Čína se snaží posílit svůj vliv a obchodní vazby na Blízkém východě. Strategickou zemí je Sýrie, Peking proto už navázal kontakty s novou islamistickou vládou v Damašku. Čínské investice však brzdí mezinárodní sankce i přítomnost tisíců Ujgurů. Asijská mocnost se obává, že bojovníci z Turkestánské islámské strany v Sýrii (TIP) přenesou džihád zpět do Číny.
Strategické sblížení Číny se Sýrií brzdí tisíce bojovných Ujgurů
Po útoku Hamásu na Izrael ze 7. října 2023 a následném izraelském vpádu do Pásma Gazy vliv USA na Blízkém východě oslabil, jelikož řada muslimů vnímá současný konflikt jako boj nejen s Jeruzalémem, ale i se Spojenými státy, potažmo celým Západem. Kromě Ruska se tuto „mocenskou mezeru na trhu“ v poslední době snaží zaplnit i Čína.
„Za prvé, Čína si klade za cíl posílit svou image velmoci. Blízký východ je důležitým regionem zahrnujícím náboženskou, geopolitickou a surovinovou bezpečnost; musí (tam) být přítomny velké země, takže je přítomna Čína. Za druhé, Čína chce posílit vztahy se zeměmi, které jsou důležitými trhy, zdroji energie, partnery v lukrativních kontraktech a geopoliticky strategickými (spojenci),“ vysvětluje think tank Atlantická rada motivaci asijské velmoci.
Čínský pragmatismus a pasivita
Historicky byla čínská role v regionu založena na pragmatismu, nezasahování do politiky a budování ekonomických vazeb. Tento diplomatický rámec umožnil Pekingu udržovat vztahy s jinak rozkmotřenými regionálními mocnostmi, jako jsou Írán, Saúdská Arábie a Turecko, aniž by otevřeně stranila některé z těchto zemí, popisuje přístup asijské velmoci magazín Diplomat.
Pekingu jde hlavně o obchod a rozšiřování jeho ambiciózního projektu Pás a stezka (BRI). Přibližně polovina čínského dovozu ropy pochází ze zemí Blízkého východu, což z regionu činí klíčový uzel v rámci čínské energetické bezpečnosti, upozorňuje magazín.
Načítání...
Podle sinologa Martina Kříže je oblast Blízkého východu zajímavá pro čínský export ve stejné míře jako zbytek Asie, Afriky či Latinské Ameriky, nejde ale o prioritu. „Na rozdíl od Tchajwanské úžiny nebo Jihočínského moře Blízký východ nepodléhá vojenské kontrole Čínské lidové armády z důvodů možného konfliktu strategických zájmů se Západem, případně s Ruskem,“ uvedl expert.
„To samozřejmě neznamená, že čínský průmysl bude omezovat svoji exportní politiku ohledně strategické elektroniky, chemických substancí, strojírenství nebo zbrojních dodávek a technologického know-how do oblasti. Samozřejmě do doby, než narazí na jasně projevený odpor ostatních světových velmocí,“ míní Kříž.
Sýrie v centru pozornosti
Sýrie představuje z geopolitického pohledu strategické spojení mezi Asií, Evropou a Afrikou, což z ní činí důležitý uzel v rámci BRI. „Stabilizace Sýrie není pouze ekonomickou příležitostí; jde o celkové strategické přenastavení, jež by mohlo zlepšit regionální propojení. Obnova syrské infrastruktury by otevřela kritické obchodní koridory, optimalizovala nadnárodní ekonomickou integraci a podpořila synergické tržní příležitosti napříč mnoha geopolitickými oblastmi,“ píše Diplomat.
Syrský konflikt navíc podle listu slouží jako „do očí bijící příklad katastrofálního selhání intervenčních strategií uplatňovaných globálními mocnostmi“, kdy Spojené státy, Rusko a Írán „opakovaně demonstrovaly destruktivní důsledky militarizované diplomatické angažovanosti, podkopaly regionální stabilitu a zhoršily rozpad společnosti“.
Peking se nyní opatrně sbližuje s novým režimem v Damašku. V únoru se čínský velvyslanec v Sýrii setkal s prozatímním syrským prezidentem a vůdcem islamistické skupiny Haját Tahrír aš-Šám (HTS) Ahmadem Šarou. V březnu se pak uskutečnilo jednání mezi syrským šéfem diplomacie Asaadem Šíbáním a čínským velvyslancem. Podle syrské státní agentury SANA Šíbání „zdůraznil důležitost posílení vztahů“ mezi oběma zeměmi, zatímco čínský diplomat „vyjádřil svou připravenost posílit spolupráci“, informoval web al-Monitor.
Čína měla poměrně přátelské vztahy s režimem diktátora Bašára Asada, jehož HTS a její spojenci svrhli loni v prosinci. Sýrie se v roce 2022 připojila k BRI a rok poté se stal čínský vládce Si Ťin-pching jedním z prvních světových lídrů, kteří od začátku války formálně hostili Asada. Během diktátorovy návštěvy země podepsaly dohodu o strategickém partnerství, připomíná al-Monitor.
