Berlín - Čtyři lupiče, kteří začátkem března přepadli v německé metropoli pokerový turnaj, poslal dnes berlínský soud na víc než 3,5 roku do vězení. Ozbrojení a maskovaní muži tureckého a arabského původu ve věku od 19 do 21 let ukradli tehdy přes 240 tisíc eur (více než šest milionů korun) a zranili při tom dva hlídače. Dodnes se většina uloupených peněz nenašla. V srpnu bude ještě proces se dvěma obžalovanými, kteří akci vymysleli.
Ozbrojení a maskovaní muži tureckého a arabského původu přepadli turnaj konaný v hotelu Grand Hyatt v centru německé metropole 6. března. Z 242 000 eur (přes 6,2 milionu korun), které si tehdy odnesli, se dodnes větší část nenašla. Při loupeži pachatelé zranili dva hlídače.
Dnes nejvyšší trest, tři roky a devět měsíců, vyměřil soud jednadvacetiletému muži, jenž policii vyzradil své komplice, což soud zohlednil. Jde o hlavního vykonavatele loupeže, který si peníze vyzvedl s poplašnou pistolí v ruce z otevřeného sejfu. Lup si odnášel v tašce, ale dostal se do sevření člena ochranky. Vysvobodili jej komplicové, ale při rvačce na místě zůstala většina peněz.
Třem spolupachatelům ve věku 19 a 20 let dnes soud uložil trest pro mladistvé v trvání tři roky a šest měsíců. Jeden z nich už v minulosti byl trestán a teprve počátkem roku byl propuštěn z vězení. Vyšetřovatelům vyzradil svého strýce, řidiče automobilu, v němž čtveřice z místa činu uprchla. To, že jako první jmenoval některého z mužů v pozadí, mu soudce přičetl jako „výrazné plus“.
Trest má mít výchovnou funkci
Obhájce dvacetiletého však rozsudek označil za „velmi tvrdý“ a už oznámil, že proti němu podá odvolání. Jeho mandant je údajně pod velkým tlakem a ve vězení prý bude platit za zrádce. Příslušné státní zastupitelství žádalo pro mladé muže vyšší tresty odnětí svobody, a to od čtyř do šesti let. Soudce Helmut Schweckendieck dnes zdůraznil, že trest má mít i výchovnou funkci. Nepřiměřeně nízké tresty, například podmínečné, které naopak požadovali obhájci obžalovaných, by prý pro obžalované měl neblahé následky.
Soudce ovšem také připustil, že loupež byla v mnoha ohledech „organizační katastrofou“ a byla „diletantsky provedená“. Čtyři lupiče sice podle soudu využili strůjci loupežného přepadení v pozadí, ale sami vykonavatelé lačnili po kořisti a chtěli ve svých čtvrtích platit za hrdiny.
