Zatímco předvolební průzkumy predikují za vítěze nadcházejících předčasných parlamentních voleb na Slovensku Smer bývalého premiéra Roberta Fica, menší středopravé strany jsou v těžké pozici. Balancují totiž na hranici zvolitelnosti a hrozí jim, že se do parlamentu nedostanou. Oslovení politologové vidí hned několik důvodů, proč se stranám OĽaNO (Obyčajní ľudia a nezávislé osobnosti), SaS (Sloboda a solidarita), Demokrati a KDH (Kresťanskodemokratické hnutie) nedaří přitáhnout více voličů. Klín do jejich bližší spolupráce podle expertů vráží i lídr OĽaNO, bývalý premiér a ministr financí Igor Matovič, s nímž řada dalších politiků už odmítá spolupracovat.
Slovenské středopravé strany hrají ve volbách o hodně, limitují je spory lídrů
Například politolog Samuel Abrahám, který je zároveň rektorem Bratislavské mezinárodní školy liberálních studií (BISLA), vidí za problémy zmíněných stran s oslovením většího množství voličů i v dlouhodobějším horizontu volební systém, který na Slovensku funguje. Ten přímo označuje za nesmyslný.
„Slovensko je jeden volební obvod, takže může před každými volbami vyrůst množství stran, které, pokud mají peníze, výrazného lídra a mediální zásah, mohou překročit pětiprocentní kvórum (nutné pro vstup do parlamentu). U jmenovaných stran, z nichž některé existují už řadu let, je jejich potenciál právě na hranici pěti procent,“ upozornil pro ČT24 Abrahám.
To znamená, že jsou tyto strany v „permanentním ohrožení“, protože řada jejich potenciálních voličů dá svůj hlas nějaké nové straně, která se nakonec sice do parlamentu také nedostane, ale hlasy odčerpá.
Kvůli tomuto trendu se podle Abraháma KDH už dvakrát do sněmovny nedostala a SaS jen těsně, když před třemi lety „ukořistila“ třináct poslaneckých křesel ve 150členném zákonodárném sboru. Za novou stranu v tomto ohledu Abrahám považuje i Demokraty vedené bývalým premiérem a „odpadlíkem“ z OĽaNO Eduardem Hegerem. Ti sice mají preference pod pěti procenty nutnými pro zvolení, podle politologa je ale jejich volební potenciál o deset procent vyšší.
„Oběť svého lídra“
Hnutí OĽaNO vedené Matovičem, jež do voleb jde v koalici s Kresťanskou únií (KÚ) a stranou Za ľudí, kterou před čtyřmi lety založil slovenský exprezident Andrej Kiska, považuje rektor bratislavské univerzity „za oběť svého lídra“. Zároveň odhaduje, že může mít problém získat sedm procent hlasů, které tato koalice potřebuje pro vstup do sněmovny.
Politoložka a proděkanka Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě Aneta Világi vidí problém menších středopravých stran trochu jinde než Abrahám. Podle ní většina voličů na Slovensku tíhne k nějaké formě paternalismu, tedy přístupu, kdy se politické strany o své voliče „otcovsky“ starají a říkají jim, co je a co není „správné“.
„Představa, že stát se má o občana postarat a běžný občan má mít ze strany státu sociální zabezpečení, je na Slovensku hluboko a široko zakořeněná, částečně i v důsledku komunistické minulosti,“ míní Világi.
Proto je podle ní přirozené, že se na politické scéně daří subjektům, které na principech paternalismu stojí. V minulosti šlo podle ní především o HZDS (Hnutie za demokratické Slovensko) Vladimíra Mečiara a nyní se to týká Smeru Roberta Fica.
„Pravicové a středopravé strany, které stavěly spíše na zdůrazňování potřeby ekonomického růstu, optimalizaci daňovo-odvodového zatížení a potřebě reforem, nedokázaly získat širší masy. A když se jim v minulosti podařilo získat výraznější voličskou podporu, tak to bylo díky jiným mobilizujícím tematům,“ popisuje Világi. Jako konkrétní příklad takového tématu uvádí evropskou integraci.
