Evropská komise se chce do konce roku 2027 zbavit dovozu ruského plynu. Pokud ale Turecko nepřistoupí na evropské požadavky, tak může pro Moskvu nechat otevřená zadní vrátka. Dohledat původ plynu je totiž bez spolupráce státních orgánů velmi složité, upozorňují experti. Ankara však za svou spolupráci s EK může požadovat ústupky, například v podobě oživení diplomatických vztahů.
EK navrhla úplné zastavení dovozu ruského plynu do konce přespříštího roku. Kvůli tomu chce zavést přísnější monitorovací požadavky. Aby to však fungovalo, bude EU pravděpodobně potřebovat informace od Ankary. Odborníci varují, že její neochota by mohla otevřít příležitost k tomu, aby ruský plyn nadále proudil do Unie „bez povšimnutí“.
Turecko a podmořský plynovod TurkStream jsou totiž jedinou přímou tranzitní trasou pro ruský plyn do Evropy poté, co se Ukrajina rozhodla neprodloužit pětiletou tranzitní smlouvu s Moskvou, která vypršela letos 1. ledna, napsala agentura Reuters.
EK chce lépe sledovat dovoz tím, že požádá společnosti importující ruský plyn, aby předaly „všechny relevantní informace“ potřebné k posouzení původu paliva, včetně dodavatelských smluv. V červnu Komise představila návrh, který počítá s postupným plošným zákazem dovozu ruských energií, jenž začne uzavíráním krátkodobých smluv ještě letos a naváže postupným rušením dlouhodobých smluv v roce 2027. Členské země EU a Evropský parlament nyní o legislativě jednají.
Sledování původu plynu je pro EU nesmírně obtížné, protože neexistuje téměř žádný způsob, jak ho ověřit. Zásobovací smlouvy jsou důvěrné a surovina často prochází přes několik prostředníků, než se dostane na místo určení.
Kritické body importu
Navrhovaná pravidla by navíc Turecku, které není členem EU, neukládala žádné právní povinnosti. Vzhledem k tomu, že smlouvy ne vždy jasně uvádějí původ paliva, mohou být evropské firmy nuceny žádat své turecké protějšky o dodatečné informace, pokud chtějí pokračovat v dovozu plynu, uvedla expertka na trh s plynem v poradenské společnosti ICIS Aura Sabadusová pro server Politico.
To je zvláště důležité pro přeshraniční obchodní bod Strandzha-Malkoclar, který spojuje Turecko s Bulharskem, dodala Sabadusová. Na základě dohody podepsané předloni může bulharská energetická společnost Bulgargaz objednávat dodávky zkapalněného zemního plynu (LNG) do tureckých terminálů. Ty však nejprve převezme turecká státní společnost Botas, která je následně odevzdá Bulgargazu na hranicích EU.
Problémem je, že „nevíme, zda je plyn dodávaný do Bulharska stejný jako ten, který přichází do tureckých terminálů“, sdělila Sabadusová. Zdůraznila, že EU si nemůže být jistá, že po cestě není „smíchán“ s jinými dodávkami. Vzhledem k relativně nízké ceně ruského plynu existuje „vysoké riziko“, že bude součástí importů do EU.
Stejné riziko se týká i menšího propojovacího plynovodu Kipi mezi Řeckem a Tureckem. Tato spojovací místa „musí být rozhodně zahrnuta“ do právního rámce chystané legislativy jako „vysoce rizikové“ vstupní body, upozornila expertka.
Evropa nemůže Turecko kontrolovat
Dodala, že existuje „vysoká pravděpodobnost“ toho, že Ankara by mohla upravovat obsah celních dokumentů. V současnosti již existuje podezření, že to dělala v případě dodávek ruské ropy. „Jakou jurisdikci má EU nad Tureckem?“ položila otázku Sabadusová. „(Evropští úředníci) nemohou jít a zkontrolovat turecké celní orgány ... nemohou zkontrolovat tureckou vládu – nemají žádnou jurisdikci,“ zdůraznila.
„Pokud by Ankara odmítla plně spolupracovat v oblasti monitorování nebo požadavků na transparentnost, (...) orgány členských států EU nebudou mít k dispozici potřebné údaje k určení původu plynu proudícího z Turecka,“ dodal europoslanec a bývalý finský ministr životního prostředí Ville Niinistö, který v Evropském parlamentu vede práce na přípravě příslušné legislativy.
