Každých třicet minut zabijí pytláci jednoho slona afrického. Nelegální lov se ale týká jen dospělých jedinců. Z mláďat totiž není tolik slonoviny, která se poté dá výhodně zpeněžit na černém trhu. Často padnou za oběť lovcům i celá stáda, zůstanou po nich jen sloní sirotci. A právě ti jsou jednou z posledních šancí na přežití celého druhu.
V přírodě pijí sloní mláďata mateřské mléko až do dvou let. Ty, kterým zabili matku pytláci, musí krmit chovatelé v parku nedaleko Nairobi přímo z obřích lahví. Bez náhradního mléka by zdejších dvacet sloních sirotků nepřežilo. Všem je mezi jedním a třemi roky a všem zabili rodiče pytláci.
„Větší sloni spořádají dvě lahve každé tři hodiny, a to ve dne i v noci,“ říká zaměstnanec sirotčince Cheplin Mutisiya. Podle něj se z lahve naučí časem pít úplně všechna slůňata.
Náhražku sloního mateřského mléka vyrábějí v sirotčinci ze sušeného mléka, ovesné kaše a vody. Stejný recept si zde uchovávají už čtyřicet let.
Sloní sirotčinec vznikl na okraji Národního parku Nairobi za peníze soukromých dárců. I v celosvětovém měřítku jde o naprostý unikát. „Tohle mládě se jmenuje Lugad. Má zraněnou nohu. Když jde, vlastně ji vůbec nemůže použít. Jde o střelné zranění, které mu způsobili pytláci. Při útoku zároveň zabili jeho matku,“ popisuje šéf strážců sloního sirotčince Edwin Lusichi potíže jednoho ze svých svěřenců.
Malí sirotci jsou nadějí pro celý druh
Podobných osudů jsou tisíce. Každý rok skončí na černém trhu slonovina z více než 30 tisíc zabitých zvířat. Pokud se nepodaří tento trend zvrátit, může ani ne půlmilionová populace těchto majestátních zvířat v průběhu příštích dvaceti let zcela vyhynout.
Zajistit pokračování druhu není jednoduchá ani levná práce. Výchova jednoho slona vyjde na 800 eur měsíčně. V sirotčinci průměrně stráví asi tři roky. Naučí se shánět si potravu a spolupracovat ve stádu. A postupně se připravuje na návrat do divočiny. Dosud takto ochránci vychovali a zpět do volné přírody vypustili na dvě stě slonů.
