otázku: Jak by náš vztah vypadal později?
V úvodu prochází režisér opuštěným jevištěm s hudebními nástroji (harfa, violoncello), letmo se dotkne strun, škoda, že nezahraje víc. V některých scénách je „napětí strun“ patrné, dvojice dochází až k neznatelné hranici blízkosti, kdy se přátelsky důvěrné mění na partnerské. Režisér se aktivně pohybuje po scéně, hodně gestikuluje a často mluví i zády k divákovi, jakoby se jednalo o skutečnou noční situaci v divadle, které není nikdo další účasten. Přítomnost hudebních nástrojů skutečně svádí k využití hudby, představení je ale založeno na kvalitě dialogu. Přesto by se v místech delších úvah o divadle hudební linie dobře uplatnila.
Text hry přeložili Zbyněk Černík a Petr Kerlík, o výpravu se postaral Milan Čorba. Nejbližší reprízy Bergmanova díla uvádí Divadlo v Řeznické 19. a 25. ledna v 19:30.