To, že se čtveřici KDH, Demokrati, SaS a OĽaNO nyní příliš nedaří, potvrzuje i prezident Institutu pro veřejné otázky Grigorij Mesežnikov. Jedním dechem ovšem dodává, že situace rozhodně není z jejich pohledu tak špatná jako před jedenácti lety, kdy Smer získal skoro 45 procent všech odevzdaných hlasů, většinu 83 poslanců a mohl vládnout sám.
Upozorňuje ale, že důvodem, proč tyto strany nedokáží přitáhnout více voličů, je to, že je středopravá část politického spektra roztříštěnější než před třemi roky, kdy OĽaNO dokázalo Ficův Smer poměrně přesvědčivě porazit.
„Druhým důvodem jsou zkušenosti z aktuálně končícího volebního období, kdy tyto strany nepřesvědčily voliče, kteří doufali, že po mocenské změně dojde i ke změně politické. Ona sice nastala, ale ne v rozsahu, který očekávali,“ domnívá se Mesežnikov.
Připomněl také konflikty a pnutí ve vládní koalici, především mezi SaS a OĽaNO. Lidé tak podle něj často vládnutí koalice kvůli těmto třenicím vnímali jako chaotické i navzdory tomu, že kabinet podle Mesežnikova složité úkoly, jako bylo vypořádání se s covidovou pandemií, inflací, energetickou krizí a ruskou válkou na Ukrajině, zvládal poměrně obstojně.
V období pandemie se tehdejší premiér Matovič pustil do předsedy SaS a ministra hospodářství Richarda Sulíka například na konci roku 2020, kdy ho veřejně nazval idiotem, vyčetl mu, že nedokázal včas zajistit pro Slovensko antigenní testy a vyzval ho k rezignaci. Už dříve se přitom tito lídři stran tehdejší koalice poškorpili například kvůli podobě karanténních opatření.
Koaliční škatulata
O přibližně čtvrt roku později naopak k rekonstrukci kabinetu vyzýval Sulík, když se ukázalo, že Matovič v podstatě na vlastní pěst objednal a nechal na Slovensko dovézt ruskou vakcínu Sputnik V, i když tato očkovací látka nebyla schválená evropskými lékovými autoritami. Když pak Matovič o celé záležitosti zavtipkoval, způsobil diplomatickou roztržku s Ukrajinou.
Následně podalo demisi několik členů vlády z řad SaS a Za ľudí. Dne 25. března 2021 SaS pozastavila svou účast v koalici, dokud Igor Matovič nepodá demisi. Ten nakonec tlaku ustoupil a na konci měsíce funkci předsedy vlády „přepustil“ nynějšímu šéfovi Demokratů Hegerovi, který v té době působil jako ministr financí a na jehož pozici Matovič nastoupil.
Jenže touto vládní rošádou spory Sulíka s Matovičem zdaleka neskončily, na začátku loňských letních prázdnin předseda SaS oznámil, že jeho strana vypovídá koaliční smlouvu a že nehodlá sedět s Matovičem ve stejné vládě. Protože šéf OĽaNO nepřistoupil na Sulíkovo ultimátum, poslanci SaS v září přešli do opozice a Hegerova vláda se stala menšinovou.
Matovič nakonec skončil ve funkci šéfa státní kasy až na sklonku loňského roku, to už ale země mířila k předčasným volbám, protože Hegerův kabinet ztratil důvěru parlamentu. Nyní na Slovensku vládne úřednický kabinet.
„Ještě větším problémem než konflikty mezi Matovičem a Sulíkem byla pro vládu vnitřní opozice v podobě strany Sme Rodina, která až na malé výjimky nepodporovala reformní kroky navzdory tomu, že se přihlásila k vládnímu programu,“ doplnil Mesežnikov.
