Boston – Světoznámý český plastický chirurg Bohdan Pomahač připravuje společně s americkými kolegy pravidla pro transplantace obličejů - jak má fungovat banka orgánů, koho operovat přednostně a jak výkony proplácet. Jejich aktivita je mimo jiné jednou z reakcí na jeden z mnoha úspěšných zákroků, který Pomahač provedl před rokem Carmen Tarletonové a který se dostal na přední stránky amerických novin.
Obličej matky dvou dětí z Vermontu byl tou nejsložitější z několika transplantací, které Pomahač vedl, a několik let se bude nejen jeho tým z tohoto případu učit. „Carmen měla skvělý celý rok, kdy neměla žádnou epizodu odhojování tkáně, nicméně ona je jeden z těch pacientů, kde stačí poměrně málo a může se ten proces znovu probudit a začít. Takže ji musíme sledovat každých šest týdnů a zasáhnout brzy, pokud by nějaké náznaky projevovaly,“ řekl Pomahač zpravodaji ČT Martinu Řezníčkovi. „Ona je pacient, u něhož vidíme naprosto nečekané věci a naprosto nečekané imunologické úkazy. Zatím je to jenom jediný pacient, ale učíme se strašně moc, co se týče interakce mezi tkáněmi dárce a jejími vlastními,“ upřesnil.
„Můj manžel se vloupal do mého domu uprostřed noci a bil mě baseballovou pálkou. Křičela jsem na své dcery, aby zavolaly policii. Skončilo to tím, že mě polil průmyslovým louhem. Když přijela policie, tak se hned vzdal a já se doplazila do sprchy, a tím to všechno začalo,“ vzpomíná Carmen v exkluzivním rozhovoru se zpravodajem ČT. „Byla jsem v bezvědomí tři a půl měsíce, v nemocnici šest měsíců, byla jsem tak vážně popálená, že trvalo tři roky, než jsem zažila pocit klidu, než jsem byla schopná zvládnout každodenní věci a byla schopná myslet na budoucnost a na to, co chci dělat.“
Transplantace obličeje od mrtvé dárkyně se sice zdařila, ale úplně si tato žena z Vermontu oddychla až nedávno, kdy odezněly poslední potíže. Teď už se o sebe dokáže postarat, byť ještě vidí a čte velmi špatně. Za 46 let svého života má už třetí obličej. Těsně po operaci necítila nic, teď cítí 50 až 60 procent oproti normálu. Zohyzděný obličej ale necítila vůbec. „Sedm let jsem necítila obličej. Téměř zapomenete na to, jaké to je. (…) Když jsem viděla svůj nový obličej, tak to nebylo tak emocionální, jako jsem si před tím myslela. Bylo to velké uvolnění. Cítila jsem se líp, vypadalo to líp, je to v pořádku, je to dobré. (…) Vidím sebe, ale není to můj obličej. Ale to nebyl ani ten zohyzděný jizvami, ani ten nevypadal jako já. Přesto jsem to byla já. (…) Když mě po operaci viděla rodina a přátelé, tak se smířili s mou novou tváří až tehdy, když jsem promluvila, až když mě slyšeli,“ vzpomíná Carmen. „Já z ní mám obrovskou radost. Já myslím, že se jí daří výborně, cítí se výborně a žije opravdu plný život a má z toho sama fantastický pocit,“ podotkl Pomahač.
Bohdan Pomahač
- Narodil se v roce 1971 v Ostravě
- Studoval Lékařskou fakultu Palackého univerzity v Olomouci
- Už během studia byl na stáži v Bostonu a Massachusetts
- Po skončení studia se do USA vrátil a nastoupil do nemocnice Brigham and Women's hospital
- O transplantaci obličeje se začal zajímat v roce 2004
- Po několika částečných transplantacích obličeje provedl 22. 3. 2011 první celkovou transplantaci obličeje v USA
Transplantace obličeje nebo rukou stále není běžnou operací - ani v bostonské nemocnici Brigham and Womens Hospital, kde Pomahač působí. Stává se ale míň futuristickou než ještě před lety, a proto ti, kteří ji provádějí, teď chtějí stanovit jasná pravidla, kdo má mít například při transplantaci přednost – zda dítě, voják zraněný ve válce nebo tvář zohyzděná po útoku či rakovině. Lidé navíc nejsou zatím ochotní věnovat po smrti svůj obličej tak ochotně, jako například srdce. Pomahačův tým také přesvědčuje pojišťovny, aby výměnu obličeje platily a že jeho transplantace nejsou šarlatánstvím, ale budoucností medicíny. „Zároveň se snažíme i od nich dostat informace, co jim chybí, aby tyto operace nebyly experimentální, exotické, ale aby se staly operacemi, které jsou hrazeny,“ řekl Pomahač.
Poslední vývoj je ovšem důkazem toho, že americká medicína s transplantací obličejů počítá. Organizace, která má v USA na starosti transplantaci ledvin, jater nebo srdce, proto oslovila jeho a další přední odborníky z Pomahačovy domovské nemocnice v Bostonu, aby doporučili nová pravidla – nejen jací pacienti se dostanou do čela seznamu žadatelů, ale třeba i jak se bude hodnotit úspěšnost operace. „Otevřít tady ty možnosti bude znamenat, že budeme schopni stejně tak jako při transplantaci jakéhokoliv jiného orgánu vstupovat do orgánových bank po celých USA,“ vysvětluje Pomahač. „Je třeba hned na začátku stanovit určitá pravidla, aby nedocházelo k nějakým příliš odvážným pokusům třeba i s dobrým úmyslem pomoct v místech a centrech, která nemají patřičnou infrastrukturu a možná nejsou nejvhodnější pro to, aby takové operace prováděla.“
Pomahačův tým zároveň pracuje na svém největším cíli - jak zajistit, aby se pacientova imunita nebouřila proti přijímání kusů těla mrtvého dárce. „Pacientů, kteří potřebují nový obličej, není mnoho – možná stovky, možná tisíce, ale určitě ne víc. Ale když si uvědomíte, že my jsme možná krůček od toho buď minimalizovat množství léků, které pacient potřebuje, nebo potenciálně i vyvinout strategie, které regulují imunitu natolik, že léky nejsou potřeba, tak pak si můžete představit, že tento obor se rozrostl neuvěřitelným způsobem,“ říká český chirurg. Pokud by se ale tohle Pomahačovi podařilo, šlo by o objev srovnatelný s těmi největšími mezníky v dějinách medicíny. Od své nemocnice právě teď získal zelenou pro první klinické zkoušky s novou látkou.
