Dva roky byly Antonie Chrástecká a Hana Humpálová drženy jako rukojmí ozbrojenci zřejmě přímo z Al-Káidy. Včera večer se podařilo turecké charitativní organizaci IHH vyjednat jejich propuštění a obě dívky už jsou v Česku. Po prvotní úlevě začaly padat otázky - Kde byly Češky celou dobu drženy? Jak se podařilo neziskové organizaci za dva měsíce něco, o co se tajné služby pokoušely dva roky? Žádali únosci výkupné? A česká diplomacie je v odpovědích velmi opatrná.
„Když se toto stane jakémukoliv občanovi českého státu, tak stát zintenzivní komunikaci, nasadí komunikační prostředky diplomatické, bezpečnostní a ty věci se nesdělují. Platí ovšem, že český stát nevyjednává s teroristy a neplatí výkupné,“ prohlásil dnes ministr vnitra Milan Chovanec s tím, že žádné další informace sdělovat nebude.
Unesené Češky ale nebyly téměř určitě předány bez podmínky nějaké výměny. A i kdyby to byly nakonec peníze, tak to úřady nikdy neprozradí. „Chápu postoje pana ministra, že oficiálně musí takto deklarovat pozici České republiky vůči teroristům, ale z nepříliš vzdálené minulosti víme, že i jiné státy říkaly, že nevyjednávají, a přesto vyjednávaly,“ říká Andor Šándor, bývalý náčelník Vojenské zpravodajské služby ČR. Podle všeho nedošlo k výměně za jednu z teroristek Al-Káidy drženou v USA, jak únosci požadovali v jednom z videí. Šándor ale nevylučuje ani to, že ozbrojenci mohli jednoduše přistoupit k určitému humanitárnímu gestu. Zasáhnout ale mohly i rodiny obou dívek.
Také pákistánský novinář Vahíd Chalfe z pákistánského deníku Dawn koncem února řekl, že za únosem mohla stát Al-Káida. Usuzoval tak právě na základě jednoho ze zveřejněných videí, v němž se Češky přimlouvaly za propuštění pákistánské lékařky Áfíi Siddíkíové vězněné v USA. „Možná byly uneseny pro nějaký jiný důvod, ale podle mě se dostaly do rukou lidí, kteří jsou přímo napojeni na Al-Káidu. Mohl je unést třeba Taliban a předat Al-Káidě,“ uvažoval Chalfe.
Radikální skupiny se k rukojmím chovají různě
Přístup radikálních skupin k vyjednávání o rukojmích je rozdílný. Nejkrutější je Islámský stát, Al-Káida podobně jako Taliban jsou přístupnější. Liší se i postoj jednotlivých zemí. Žádná diskuse s teroristy nepřipadá v úvahu u Velké Británie a USA. Jiné země se požadavkům radikálních skupin nebrání, i když často tvrdí opak. Jedním z mála, koho islamisté pustili na svobodu, byl Francouz Nicolas Henin. Zřejmě po složení výkupného, i když Francie to odmítá.
Češkám mohlo pomoct i to, že jsou ženy
Při únosech záleží i na pohlaví. Islamisté z Al-Káidy se k zajatkyním chovají zdrženlivě. „Určitě to mohlo pomoct. Protože se najde víc ochotných lidí, když jde o ženy,“ míní bývalý ministr zahraničí Cyril Svoboda, který ovšem jedním slovem dodává, že nevěří, že by byly Češky propuštěny bez jakékoliv protislužby: „Zdá se mi, že protiplnění bylo. Možná, že ne ze strany České republiky. Nemuselo jít nutně o peníze.“
Česká diplomacie byla v případě únosu dvou Češek v poskytování informací zdrženlivá už od samotného začátku. Mluvčí ministerstva zahraničí Michaela Lagronová dnes řekla, že diplomacie zná cestu a způsob, jakým se unesené Češky dostaly domů, nechce ho ale zatím komentovat. S dívkami byli totiž uvězněni i další rukojmí a zpravodajské služby je případnými informace o propuštění Češek nechtějí ohrozit. Všichni se nicméně shodují na tom, že klíčovou a rozhodující roli sehrála právě IHH, tedy velmi vlivná organizace s kontakty v mnoha státech i mezi extrémistickými a radikálními kruhy.
Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek pouze uvedl, že se dívky nacházely zřejmě u turecko-iráckých hranic a že byly osvobozeny teprve před několika hodinami, nikoliv dny. Už delší dobu se spekulovalo o tom, jestli byly Češky celou dobu v Pákistánu, nebo jestli byly převezeny do Afghánistánu, jak uváděly některé zdroje. Podle deníku Hürriyet se vyjednavačům podařilo dostat Hanu a Antonii do východoturecké provincie poblíž jezera Van, odkud odletěly zvláštním letadlem do České republiky. Je tedy pravděpodobné, že dívky, pokud byly převezeny po zemi, přijely do Turecka z Iráku nebo Íránu.
