Nová šance pro Syřany po autokracii, která trvala více než padesát let, nebo nástup jiné autoritářské vlády? Sýrie se po pádu režimu Bašára Asada zmítá v nejistotě, jaká bude její dlouhodobá politická budoucnost. O rozšíření vlivu v zemi usilují opoziční frakce, teroristické skupiny či světové mocnosti. V přední linii jsou zatím povstalci ze Syrské vlády spásy z provincie Idlib, předsedou přechodné vlády se má totiž stát jejich šéf Mohamed Bašír.
PŘEHLEDNĚ: Kdo usiluje o moc v Sýrii
Cíl povstalců odstavit od moci Bašára Asada byl splněn. Ruské tiskové agentury s odvoláním na nejmenovaný zdroj v Kremlu tvrdí, že bývalý syrský prezident uprchl do Ruska. Další krok nastává – rozdělení moci v Sýrii.
Hlavní syrské město Damašek obsadili povstalci v čele s islamistickým uskupením Haját Tahrír aš-Šám (HTS) vedeným Abú Muhammadem al-Džuláním. Lídr hlavní povstalecké skupiny dal prostor premiérovi Mohamedovi Ghazí Džalálímu a uvedl, že všechny veřejné instituce zůstanou pod jurisdikcí premiéra, „dokud nebudou oficiálně předány“.
A Džalálí si vybral. V rozhovoru pro stanici al-Arabíja uvedl, že souhlasil s předáním moci povstalcům ze Syrské vlády spásy z Idlibu. Předsedou přechodné vlády se má stát Mohamed Bašír.
OSN bude podle zvláštního vyslance pro Sýrii Geira Pedersena sledovat toto přechodné období. Během něj si dává jako hlavní úkol „zajištění zásob chemických zbraní v Sýrii, aby se nedostaly do rukou ozbrojených skupin“. Jaké skupiny či země mohou v následujících měsících usilovat o politický vliv v Sýrii?
Haját Tahrír aš-Šám
Nejvýraznější z mnoha opozičních skupin je islamistická sunnitská skupina Haját Tahrír aš-Šám. Je bývalou odnoží al-Káidy, kterou OSN, Spojené státy a další mocnosti označily za teroristickou organizaci. USA na vůdce HTS al-Džuláního vypsaly v roce 2018 odměnu deset milionů dolarů. Al-Džulání také dříve bojoval proti džihádistické skupině Islámský stát (IS).
Dvaačtyřicetiletý al-Džulání se od označení „teroristická organizace“ distancuje. Podle serveru Financial Times se během šesti let, kdy HTS vládne severozápadní syrské provincii Idlib prostřednictvím civilní vlády, snažil skupinu transformovat na umírněnější islamistické hnutí. Impulzem měly být syrské mírové rozhovory v Astaně v roce 2017. Jedním z příkladů jisté umírněnosti může být nedávné prohlášení syrských povstalců, že „nebudou ženám nařizovat, aby se oblékaly podle náboženských pravidel, a přislíbili, že zaručí osobní svobody všem“.
Podle serveru Middle East Eye je HTS podporováno Tureckem. Jeho představitelé minulý měsíc údajně povolili pouze omezenou operaci syrských opozičních skupin do strategicky důležité oblasti Tal Rifaat v severní provincii Aleppo. Cílem bylo vyvinout tlak na Bašára Asada a jeho spojence. HTS ovšem překvapila, jak rychlou ofenzivu předvedla. Během necelých dvou týdnů ovládla velká syrská města Aleppo, Hamá, Homs a dorazila až do hlavního města Damašku.
Zpravodaj ČT Szántó k Sýrii po pádu režimu Bašára Asada (zdroj: ČT24)
„Neznamená to, že Abú Muhammad al-Džulání je neoddiskutovatelným pánem celé Sýrie. Ta je velice fragmentovaná, rozdělená dokonce mezi pět skupin, které drží velmi významná území,“ připomněl zahraniční zpravodaj ČT Jakub Szántó.
Syrský analytik Malik al-Abdeh pro Financial Times uvedl, že opoziční skupiny by měly postupovat koordinovaně. Uklidňuje ho skutečnost, že povstání bylo zřejmě naplánováno HTS a dalšími skupinami. Ofenzivu na režim označil za „řízený plán a existuje mapa následného rozdělení Sýrie“.
Turecký vliv
Turecko oficiálně popírá, že dalo „zelenou“ ofenzivě syrské opozice. Ovšem bývalý prezident Národní koalice pro syrské revoluční a opoziční síly Chálid Chodža uvedl, že Turecko hrálo klíčovou roli od začátku operace.
Podle serveru Foreign Policy tomu nasvědčuje předchozí frustrace z odmítnutí Asada spolupracovat s Ankarou. A server Middle East Eye přidává druhý důvod – syrské vládní síly údajně útočily na obytné oblasti v Idlibu a hnaly civilisty k tureckým hranicím. Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan v říjnu prohlásil, že „brzy přijdou dobré zprávy“, které zajistí bezpečnost jižních hranic země.
Hlavním zástupcem turecké vlády mezi vítěznými opozičními silami je Syrská národní armáda, což je koalice milicí, která má komplikované vztahy s HTS a Damašek obklíčila z jihu.
Analytik Tureček k pádu režimu v Sýrii (zdroj: ČT24)
Rozdělenost syrské opozice může být podle Břetislava Turečka z Metropolitní univerzity v Praze případně riziková.