Šéfa partaje Sme rodina, podnikatele Borise Kollára, přitom opakovaně pronásledují skandály – v létě 2020 kvůli nařčením, že opsal diplomovou práci, čelil výzvám, aby rezignoval na post šéfa sněmovny i od koaličních partnerů. Letos před letními prázdninami se pro změnu přiznal, že v minulosti napadl svůj někdejší partnerku a opět tak zazněla jeho směrem výzva, aby z čela slovenské sněmovny odešel. Kollár označil kauzu za diskreditační kampaň před zářijovými předčasnými volbami a odmítl funkci složit.
Neschopnost se dohodnout
Abrahám se domnívá, že pokud by menší středopravé strany vytvořily před podzimními předčasnými volbami „racionální koalici“ připomínající ty nedávné z Česka, mohly by si tím zabezpečit vstup do parlamentu. Jenže se podle něj zkrátka nedokázaly dohodnout.
„Kromě silných eg každého z lídrů je tam ještě nesmyslná a riskantní naděje, že se přehoupnou přes hranici pěti procent. Některým stačí i procenta tři, aby získali příspěvek od státu a mohli jako strana fungovat i dál,“ konstatuje politolog.
Világi upozornila, že ještě nedávno nebyl požadavek na sjednocení stran z této části spektra do většího bloku ani ze strany voličů. „Z našich zjištění vyplynulo, že voličům nevadila existence různých odstínů modré, brali to jako přínos a možnost vybrat si v rámci nabídky akceptovatelných stran,“ popsala.
Situace se podle ní sice změnila před volbami v roce 2020, kdy začala růst společenská poptávka po protiváze Smeru, která by tuto stranu dokázala legitimním způsobem odstavit od moci. Ale tento pokus podle Világi „nedopadl dobře“, když se ukázalo, že partaje nejsou schopny ve vládě spolupracovat.
„Přirozeně se proto požadavky (voličů) nyní ubírají směrem k dostatečně silným samostatným stranám, ne k volební koalici. A pokud jde o čtveřici SaS, OĽaNO, Demokrati a KDH, tak fúzi či spolupráci brání zejména osobní animozity mezi jejich lídry, přičemž minimálně u OĽaNO a SaS jde o subjekty, u nichž je role lídra klíčová,“ má jasno politoložka.
Podle Mesežnikova se myšlenka na spojení středopravých stran na Slovensku objevuje před volbami často, ale „nikdy se nerealizuje“. Partaje podle něj spíše využívají model, kdy na své kandidátky „pustí“ zástupce jiných subjektů, formálně se s nimi ale do koalice nespojí. I on zmiňuje jako limitující faktor možné spolupráce osobní animozity mezi stranickými lídry a také rozdílné přístupy například k otázce potratů či práv LGBT komunity.
Středopravým stranám, které se aktuálně pohybují na hranici (ne)zvolení do parlamentu, může pomoct, nebo naopak uškodit fakt, že až třetina slovenských voličů se podle Világi rozhoduje na poslední chvíli. „Proto nejen kampaň, ale především její finiš je velmi důležitý a dokáže rozhodnout o parlamentním bytí a nebytí,“ zdůraznila.
Proto neodepisuje Demokraty, kteří mají sice volební preference kolem tří procent, ale pokud by kandidáti strany dokázali zabodovat v předvolebních diskuzích nebo oslovit voliče nějakým zásadním tématem, nedá se vyloučit, že potřebných pět procent ještě získají.
Potřebu mít „výbušné“ téma zmiňuje v souvislosti s případným volebním úspěchem Demokratů i Abrahám, zároveň ovšem uvádí, že je tato partaj v začarovaném kruhu. „Mnozí voliči jim říkají – dali bychom vám hlas, ale když nemáte šanci (pro vstup do sněmovny), nechceme, aby náš hlas propadl. A odtud se (Demokrati) nedostanou, pokud nějaké průzkumy nezačnou ukazovat, že jsou nad pěti procenty,“ je přesvědčený Abrahám.