Lákavé čínské investice
Podle tohoto webu Sýrie po vleklé občanské válce hledá země ochotné pomoci jí s obnovou. Náklady se přitom odhadují na 250 až 400 miliard dolarů. Damašek už má slíbený miliardový příspěvek od Evropy, s nadějí ale vzhlíží i k Pekingu. Číně však komplikují situaci mezinárodní sankce, které dlouhodobě odrazují zahraniční investory. USA, Evropská unie a Velká Británie zatím pozastavily jen menší část restrikcí. Drtivá většina těch amerických i mezinárodních zůstává v platnosti.
Ještě větší překážku představuje pro Peking otázka Ujgurů. Řada příslušníků této muslimské etnické menšiny, kteří uprchli před represemi v Číně, se v poslední dekádě přesunula přes jihovýchodní Asii a Turecko do Sýrie, kde se část z nich zapojila do bojů proti Asadovi.
Ujgurové mají mnohem více společného se Sýrií než Čínou
Podle Turkestánské islámské strany (TIP, zastupuje Ujgury) jim Asadovy metody připomněly způsob, jakým s nimi zacházel Peking, ať už šlo o špionáž, věznění nebo diskriminaci na základě víry a etnické příslušnosti. „Ujgurové viděli paralely mezi represivním režimem Bašára Asada a režimem Komunistické strany Číny. A v důsledku toho se zapojili do boje po boku Syřanů,“ cituje magazín Foreign Policy (FP) mluvčího skupiny.
Ujgurští lídři tvrdí, že komunita v této blízkovýchodní zemi aktuálně čítá asi patnáct tisíc lidí, z toho třetinu tvoří bojovníci. Většina z nich žije v oblasti města Džisr aš-Šugúr a v Idlibu. Podle FP otevřeli školy, provozují pekárny, restaurace nebo čerpací stanice. Drtivá většina z nich nemá pasy, ale místními úřady vydané průkazy totožnosti, dokonce stejně jako Syřané mohou navštěvovat univerzitu v Idlibu zdarma.
Podle Kříže je čínská ujgurská národnostní menšina mnohem více historicky, kulturně a nábožensky propojená s etniky Blízkého východu než s jakoukoliv jinou národnostní skupinou uvnitř asijské velmoci. „Snaha dokázat si získat mezinárodní uznání nebo jakoukoliv rozšířenou autonomii v rámci Číny je v posledním desetiletí stále častější téma ujgurské opozice. Úspěch v dohledném časovém horizontu je ale podobně málo pravděpodobný,“ míní expert.
Šanci získat alespoň minimální mezinárodní ohlas tak podle něj Ujgurové vidí právě v propojení s ostatními turkickými národy na Blízkém východě. „Tomu se zcela logicky Peking snaží ze všech sil zabraňovat. Příležitost projevit efektivně národní vzdor a občanský odpor uvnitř Číny je prakticky nulová. A proto podobné subversivní aktivity zaměřené na čínské cíle bude zcela jistě plánovat ujgurská opozice v zahraničí,“ myslí si Kříž.
Začlenění do syrské armády
Nová dočasná vláda v Damašku Ujgury jako výraz vděku za pomoc při svržení Asadova režimu začlenila do oficiální vojenské struktury. Někteří z nich dokonce získali hodnost plukovníka či brigádního generála v syrské armádě jako Abdulazíz Davud Hudaberdí, jenž přišel do země před třinácti lety a vede místní pobočku TIP.
Přítomnost Turkestánské islámské strany v Sýrii by nyní mohla být důležitá pro budoucnost země. HTS má v očích OSN stále nálepku teroristická organizace, a to i přesto, že západní země již vedou dialog s jejím lídrem Ahmadem Šarou a postupně otevírají v zemi ambasády.
Peking zatím na změny na teroristickém listu odmítá právě i kvůli vazbám ujgurských bojovníků na HTS. Obává se možných útoků a záškodnických akcí ze strany Ujgurů působících v TIP. Ta je vůbec první skupinou, které se podařilo podílet na podobně úspěšné vojenské ofenzivě, což vyvolalo mezi ujgurskou diasporou nadšení, a ještě silnější touhu po změně.
„Jsme na ně hrdí,“ cituje FP ujgursko-kanadskou akademičku a bývalou šéfku Východoturkestánské federace Kanady Rukiji Turdušovou. Když viděla, jak v Sýrii osvobozují vězně, dalo jí to prý naději, že Ujguři, drženi ve věznicích a takzvaných převýchovných táborech v Číně budou jednoho dne také svobodní. „Někteří lidé říkali, že když otevřeli dveře Asadových věznic, hodně plakali, protože měli pocit, že otevírají čínské věznice,“ uvedla akademička.
Pronásledování v Číně
Peking zahájil rozsáhlou kampaň proti této muslimské turkické etnické menšině v roce 2009 po nepokojích v provincii Sin-ťiang, kde žije většina Ujgurů. Podle americké zprávy o lidských právech z roku 2023 Čína v letech 2017 až 2023 údajně zadržovala přes milion Ujgurů bez soudu v internačních a převýchovných táborech, v nichž dochází ke sterilizacím a nucené práci, uvedl al-Monitor.
