Řím - Starosta Florencie Matteo Renzi dostal důvěru Senátu i Poslanecké sněmovny a stal se nejmladším premiérem v historii Itálie. Renzi srší energií a neustále přesvědčuje okolí o své pravdě. „Myslíte si, že je pořád možné Italy balamutit? Říkat: uděláme to, uděláme tohle. A přitom to pořád odkládat a odkládat?“ ptá se mladý politik, kterého ale to nejtěžší ještě čeká. Jako nově zvolený premiér totiž musí prosadit co nejdřív všechny slibované reformy.
Renzi je miláčkem médií, protože mluví zcela otevřeně a pro jedovatou poznámku nikdy nejde daleko. „Když něco říká, mluví upřímně, z duše, sám za sebe. Proto se lidem líbí,“ řekla babička Mattea Renziho Maria. Ve vnitrostranických primárkách několikrát jasně řekl, že je nejvyšší čas poslat staré elity do šrotu. Stranické špičky taková prohlášení nikdy neskously. Italové, na které tvrdě dopadá nezaměstnanost a ekonomická krize, na ně ale slyší.
Vystudovaný právník taky prolamuje tabu italské vysoké politiky. Do práce na radnici jezdil na kole, na jednání se svým předchůdcem dorazil do Říma vlakem nebo Smartem a donedávna dokonce nepoužíval ochranku.
„Italský Blair“ nemá moc politických zkušeností
Renzi nikdy nezasedal v parlamentu a nedostatek politických zkušeností by rád nahradil charismatem a energií. V letech 2004–2009 byl guvernérem provincie Florencie. Starostou Florencie je od roku 2009 a Demokratickou stranu vede od loňského dubna. Má výraznou podporu veřejnosti, v nedávném průzkumu se pro něj vyslovilo 54 procent dotázaných.
Podle komentátorů působí tento milovník maratonů a jízdy na kole uvolněně, je dobrý řečník a bývá přirovnáván k britskému expremiérovi Tonymu Blairovi. Podobně jako on vede svou stranu blíže k politickému středu ve snaze oslovit více voličů, dokonce i pravicových.
Zlomil Renzi Lettovi vaz, nebo se vydal do boje za záchranu Itálie?
Poslední kroky sebevědomého politika ale vzbudily i pohoršení. Hrdý skaut se k politickým kolegům nezachoval zrovna čestně. Svému premiérskému předchůdci neváhal pomocí zákulisních jednání zlomit vaz.
Renzi se brání tím, že Lettova koaliční vláda za 10 měsíců nijak nepokročila se slibovanými reformami a že tomu nemůže jen netečně přihlížet. „Tohle je naše jediná příležitost. My říkáme a díváme se vám při tom do očí, že pokud selžeme, nebudeme hledat výmluvy. Pokud neobstojíme, bude to jen moje chyba,“ řekl Renzi, který se nebojí riskovat a pro mladý kabinet s polovinou žen nežádá žádných 100 dní hájení.
Hlavně reformy - a hlavně co nejdřív
Naopak chce za stejnou dobu změnit Itálii a prosadit klíčové reformy včetně změny ústavy: schválit nový volební zákon, zrušit Senát a okresy, zásadně uvolnit pracovní trh - odborářům navzdory.
Jako hlavní cíl si Renzi klade prosazení potřebných reforem. Podle něj dostane parlament reformu volebního zákona na stůl už do konce února, v březnu pak bude následovat změna pracovního práva, v dubnu reformy v oblasti veřejné správy a v květnu změna fiskální politiky.
Renzi chce kromě volebního zákona v rychlém sledu změnit i daně či justici. Procentuální daňové zatížení hodlá snížit o dvojciferné číslo a zmírnit chce zejména zdanění práce. Země se už několik let potýká s hospodářskými problémy a vysokou nezaměstnaností. Z recese vychází jen pozvolna, v loňském posledním čtvrtletí její ekonomika vzrostla jen o chabých 0,1 procenta a za celý rok klesla o 1,9 procenta.
Dosavadní italský premiér Letta odstoupil po deseti měsících ve funkci v důsledku dlouhodobých vnitrostranických sporů. Renzi se stal třetím premiérem v řadě, který nevzešel z voleb. Itálii v posledních letech nejdříve řídil úřednický kabinet Maria Montiho a od loňského jara pak vláda velké koalice pod vedením Letty, kterého na post premiéra prezident vybral po dlouhých vyjednáváních.
Renziho vláda se opírá o stejnou koalici jako Lettův kabinet. Kromě PD v ní je Nová centristická pravice (NCD), kterou vede Angelino Alfano, dřívější Berlusconiho spojenec, a další dvě menší středová hnutí.
