Mezi čerstvě oceněné prezidentem Milošem Zemanem patří i komentátor a novinář Jan Petránek, který získal medaili za zásluhy. Nikomu ale sloužit nebudu, svůj názor si nechám, komentoval v Interview ČT24. Jde podle něj o výraz novinářské objektivity, která mu u jiných novinářů schází.
Nesloužím Zemanovi, svůj názor si nechám, míní vyznamenaný novinář
Jan Petránek: Chybí mi tu více kultury (zdroj: ČT24)
Nad rozdělenou společností se prý zamýšlel ve chvíli, kdy mu někdo vyčítal, že od Zemana medaili přijal. „Proč je ta společnost tak rozdělená. Vždyť já nebudu sloužit ani Klausovi, ani Zemanovi, jako jsem nesloužil i Havlovi, nechám si svůj názor. Tahle objektivita, tu bych rád viděl i na jiných novinářích, tam mi chybí," říká Petránek.
Narodil se 28. 12. 1931, působí jako novinář, komentátor a literát. Od roku 1951 pracoval v Československém rozhlasu. Byl například korespondentem v Indii, Pákistánu, SSSR, Vietnamu a Číně. Po roce 1968 byl nucen z rozhlasu odejít a pracoval jako topič. Podepsal Chartu 77, psal i do samizdatových Lidových novin. Po roce 1989 se stal jejich redaktorem a vrátil se i do rozhlasu.
Se současným českým prezidentem se prý znal ještě předtím, než začaly legálně vycházet Lidové noviny. „On mně říkal Honzo, já jemu Miloši. A když začaly Lidové noviny, nosil mi tam jako redaktorovi příspěvky,“ popisuje.
Se Zemanem se neshodujeme na Peroutkovi
To mu ale nebrání se s hlavou státu přít. „Různíme se velice v názoru na Ferdinanda Peroutku, který je pro mě pokračovatel Karla Havlíčka Borovského a člověk, kterému velice věřil Masaryk. A on se Peroutka s Masarykem také nemusel ve všem shodnout. Ale byli to džentlmeni. On má na něj kritický názor a já ho jako demokrat předělávat nebudu,“ zmínil Petránek na Zemanovu adresu.
Posteskl si také nad sporem Zemana s rektory, jejich neúčast na předávání vyznamenání mu radost nedělá. Podle vlastních slov by si oceněný dlouholetý novinář přál kouzelnou hůlku, aby z obou stran panovala větší tolerance. „Chce to víc kultury v celém českém politickém, ale i společenském prostoru. To mi tu chybí," poznamenal.
Prezident v den výročí vzniku samostatného Československého státu ocenil na Pražském hradě pětatřicet lidí. Nejvyšší státní vyznamenání udělil lidem za hrdinství, z politického života, odborníkům, umělcům i sportovcům. Nejdelší potlesk, a navíc ve stoje, zněl ve chvíli, kdy medaili přebíral otec Petra Vejvody – studenta, který položil život při záchraně spolužačky ve Žďáru nad Sázavou.