Podle zprávy OSN z roku 2022 spáchala Čína zločiny proti lidskosti, což asijská velmoc odmítla. Peking tvrdí, že záchytná střediska v Sin-ťiangu jsou nezbytná pro boj proti extremismu a terorismu.
Čína se svou tvrdou politikou vůči Ujgurům snaží zabránit většímu veřejnému vzdoru, možným útokům a případným snahám o nezávislost, jež by mohly inspirovat desítky národnostních menšin uvnitř země. Část Ujgurů totiž hovoří o nezávislosti Sin-ťiangu neboli Východního Turkestánu.
Teroristické vazby
Čína považuje TIP za Islámské hnutí Východního Turkistánu (ETIM), které podle ní pouze existuje pod jiným názvem, píše FP. ETIM vzniklo v roce 2001 a Peking přiměl tehdy Západ, aby jej zařadily na seznam teroristických organizací. Vedení skupiny poté uprchlo do Pákistánu a navázalo vztahy s Talibanem i al-Káidou. Čína skupinu spojuje s řadou incidentů v zemi, od vražd provládních imámů až po útoky nožem a sebevražedný atentát na čínské velvyslanectví v Biškízsku v roce 2016.
Mluvčí TIP v Sýrii jakoukoli spojitost s útoky popírá a tvrdí, že strana považuje terorismus za kontraproduktivní, jelikož skupina touží po mezinárodní podpoře. Zdůraznil také, že neexistuje žádná vazba TIP na al-Káidu. Rovněž expert na Ujgury Sean Roberts z Univerzity George Washingtona, prohlásil, že žádný z těchto útoků není „jasně připisován“ ani TIP, ani ETIM, podotýká FP.
Separatisté z hnutí ETIM se nicméně dříve přihlásili kupříkladu k sebevražednému útoku na pekingském náměstí Nebeského klidu, který si v roce 2013 vyžádal pět lidských životů. TIP také v poslední době zdůraznila, že trvá na „osvobození muslimů z Východního Turkestánu z čínské okupace“.
Kvůli možným vazbám na mezinárodní teroristické skupiny se i část ujgurské diaspory zdráhá vyjádřit skupině podporu, poznamenal Roberts. Některé ujgurské skupiny dokonce spekulují o samotné existenci TIP a tvrdí, že se ve skutečnosti jedná o jakési spiknutí Číny, jehož účelem je Ujgury ve světě zdiskreditovat, píše FP.
„Pokusy o demonstrace, případně teroristické činy tak, jak je známe u muslimských radikálů ve městech na Západě, se Číňanům daří buďto zcela utajit, případně díky totální kontrole společnosti s předstihem eliminovat. Často za cenu vedlejších důsledků v demokratických zemích nemyslitelných. Naděje na národní nebo politické sebeurčení ujgurské národnostní menšiny se spíše v čase zmenšuje s tím jak Čína jako celek a jako velmoc posiluje na světové scéně,“ upozornil Kříž.
Přístup Číny k nové islamistické vládě v Damašku bude podle odborníků nejspíš záviset právě i na tom, jak Šará vynaloží s Ujgury, kteří jsou součástí syrské armády. Sílí i spekulace, že by mohli získat syrské občanství. Damašek se jich zastává a tvrdí, že nemají v plánu teroristické útoky.
V roce 2017 přitom jeden z ujgurských bojovníků v Sýrii řekl agentuře AP, že „se jen chtěli naučit používat zbraně a pak se vrátit do Číny“. Kromě TIP se někteří Ujgurové přidali v minulosti i k Islámskému státu, píše The Economist.
Tlak na Damašek
Mluvčí čínské ambasády ve Washingtonu na žádost webu al-Monitor uvedl, že Peking chce, aby Damašek zasáhl proti TIP. „Naléhavě žádáme syrské prozatímní úřady, aby splnily své protiteroristické závazky a přijaly rozhodná opatření k boji proti všem teroristickým organizacím uvedeným Radou bezpečnosti, včetně Islámského hnutí Východního Turkestánu, známého také jako Turkestánská islámská strana,“ prohlásil mluvčí.
Podle magazínu Diplomat představuje Sýrie pro Čínu příležitost projevit se jako skutečná globální mocnost, pokud upustí od své historické neangažovanosti a začne se aktivně podílet na stabilizaci konfliktních zón, obnově infrastruktury, hospodářství, řešení humanitární situace a také podpoře udržitelného rozvoje ve válkou zbídačené zemi.
Otázkou zůstává, zda se oběma zemím podaří překlenout rozdílné názory na ujgurskou otázku. Nová vláda země, která finance zoufale potřebuje, ale nejspíš bude chtít Peking na své straně, píše Economist. Šará také už podle listu prohlásil, že „s Ujgury soucítí, ale jejich boj proti Číně není náš“.
