Hlavním tématem uplynulého roku byl a je fenomén, jemuž se začalo říkat uprchlická krize. Všechny dosavadní „krize“ (řecká, ekonomická, finanční či ukrajinská) musely ustoupit novodobému stěhování národů, tedy těm, kdo prchají před válečnými konflikty, genocidou, pronásledováním, důsledky globálního oteplování – anebo jen za lepším životem. Právě v roce, kdy si svět připomněl 70. výročí konce druhé světové války, se navíc ozbrojený konflikt přiblížil Evropě jako nikdy předtím. Nejde jen o válku na Ukrajině nebo na Blízkém východě: boj s terorem se vedl i přímo v srdci starého kontinentu.
Uprchlická krize přitom nepřišla ze dne na den, schylovalo se k ní již několik let. Letos se ohlásila už počátkem roku, kdy se ve snaze překonat Středozemní moře na cestě do Evropy utopily stovky lidí. Vedle trasy přes moře pak migranti začali volit i jiné cesty, nejčastěji přes řecké ostrovy a Turecko dále přes Balkán. Cílovou zemí je pro ně hlavně Německo, ale třeba i Švédsko nebo Velká Británie, když kvůli přívalu uprchlíků snažících se dostat na ostrovy nejednou zkolabovala doprava v tunelu pod Lamanšským průlivem.
Nejpočetnější skupinou na balkánské trase jsou Syřané, následují uprchlíci z Afghánistánu, Iráku a Pákistánu. Přes Středozemní moře míří do Evropy hlavně migranti z Eritreje, Nigérie, Somálska a Súdánu. Balkánská trasa vedla původně přes Maďarsko, to ale kvůli nezvladatelnému náporu migrantů postavilo na svých hranicích se Srbskem a Chorvatskem tolik kritizovaný plot. K tomuto opatření, stejně jako k hraničním kontrolám, pak ale byly nuceny sáhnout i další evropské země.
Jednou z nejtragičtějších událostí uprchlické krize byl srpnový nález 71 těl migrantů v chladírenském voze odstaveném na rakouské dálnici, symbolem zase poněkud kontroverzní snímek utonulého tříletého syrského chlapce Ajlana Kurdího, který mimo jiné vyvolal vášnivé debaty o novinářské etice.
Evropská unie na migrační vlnu prakticky nedokázala navzdory summitům, schůzkám a plánům najít účinný recept. Proti jejím zavedeným kvótám na přerozdělení 120 tisíc žadatelů o azyl, které toho beztak mnoho nevyřeší, podalo Slovensko a Maďarsko žalobu u Soudního dvora EU. Unie také poskytne Ankaře tři miliardy eur na zlepšení situace tamních syrských uprchlíků, kterých je v Turecku 2,2 milionu. Nejhlasitějším zastáncem pomoci migrantům je německá kancléřka Angela Merkelová, jež prohlašuje, že situaci zvládne. Počátkem prosince přitom zaregistrovali v Německu miliontého uprchlíka a podle odhadů by jich sem letos mohlo zamířit až 1,5 milionu, což je zdaleka nejvíc ze všech zemí Evropy.
Migranti mimo jiné prchají před válkou v Sýrii. Zatímco ještě loni byla synonymem islamistického teroru Al Káida, letos se jím stali džihádisté z organizace Islámský stát. Dobyli velká území v Sýrii a Iráku, vyhlásili zde chalífát a svůj vliv šíří i do dalších zemí. Vzdorují syrské i irácké armádě, kurdským pešmergům i náletům mezinárodní koalice v čele s USA. K ní se nově připojila Francie, Velká Británie, Německo a Turecko a do bojů v Sýrii koncem září poprvé zasáhlo svými nálety i Rusko. Jeho vojenský zásah poznamenal koncem října incident, při němž jedno z ruských letadel údajně narušilo turecký vzdušný prostor a turecká armáda stroj sestřelila. Moskva odpověděla vlnou sankcí.
Islámský stát o sobě zpočátku dal slyšet především zveřejňováním videí s drastickými vraždami rukojmích a likvidováním historických památek, vlna teroru se ale měla brzy rozšířit i do Evropy.