„Turecko nemá velkou motivaci tento návrh zákona dodržovat“, vzhledem k tomu, že jeho vztahy s EU jsou v současné době „na nejnižší možné úrovni“, je přesvědčený generální ředitel energetické poradenské společnosti Global Resources Partnership a bývalý turecký diplomat Mehmet Ogutcu.
Brusel proto bude muset přemýšlet, jak vztahy zase oživit. Ogutcu zmínil například zastavenou žádost Turecka o členství v Unii nebo uvolnění prostředků Evropské investiční banky na zelené projekty.
Turecké ministerstvo zahraničí ve vyjádření pro Politico deklarovalo, že je „ochotno (...) spolupracovat s EU v energetických otázkách“ v závislosti na ochotě Bruselu kooperovat s Ankarou, což může zahrnovat obnovení jednání o energetice na vysoké úrovni.
Ankara deklaruje dodržování evropských pravidel
Ankara uvedla, že zastává „pevný a konzistentní postoj proti jakýmkoli pokusům využít Turecko k obcházení“ pravidel EU, a dodala, že „údaje o dovozu plynu od dodavatelů jsou pravidelně zveřejňovány“.
Mluvčí společnosti Bulgargaz sdělil, že firma podle dohody z roku 2023 poskytuje pouze služby na podporu přepravy plynu, nikoli jeho prodej, a trvá na tom, že pečlivě sleduje původ suroviny. „Bulgargaz má všechny dokumenty (...) týkající se LNG dodaného do terminálů Botas,“ uvedl mluvčí a dodal, že „v tomto ohledu lze původ zemního plynu snadno prokázat.“
Snaha EU omezit ruský import
EU se od začátku ruské plnohodnotné invaze na Ukrajinu, která začala na začátku roku 2022, snažila snížit import ruských nerostných produktů. V rámci plánu REPowerEU, který Unie spustila v květnu před třemi roky, snížila podíl ruského plynu ve svém dovozu z 45 procent na procent devatenáct. Loni však Brusel zaznamenal opětovný nárůst dovozu ruského plynu. Svou roli v tomto trendu hraje právě i Turecko.
Celkové dodávky ruského plynu do Evropy prostřednictvím plynovodu TurkStream dosáhly v prvních šesti měsících letošního roku objemu přibližně 9,93 miliardy kubických metrů, zatímco ve stejném období loni to bylo 9,3 miliardy kubických metrů, vyplývá dle agentury Reuters z údajů evropské skupiny pro přepravu plynu Entsog.
„Energie, která přichází na náš kontinent, by neměla financovat agresivní válku proti Ukrajině. Dlužíme to našim občanům, našim společnostem a našim statečným ukrajinským přátelům,“ prohlásila předsedkyně EK Ursula von der Leyenová. Cílem Komise je z evropského trhu odstranit ruský plyn, ropu i jadernou energii.
Efektivita energetických sankcí
Sankce mířící na ruskou ropu a plyn sice měly znatelný dopad na tamní ekonomiku, ale válku nedokázaly ukončit, napsal ekonom Benjamin Hilgenstock ve své studii pro server Economics Observatory.
Sankce uvalené na ruská fosilní paliva, zejména na ropu a ropné produkty, znamenaly pro Moskvu ztrátu více než sto miliard dolarů (2,1 bilionu korun) na vývozních příjmech od té doby, co na konci roku 2022 vstoupilo v platnost příslušné embargo EU a Velké Británie. Příčinou je snížení ceny ruského vývozu, země totiž musela nabídnout lepší smluvní podmínky, aby našla nové odběratele pro ropu, kterou již nemohla dodávat do Evropy, která byla jejím primárním vývozním trhem.
Navzdory tomu však Rusko loni vydělalo na vývozu ropy a zemního plynu 235 miliard dolarů (bezmála pět bilionů korun), což je o půl procenta víc než v roce 2023 a pouze o 3,7 procenta méně než v roce 2021. A současně o 1,3 procenta méně než v roce 2019. Proto podle Hilgenstocka energetické sankce ruské výnosy nezasáhly dostatečně na to, aby dokázaly zastavit válku.
