Zákazníci mají s vyučenými řemeslníky dobrou zkušenost, jsou ale stále náročnější a začínají od nich vyžadovat propojení s novými technologiemi, například na bázi chytré domácnosti. Vyplývá to z průzkumu, který pro Asociaci malých a středních podniků a živnostníků (AMSP) uskutečnila agentura Ipsos mezi tisícovkou spotřebitelů, řemeslníků a studentů. Nejžádanějšími profesemi jsou instalatéři, automechanici, elektrikáři a zedníci.
Na 84 procent zákazníků je s prací vyučených řemeslníků spokojeno nebo nemají zásadnějších připomínek, desetina je pak nespokojena. Na 91 procent lidí věří, že řemeslo má perspektivu, zatímco jen šest procent se domnívá, že lidé, kteří se vyučí, budou mít problémy se uživit.
Zatímco dříve se zákazník spokojil s odbornou prací a dobrou cenou, podle výsledků průzkumu již stejnou váhu dávají spotřebitelé i na rychlost, čistotu, kultivovanost a dodržení cenové nabídky. Zákazníci rovněž očekávají, že jim řemeslníci budou schopni propojit technické zařízení domácnosti s výpočetní technikou.
„Je potěšující slyšet, že spotřebitelé jsou v jasné většině spokojeni s prací odvedenou kvalifikovaným řemeslníkem, současně ale deklarují, co po nich budou v budoucnosti požadovat. Je zřejmé, že například dodávky spojené s technickým zařízením budov budou vyžadovat propojení s počítačovými systémy ovládanými na dálku, a nové technologie tedy budou automatickým vybavením moderních řemeslníků. Na to se musí připravit jak odborné školy, tak samotní řemeslníci,“ uvedl předseda asociace Karel Havlíček.
Na doporučení a od svých známých pak hledá řemeslníka 65 procent Čechů. Na pozitivní reference na internetu pak dá 15 procent lidí. U profesního spolku, který sdružuje řemeslníky, se poptá jen procento zákazníků. Průzkum rovněž ukázal, že lidé radši využívají služeb jednotlivého řemeslníka než větší společnosti. Přednost tomu dává 60 procent. Třetina si firmu najme občas a jen jedno procento ve většině případů.
Řemeslníci věří nejvíce své dovednosti a pověsti, méně sází na nízkou cenu
Řemeslníci věří nejvíce své dovednosti a pověsti, méně sází na nízkou cenu nebo webové prezentace, podobně považují za méně důležité členství v cechu. Více než tři čtvrtě řemeslníků má práce dostatek a nepotřebuje se propagovat. Nicméně 60 procent jich si myslí, že jejich práce je stále cenově podhodnocená.
Řemeslníci by také uvítali mistrovskou zkoušku, která by zákazníkům garantovala, že jsou ve svém oboru kvalifikováni a jsou schopní odvést kvalitní práci. Podle AMSP je tato zkouška, která se projednává s MŠMT, opodstatněná, neboť přirozenou cestou prokáže odbornost dodavatele a zákazník, požadující nejvyšší kvalitu služeb, se bude moci lépe orientovat.
I když průzkum ukazuje na to, že řemeslo má perspektivu, je úbytek absolventů za posledních deset let poměrně velký. Mladí lidé se na učňovské obory nehrnou, chybí jim pozitivní motivace a vyhledávají pohodlnější profese. Úbytek je ale i důsledkem demografického vývoje, neboť v poslední dekádě ubylo obecně přibližně třicet procent všech absolventů dané věkové kategorie.
Jak žáci a jejich rodiče, tak učitelé se dle průzkumu shodují, že cestou ke vzbuzení zájmu je vyšší motivace škol i firem ke vzájemné spolupráci a že cesta k přesvědčení žáků začít uvažovat o praktickém vzdělání by měla být přirozená, ve smyslu vzbuzení zájmu, tedy například zavést praktickou výuku již na základní škole.
Hlavním důvodem těch, kteří zvolili jiné vzdělání než řemeslo, převažovala touha po vyšším vzdělání, obava z manuální práce v nelehkých podmínkách, ale i strach z prostředí a vztahů na učilištích.
Z průzkumu dále vyplývá, že mladí lidé si řemeslné obory vybírají na základě dostupnosti a atraktivity, ale dávají i na názory svých známých či kamarádů. Ke studiu daného oboru by je motivovala možnost stipendia, certifikátů/licencí nebo odměny za praxi. Současně uvádějí, že nejdůležitější částí studia je ale pro studenty řemeslných oborů praxe, která po nástupu na školu bývá zklamáním.