Rok 2015 totiž víceméně začal i skončil teroristickými útoky v Paříži. Sedmého ledna tu dva islámští radikálové, hlásící se k organizaci Al-Káida z Arabského poloostrova (AQAP), zaútočili na sídlo satirického týdeníku Charlie Hebdo, kde postříleli 12 lidí jako pomstu za zveřejněné karikatury proroka Mohameda. Nedlouho poté zaútočil jejich komplic v obchodě s košer potravinami. Za tři dny tak zahynulo ve Francii 17 nevinných lidí a tři pachatelé, které zastřelili zasahující policisté. Atentáty vyvolaly nebývalou vlnu solidarity s oběťmi, jejímž symbolem se stalo heslo Je suis Charlie. To nejhorší ale mělo teprve přijít.
Třináctého listopadu zahynulo při teroristických útocích na několika místech Paříže 129 lidí, další stovky byly zraněny. K útokům už se přihlásila organizace Islámský stát. Atentátníci se odpálili například u stadionu Stade de France, kde se hrál přátelský fotbalový zápas, a v koncertní síni Bataclan, kam vtrhli útočníci s puškami, bylo zabito 89 lidí. Francouzský prezident Francois Hollande vyhlásil výjimečný stav na celém území Francie a oznámil, že země je ve válce. Policie o pět dnů později zlikvidovala na pařížském předměstí Belgičana marockého původu Abdelhamid Abaaouda, který byl považován za organizátora atentátů.
Islámský stát ale svůj teror nešířil pouze v Evropě: přihlásil se k atentátu na muzeum Bárdá v Tunisu, kde zahynulo 21 lidí, k útoku v tuniském letovisku Súsa, kde bylo 39 mrtvých, zejména turistů, nebo k umístění bomby na palubu ruského airbusu, při jehož říjnovém zřícení na Sinaji zemřelo všech 224 lidí na palubě. Sympatie vůči džihádistům projevovala i dvojice, která v kalifornském San Bernardinu počátkem prosince postřílela 14 lidí.
Boj s Islámským státem a s terorismem zastínil občanskou válku na východě Ukrajiny, která ale přece jen zeslábla na drobnější přestřelky. Přesto tu za dobu bojů od loňského dubna zahynulo 9000 lidí a zhruba dva miliony dalších musely opustit svá obydlí. V únoru se v běloruském Minsku nejvyšší představitelé Ruska, Ukrajiny, Francie a Německa dohodli na příměří, na demarkační linii mezi znepřátelenými stranami a na stažení těžkých zbraní. S větším či menším úspěchem bylo příměří vyhlášeno již třikrát. I když se zdálo, že Západ přece jen změní svou politiku vůči Rusku a dá přednost spolupráci s Moskvou při boji s nebezpečným islamistickým nepřítelem, Spojené státy i Evropská unie v prosinci rozšířily, respektive prodloužily protiruské sankce.
I kromě válek a atentátů bylo katastrof v uplynulém roce víc než dost: od těch přírodních, jako bylo ničivé zemětřesení v Nepálu s mnoha tisíci mrtvých, přes epidemii eboly v Africe až po březnové zřícení airbusu společnosti Germanwings ve francouzských Alpách, při němž zahynulo všech 150 lidí na palubě. To bylo svého druhu ojedinělé: tragédii totiž nezpůsobila ani lidská chyba, ani počasí, ani technická závada a ani teroristický útok. Jejím viníkem byl druhý pilot Andreas Lubitz, který využil nepřítomnosti kapitána letadla, zamkl se v pilotní kabině a záměrně navedl stroj proti skále. Motiv činu stále není jasný, s největší pravděpodobností jej k tomu ale vedly psychické problémy, sebevražedné úmysly a potíže se zrakem, kvůli nimž mu hrozilo, že nebude moci vykonávat své povolání a ve finále zcela oslepne. Neštěstí vedlo ke zpřísnění bezpečnostních opatření v německých aerolinkách, ta ale pro oběti katastrofy přišla příliš pozdě.
Vedle tak zvaných „obyčejných“ obětí podobných tragédií se v roce 2015 musel svět rozloučit i s mnoha velkými osobnostmi: Zachráncem židovských dětí Nicholasem Wintonem, bývalými významnými německými politiky Helmutem Schmidtem a Richardem von Weizsäckerem, filmovým Vinnetouem Pierrem Bricem, jeho hereckými kolegy Omarem Sharifem, Chrstopherem Leem a Anitou Ekbergovou, baletkou Majou Pliseckou, bluesovým muzikantem B. B. Kingem, zpěvákem Demisem Roussosem a spisovateli Günterem Grassem či Terrym Pratchettem. Ruka vraha navíc připravila Rusko o významného opozičního politika Borise Němcova.