Střelba do vlastních řad
Mesežnikov navíc zmínil, že ač se středopravé strany silně vymezují proti Ficovu Smeru, cizí jim není ani „střelba do vlastních řad“. V té souvislosti řekl, že v srpnu se do sebe „pustili“ Demokrati s OĽaNO. „Matovič sice naznačoval, že se dohodli, že se rozejdou každý svou cestou a potom se spojí, aby byli silnější, tak to ale nefunguje,“ uvedl. Místo toho se teď strany navzájem přetahují o každou desetinu procenta volebního zisku mezi sebou.
Podle něj přitom tyto strany nedokážou oslovit voliče například Smeru, podle Mesežnikova je totiž mezi těmito dvěma politickými bloky „neprodyšná stěna“. Kritika Smeru ovšem může podle něj vést „k větší přesvědčivosti“ mezi středopravými voliči. Mesežnikov nicméně zároveň konstatuje, že v této množině může „lovit“ i strana Progresívne Slovensko (PS), která se v průzkumech drží právě za vedoucím Smerem.
Že může část středopravých voličů při zářijových volbách „přeběhnout“ k jiným stranám včetně Progresívneho Slovenska, si myslí i Világi. „Pokud Smer sbírá nerozhodnuté anebo přelétavé voliče na národně-konzervativně-paternalistickém pólu, tak PS přitahuje voliče z pólu druhého – tedy ty středopravé či prodemokratické. Ti mohou racionálně předejít propadnutí svých hlasů tím, že budou volit pro ně sice suboptimální partaj, u níž ovšem mají jistotu, že jejich hlas pomůže zvolit zástupce do parlamentu,“ nastiňuje politoložka.
Jiní Slováci mohou podle ní při volbách vhodit protestní hlas a „vytrestat“ tak třeba Matoviče a OĽaNO, protože jsou z jejich působení po minulých volbách zklamaní. Třetí skupinou pak jsou podle Világi voliči, kteří sice nechtějí opustit prodemokratický/středopravý tábor, ale zároveň odmítají hodit hlas některé ze stran bývalé vládní koalice, kterou vedl nejdříve Matovič a posléze Heger.
OĽaNO může způsobit pat
S lídrem OĽaNO přitom nedošla trpělivost jen části voličů, ale také některým potenciálním koaličním partnerům. A podle politologů se to nemusí týkat pouze předsedy SaS Richarda Sulíka, jehož neochota sedět s Matovičem ve společné vládě nakonec vedla k pádu celého kabinetu, který po tomto rozkolu nakonec v menšinové „verzi“ vedl nynější lídr demokratů Eduard Heger.
Világi odhaduje, že Sulík s Matovičem spolu nedokáží po zářijových volbách spolupracovat. „Matovič útočí na Sulíka a SaS neustále a nevybíravým způsobem. Sulík dal Matovičovi podle svých vlastních slov šanci několikrát a vždy to skončilo neúspěchem. SaS by riskovala opravdu hodně, pokud by se rozhodla pro takovouto spolupráci,“ míní politoložka. Ani Abrahám si „v žádném případě“ neumí představit scenář, v němž by tyto výrazné figury slovenské politiky dokázaly spolupracovat.
Podle Mesežnikova jen prostá přítomnost OĽaNO v parlamentu po zářijových volbách může vést k patové situaci . „OĽaNO tím zabrání nejen vytvoření středopravé koalice, ale i vzniku jiných koalic – včetně těch s přítomností fašistů. Pokud by ale hrozilo, že většina s fašisty se přece jen utvoří, pak si myslím, že pak by středopravice OĽaNO akceptovala, aby zabránila vzniku vlády s fašisty,“ přemítá Mesežnikov.
