Na vlastní byt si lidé v Česku vydělávají nejdéle v Evropě, navíc ceny bytů a domů po epidemii koronaviru ještě poskočily. Politici se shodují na potřebě dostupného bydlení. Prosadili by ho větší družstevní výstavbou nebo rozšířením bytových fondů obcí. O regionálním rozvoji a také dopravě debatovali zástupci devíti politických stran zastoupených v Poslanecké sněmovně ve speciálu Událostí, komentářů, sešli se v historické tramvajové vozovně v pražských Střešovicích. Debatu moderovala Jana Peroutková.
Problém s bydlením dopadá především na mladší generace, které zakládají rodiny. Na otázku bydlení se podle Pirátky Olgy Richterové její strana zaměřuje v hlavním městě. Výstavbu chtějí více koordinovat nebo nabídnout možnost městu postupně splácet cenu pozemku.
„Ty projekty se rozjíždějí, druhá cesta je možná méně atraktivní, nezapomenout na ty na okraji, vědět, že dnes stát často nese náklady na bydlení v jiných službách,“ poznamenává Richterová k otázce bezdomovectví. Šla by například cestou hrazení kauce nájemního bytu lidem, kteří na ni nemají.
„Stát na řešení bydlení rezignoval,“ konstatuje bývalý hejtman Kraje Vysočina Jiří Běhounek (ČSSD). Upustilo se podle něj od podpory družstevního bydlení nebo spolků a jde se především cestou hledání pozemků, které by obce mohly nabídnout pro individuální výstavbu.
Běhounek vyzdvihuje zákon o dostupném bydlení, pro který se inspiroval v Rakousku a Velké Británii. Náklady na bydlení by tak pro rodinu neměly převýšit třicet procent jejích příjmů. Bytů podle Běhounka v České republice není nedostatek, ale jsou špatně alokovány, využívány ke komerčním účelům a jsou přehodnoceny kvůli prodeji.
„Potřebujeme nastavit přesné parametry toho, co je sociální bydlení a co je dostupné bydlení,“ říká Martin Kupka (ODS), který je kromě poslance také starostou Líbeznice. Finanční prostředky by nasměroval do výstavby bytů ze strany obcí a měst.
Využít by chtěl také brownfieldy, ve kterých podle něj bývá infrastruktura a výstavba bytů by tam mohla oživit historická centra. „Využívat ty staré areály, přivést tam investory a zároveň mít sociální byty pro obec,“ přibližuje Kupka přístup, který používá Líbeznice. Apeluje také na přijetí nového stavebního zákona a digitalizaci celého procesu výstavby.
Dotované bydlení a obce jako záruka pro majitele
Olga Richterová si uvědomuje, že pronájem bytu je také riziko a proto by chtěla pronajímat soukromé byty, jejichž majitelům by obec sloužila jako pojistka a kontrolovalo by se brzy po nastěhování, že je vše v pořádku.
„Touto cestou již jdeme v Praze nebo Ostravě, není to nic neozkoušeného, chceme ukázat, že obec se může postarat o svoje lidi a ušetří tak náklady státu,“ říká Richterová. Řada státních institucí jako dětské domovy nebo ty pro seniory podle ní totiž supluje místní nedostupnost bydlení.
Jiří Běhounek by prosazoval projekt veřejně prospěšných bytových společností, které by bez zisku stavěly byty. Nájemní bydlení v nich by dotovaly obce a stát a sloužilo by nízkopříjmovým skupinám lidí, kteří na běžné bydlení nedosáhnou.
Kdyby se podobný zákon podařilo prosadit, mohly by samosprávy lépe regulovat právě bydlení na svém území.
„Důležité je mít spektrum nájemního, družstevního i vlastnického bydlení, k tomu je potřeba legislativa a dobře namířená podpora státu tam, kde je to nutné,“ říká Kupka. Jako příklad dává Plzeň, kde podle něj pružně reagují, když se něco nedaří a například pro člověka najdou jiný byt, který je schopen zaplatit. Do budování sociálních bytů by chtěl zapojit i soukromníky, ale za jasných pravidel.