Vyjednávání o další rukojmí nechce ohrozit ani samotná organizace IHH. „Tyto dvě dívky nejsou jediné případy, v konfliktních oblastech jich je daleko více, z různých zemí, a my se je snažíme osvobodit. Abych neohrozil naději na jejich osvobození, je složité sdělovat detaily,“ prohlásil Izzet Şahin z IHH, který vyjednávání s únosci vedl. Podle něj jeho organizaci kontaktovaly přímo rodiny unesených žen před dvěma měsíci poté, co prý vyčerpaly všechny ostatní možnosti. „Využili jsme všechny prostředky, které jsme měli k dispozici, abychom je dostali zpět. Dnes jsme je bezpečně předali jejich rodinám,“ dodal.
ČTĚTE: „Hanka a Tonča“ doma. Pozor na traumata, říkají psychologové
Dvě 24leté české turistky byly uneseny v jihozápadní pákistánské provincii Balúčistán 13. března 2013. Ženy cestovaly z Íránu do Indie. Postupně se objevily dva videozáznamy s unesenými: první v červnu a druhý v říjnu. Na dřívějších záběrech pořízených údajně v polovině dubna Češky tvrdily, že jsou zdravé, ale že jejich životy jsou ohroženy. Druhý videozáznam vznikl údajně v srpnu a působí více skličujícím dojmem - dívky mluví o zhoršujícím se zdravotním stavu, špatném přístupu k jídlu a vodě, a dokonce i o tom, jak si přejí být pohřbeny.
Dívky nejsou prvními unesenými Čechy
17. prosince 1996 - Český chargé d'affaires v Peru Lubomír Hladík byl mezi více než 600 lidmi zajatými na večírku v rezidenci japonské ambasády v Limě. Ozbrojenci z Revolučního hnutí Túpaka Amarua (MRTA), kteří požadovali propuštění vězněných členů hnutí, rukojmí postupně propouštěli, včetně Hladíka. Peruánské bezpečnostní síly osvobodily 72 zbylých rukojmí 22. dubna 1997.
19. února 1998 - Podplukovníka Jaroslava Kulíška s dalšími třemi pracovníky pozorovatelské mise OSN v Gruzii (UNOMIG) unesli ozbrojení útočníci v západogruzínské vesnici Džichaškari. Zatímco dva Uruguayce a Švéda odpůrci prezidenta Eduarda Ševardnadzeho propustili, Kulíškovi se 25. února podařilo utéci.
29. září 1999 - Dva pracovníky nadace Člověk v tísni Milana Machalíčka a Michala Plavce zadržoval dav ze srbské enklávy Štrpce v jihosrbské provincii Kosovo. Vojákům sil KFOR se podařilo humanitární pracovníky po několika hodinách vysvobodit.
13. října 1999 - Na východě gruzínské Abcházie, v Kodorském údolí, byla unesena skupina šesti pozorovatelů OSN (UNOMIG), pocházejících z ČR, Švédska, Švýcarska, Řecka, Německa a Uruguaye. Únosci požadovali výkupné 250 tisíc dolarů. Den nato únosci propustili čtyři rukojmí, včetně českého pozorovatele, zbytek propustili další den.
11. dubna 2004 - V Iráku byli cestou do jordánského Ammánu uneseni tři čeští novináři - Michal Kubal a Petr Klíma z České televize a Vít Pohanka z Českého rozhlasu. Po pěti dnech byli po vyjednávání s únosci propuštěni.
7. prosince 2005 - Na Haiti byl unesen český misionář Roman Musil. Na ostrově působil několik let. S únosci, kteří údajně požadovali výkupné 50 tisíc dolarů, vyjednávali představitelé katolické církve. Musil byl propuštěn 10. prosince 2005, ČR údajně nic neplatila.
11. března 2010 - Byly propuštěny dvě unesené humanitární pracovnice na Haiti. Česká pracovnice organizace Lékaři bez hranic (MSF) a její belgická kolegyně strávily téměř týden v zajetí neznámých únosců. Ženy, které v zemi pomáhaly po ničivém zemětřesení, přepadli únosci na předměstí Port-au-Prince.
18. ledna 2011 - Jemenská policie zmařila pokus o únos čtyř českých turistů. Zasáhla proti třem únoscům střelbou ve chvíli, kdy se pokusili své oběti odvézt autem do hor.
22. března 2012 - Česká průvodkyně strávila v noci na 22. března na egyptském Sinajském poloostrově dvě hodiny v zajetí beduínů. Skupina maskovaných mužů ji unesla, když přepadla autobus s českými turisty, které žena doprovázela. Podle českého ministerstva zahraničí ženu osvobodily egyptské bezpečnostní síly ve spolupráci s místními beduínskými kmeny z jihu Sinaje.
6. března 2015 - Po útoku islámských radikálů na ropné pole Ghaní v Libyi bylo uneseno devět osob pracujících pro rakouskou firmu VAOS - Rakušan, čtyři Filipínci, dva Bangladéšané, Ghaňan a jeden český občan. Dva Bangladéšané se ze zajetí dostali 24. března. Osud ostatních, včetně Čecha, je stále nejasný.