Matovič jako menší zlo
I tak ale odhaduje, že by se Matovič nestal členem případné vlády, ale dostal by jinou funkci – například předsedy parlamentu. Teď podle něj sice celá středopravice vyhlašuje, že s Matovičem a jeho stranou už po předchozích zkušenostech spolupracovat nechce, ale v případě „úplně katastrofického scénáře“ by podle něj středopravé partaje ustoupily a zvolily „menší zlo“. Každopádně ani Mesežnikov si nedokáže představit, že by Matovič se Sulíkem znovu seděli vedle sebe ve stejné vládě.
Abrahám se domnívá, že Matovič je „toxický pro obě strany (politického) spektra“, a pokud by po volbách vytvoření koalic stálo právě na něm, vedlo by to k dalším předčasným volbám. Világi pro změnu připomněla, že působení Matoviče ve funkci premiéra, ministra ani pouze jako předsedy jedné z vládních stran nepřineslo „klidnější vládnutí“.
„Pokud by přenechal management a komunikaci během pandemie odborníkům, mohl Matovič předejít chaotickému dojmu. Z jeho strany šlo o nesprávný politický kalkul, respektive o podcenění situace, kterou si toto označení (chaotika) navodil,“ popsala.
Matovičovi podle Mesežnikova nelze upřít, že před minulými sněmovními volbami dokázal velkou část voličů přesvědčit, že je bojovník proti korupci a nelze mu vzít ani to, že OĽaNO zvládlo individuálně porazit Ficův Smer, což se podle Mesežnikova stalo vůbec poprvé.
Matovič je podle něj předvídatelný v tom, že je nepředvídatelný. „Může přijít s tak neuvěřitelným nápadem, který rozhádá celé politické spektrum. Například nedávno přednesl myšlenku, že každý, kdo se zúčastní voleb, dostane 500 eur (asi dvanáct tisíc korun). To by zruinovalo státní rozpočet a velmi by to ovlivnilo volební účast a tím i výsledky hlasování,“ přidal konkrétní případ Mesežnikov. Matovičova iniciativa nicméně u dalších stran podporu nenašla.
Senzacechytivost Matovičova stylu se projevila třeba ve středu, kdy narušil tiskovou konferenci Smeru s tlampačem a pak se s bývalým ministrem vnitra Robretem Kaliňákem porval o mikrofon.
KDH reputačně trpí, šancí je pragmatismus
Co se týče KDH, které se v roce 2016 poprvé od svého založení v roce 1990 nedostalo do parlamentu (získalo 4,94 procenta hlasů) a v hlasování v roce 2020 tento neúspěch zopakovalo, Világi míní, že je otázkou, zda si hnutí může dovolit nebýt ve sněmovně potřetí v řadě.
„Jako mimoparlamentní strana získává KDH nejen méně pozornosti, ale trpí i reputačně – může začít být považováno za irelevantní. Tomu se určitě bude chtít vyhnout. Na konzervativní části spektra je ale dnes přetlak a soutěžit v této oblasti s radikálními stranami je pro KDH nevýhodné,“ má jasno politoložka.
Abrahám odhaduje, že KDH má tak šedesátiprocentní šanci, že se do parlamentu dostane. „KDH je nyní pragmatičtější, a půjde tedy do koalice i ‚s liberálním ďáblem‘, protože je to její jediná šance,“ předpovídá.
Mesežnikov uvedl, že KDH tradičně oslovuje především voliče z východu Slovenska, kde by tím pádem hnutí mohlo mít v těchto volbách větší podporu. Připomněl, že strana zastává poměrně tvrdé postoje v oblasti potratů či svazků stejnopohlavních párů, nevyloučil ale, že by se dokázala po volbách spojit i s liberálnějšími subjekty, pokud by se s nimi dohodla, že se tato témata zkrátka nebudou otvírat a bude zachován status quo.