Prodeje bytových fondů
Olga Richterová zmiňuje, že je důležité, aby obce měly dostatečný bytový fond. Nešťastné bylo, když se bytů dříve zbavovaly. „Státní podpora by měla jít cestou efektivnějšího využívání státního fondu, zvýší se tím obcím paleta nástrojů a bude to fungovat líp,“ myslí si Richterová. Zbavování se bytového fondu obcí kritizuje i Běhounek.
Místopředseda hospodářského výboru Martin Kolovratník (ANO) vkládá naděje do nového stavebního zákona. „Když je něčeho málo, tak je to drahé a nedostupné, když toho je hodně, tak je to levné,“ míní Kolovratník. S rychlejším řízením podle něj vzroste i výstavba a s více byty budou celkově levnější.
Na podobě stavebního zákona podle něj politická dohoda není. Preferuje navrhované řešení jednoho centrálního úřadu, který bude vše institucionálně řídit.
Podle poslance KSČM Jiřího Dolejše za čtyři roky vláda pro dostupné a levné bydlení nic neudělala. Řešení vidí v rozšíření regulovaného nájemního bydlení obcí a družstevního bydlení. Nechce jít cestou komerčního nájemného. „Ne že vám pan domácí napaří nájemné, kolik může, kolik mu dovolí cenová mapa, což pro Prahu je možná 15 tisíc měsíčně, zkuste si to platit z důchodu,“ říká Dolejš.
Státní fond úvěrového bydlení podle něj obcím nepomůže, protože jim nedá o moc lepší úrok než například banka.
Helena Langšádlová (TOP 09) vidí částečně řešení v rozšíření vysokorychlostního internetu, který umožní pracovat na dálku a bydlet mimo největší města. „To nám ukázala i covidová doba, že spousta lidí se rozhodne bydlet mimo centra za předpokladu, že tam bude mít vysokorychlostní internet, a tím se můžou dostat k dostupnějšímu bydlení,“ říká Langšádlová.
Na společnost je podle ní potřeba koukat v souvislostech a hledat různé cesty pro různé životní situace.
Věra Kovářová (STAN) si myslí, že bez vysokorychlostního internetu v celé republice se lidé budou stěhovat do velkých aglomerací. Jako další řešení vidí rozmístění obyvatel po celé republice díky lepšímu dopravnímu propojení například vysokorychlostními tratěmi. „Lidé mohou dojíždět za prací do velkých měst, to je správná cesta,“ myslí si Kovářová.
Malým obcím by měl podle ní na stavbu bytů také přispívat stát. „Chválím ministerstvo financí, které vypsalo dotace obcím na výstavbu bytů. Malé obce, pokud jim stát pomůže, mohou stavět byty. Nevyřeší to problém za rok, ale je to cesta správným směrem,“ hodnotí Kovářová. Nový stavební zákon podle ní ceny bytů nesníží.
„Musíme se vrátit k družstevnímu bydlení, musí finančně pomoci obce, kraje i stát a zadotovat sociální bydlení. Můžou pomoci i tím, že vytipují pozemky pro družstevní bydlení,“ myslí si Radim Fiala (SPD).
Řešení pro mladé rodiny vidí například v manželských půjčkách s nízkým úrokem, protože na normální hypotéky podle něj nedosáhnou. „Stát by se měl vrátit k některým osvědčeným věcem, které možná fungovaly před rokem 89,“ navrhuje Fiala. Věří také ve zrychlení výstavby díky novému stavebnímu zákonu a kratšímu času na povolování staveb.
„Je potenciál využít nevyužívaný majetek obcí k přestavbě na bydlení,“ říká Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL). Kraj dle něj může prodat výhodně nevyužívané objekty obcím. „Zaváže se obec, že tam bude mít třeba tři sociální byty a dva byty pro lékaře nemocnice, kterou vlastní kraj,“ předpovídá Bělobrádek.
Navrhuje také demoliční fond, aby se výstavba nerozšiřovala zbytečně do krajiny, ale spíše se mohly v obcích zbourat domy v havarijním stavu a postavit nové. O sociálním bydlení a bytech by si pak podle něj měly rozhodovat samy obce. Akcentuje také nutnost přilákat lidi zpět na venkov.