Nouze nebyla letos ani o skandály, přičemž jeden z nich značně otřásl prestiží, jakou si za dlouhá desetiletí vybudoval německý automobilový průmysl. Americká federální Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) v září obvinila automobilku Volkswagen, že do svých vozidel s naftovými motory instalovala software, který umožňuje skrýt skutečnou hladinu emisí, a tím se snažila obejít zákony na ochranu ovzduší. Skandál se dotkl 11 milionů vozů a vedl k oslabení akcií firmy, poškození dobrého jména a k personálním změnám. Z funkce odstoupil generální ředitel Martin Winterkorn, novým šéfem byl jmenován Matthias Müller, který dosud řídil dceřinou společnost Porsche. Počátkem října dozorčí rada koncernu zvolila také nového předsedu.
Dobrých zpráv nebylo mnoho, ale našly se. V březnu se vrátily domů 27leté Češky Antonie Chrástecká a Hana Humpálová. Dívky byly uneseny v jihozápadní pákistánské provincii Balúčistán 13. března 2013 při cestě z Íránu do Indie. Únosci s nimi od té doby postupně zveřejnili dva videozáznamy, které byly všechno jiné, jen ne optimistické. Na vyjednávání o propuštění se podílela turecká charitativní organizace IHH. O svém dvouletém zajetí mezi islamisty toho ale dívky po návratu mnoho neřekly a ani české úřady nesdělily podrobnosti k jejich propuštění. Chrástecká se po necelém půlroce vrátila ke svému předchozímu životu a pomáhá postiženým dětem, Humpálová v zajetí přijala islám a žije podle jeho zásad.
Dalším Čechem, o němž se ve světě psalo, byl podnikatel a jeden z bossů jihoafrického podsvětí Radovan Krejčíř. Soud v Johannesburgu v srpnu rozhodl, že je vinen z únosu, pokusu o vraždu a z pokusu o držení drog, což bylo Krejčířovo první odsouzení v Jihoafrické republice. Vynesení výše trestu se několikrát odročilo, naposledy na únor příštího roku. Vězněný Čech čelí v Česku i v JAR dalším obviněním, která ale odmítá. Na trest nyní čeká ve věznici s nejpřísnější ostrahou, kam jej převezli poté, co byl přistižen během příprav na útěk.
V červenci americká vesmírná sonda New Horizons po více než devítiletém putování a téměř pěti miliardách kilometrů prolétla kolem trpasličí planety Pluto. Posílat snímky bude až do konce příštího roku. Z těch, co zatím dorazily, vyplývá, že na povrchu Pluta jsou hory vysoké přes tři kilometry, rozlehlé ledové pláně či duny, které představují záhadu i pro samotné vědce NASA. Teploty na Plutu se prý pohybují kolem minus 229 stupňů Celsia, na základě zpřesněného měření má planetka 2370 kilometrů v průměru. Pluto bylo až do roku 2006 považováno za plnohodnotnou planetu.
Na závěr roku schválili zástupci 196 zemí na pařížské konferenci COP21 klimatickou dohodu, kterou státníci i experti označují za přelomovou. Dokument vznikl na základě dvou týdnů intenzivních rozhovorů. Klade si za cíl udržet globální oteplování výrazně pod dvěma stupni Celsia oproti předindustriálnímu období a co nejvíce se přiblížit hodnotě 1,5 stupně. Počítá také se sto miliardami dolarů pro rozvojové země, do deseti let by ale měla být dohodnuta vyšší částka. Dohoda má po ratifikaci od roku 2020 nahradit Kjótský protokol. Předpokládá, že by ve druhé polovině století mělo být dosaženo rovnováhy mezi emisí skleníkových plynů a jejich absorpcí přírodou.
Dalších pozitivních sdělení mnoho nebylo: Kuba a USA po více než půl století normalizovaly vztahy, silně zadlužené Řecko se v červenci dohodlo s eurozónou na třetím záchranném programu, v jehož rámci by mělo během tří let obdržet až 86 miliard eur, a prozatím tak odvrátilo hrozící „Grexit“ a 65letá Berlíňanka porodila čtyřčata. To je naděje pro ty, kdo se bojí staří. A těm, komu připadá svět zkažený a nejraději by se odstěhovali někam jinam, vykřesala malinkatou jiskřičku naděje NASA, která objevila první planetu velikosti Země v potenciálně obyvatelné zóně jiné sluneční soustavy. Zda je ale na Kepleru-186f život, se zatím neví. Navíc je součástí sluneční soustavy vzdálené 490 světelných let, takže na nějaké hromadné stěhování či alespoň nedělní výlet to zatím nevypadá...