„Teoreticky největší riziko, které si umím představit, je, že různé frakce, které teď společně svrhly režim Bašáda Asada, se dají do vzájemných bojů mezi sebou o moc. Až se budou sestavovat nové ozbrojené síly Sýrie, až se budou přidělovat jednotlivé, řekněme, silové resorty nebo se budou ustavovat nové tajné služby. Mohou nastat boje o to, kdo bude mít pod palcem archivy či justici. Takové věci se staly mnohokrát v minulosti, například v Afghánistánu,“ řekl vedoucí centra pro studium Blízkého východu.
Ankara je připravena mít v Sýrii nadále významný vliv a situaci v opozici uklidnit. „Nová syrská správa musí být ustavena spořádaným způsobem. Princip inkluzivity nesmí být nikdy ohrožen a nesmí existovat touha po pomstě,“ uvedl v neděli turecký ministr zahraničí Hakan Fidan a přidal se k výše zmíněné prioritě OSN. „Veškeré případné zásoby chemických zbraní nebo souvisejícího materiálu musí být zajištěny,“ dodal.
Nepředvídatelná situace pro Kurdy
Do složité dynamiky uspořádání Sýrie v nadcházejících týdnech a měsících vstupují také uskupení Kurdů, která si patrně budou chtít udržet své pozice na severovýchodě Sýrie. Turecko dle slov ministra zahraničí Fidana „nevidí v zemi budoucnost pro Kurdy vedené aliancí Syrské demokratické síly (SDF)“.
SDF sdružuje kurdské, arabské, asyrské, arménské a turkmenské milice založené během syrské občanské války zahájené v roce 2011. Turecko považuje SDF, která je podporována Spojenými státy a kontroluje zhruba třetinu území země, za prodlouženou ruku svého úhlavního nepřítele – Strany kurdských pracujících (PKK). Ankara, USA a Evropská unie PKK označily za teroristickou organizaci.
PKK vede od 80. let ozbrojený boj za autonomní Kurdistán a práva Kurdů v Turecku i v dalších oblastech obývaných Kurdy. Konflikt si podle statistik z října tohoto roku vyžádal na pětačtyřicet tisíc obětí. Turecko provádí opakovaně údery proti základnám a členům PKK a také proti kurdským milicím na severu Sýrie a Iráku.
Pádem Asadova režimu utrpěla prestiž Ruska
Zmíněným kurdským silám kromě Spojených států zajišťovalo ochranu také Rusko. Moskva podporovala Asadův režim. V sobotním projevu na fóru v katarském Dauhá se tak ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov vymezil vůči povstalecké HTS. Lavrov prohlásil, že „Moskva sleduje dramatické události v Sýrii s krajním znepokojením a dělá vše pro to, aby teroristé nemohli v zemi zvítězit“.
Téměř deset let to byla ruská palebná síla, která držela Bašára Asada u moci, připomněl server BBC. Vyslání tisíců vojáků v roce 2015 na podporu Asada bylo jedním z klíčových kroků Ruska v odhodlání potvrdit svou pozici globální mocnosti, uvádí BBC. Jednalo se o první velkou výzvu ruského vůdce Vladimira Putina vůči Západu mimo bývalý sovětský prostor.
Výměnou za vojenskou pomoc udělily syrské úřady Rusku devětačtyřicetiletý pronájem letecké základny v Hmeimimu a námořní základny v Tartúsu. Rusko si tak zajistilo důležitou oporu ve východním Středomoří. Základny se staly důležitými dopravními uzly do Afriky.
Ruské tiskové agentury tvrdí, že bývalý syrský prezident po pádu Damašku odletěl v neděli ráno do Moskvy a v Rusku mu byl s rodinou udělen azyl „z humanitárních důvodů“. Dva syrské zdroje podle agentury Reuters v neděli uváděly, že Asad mohl zahynout při pádu letadla, kterým prchal z Damašku. Jeho smrt ale nikdo nepotvrdil. Ruské ministerstvo zahraničí uvedlo, že Asad opustil Sýrii. Kde se nachází, ovšem nesdělilo.
V prohlášení ruských agentur oznamujících Asadův příjezd do Moskvy bylo uvedeno, že ruští představitelé jsou v kontaktu se zástupci syrské ozbrojené opozice. Ruské ministerstvo zahraničí uvedlo, že základny v Sýrii jsou ve stavu zvýšené pohotovosti, ale tvrdí, že jim „v současné době nehrozí žádné vážné nebezpečí“.
Podle redaktora BBC Stevea Rosenberga je pád Asadova režimu ranou pro prestiž Ruska, ale tamní média uvádí, že je „prioritou vlastní bezpečnost Ruska a situace na Ukrajině“.
Vliv na konflikt Hizballáhu a Izraele
Írán po pádu Asadova režimu zažil další značné oslabení svého vlivu. Sýrie byla pod vedením Asada součástí spojení mezi Íránci a Hizballáhem a byla klíčovou pozemní cestou pro přesun zbraní a munice pro libanonskou šíitskou teroristickou skupinu.
„Situace má obrovské důsledky pro sousední Libanon,“ řekl Amos Hochstein pověřený administrativou Joe Bidena pro řešení situace mezi Izraelem a Hizballáhem. „Myslím si, že to, co se stalo v Sýrii, což se stalo den po zahájení příměří, nyní vytváří pro Hizballáh novou slabinu,“ dodal Hochstein v sobotu v Dauhá.
Hizballáh oslabil po svém ročním konfliktu s Izraelem. Tato nová situace je vítaná izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem: „Asadův politický pád je přímý důsledek úderů, které jsme zasadili Íránu a Hizballáhu, hlavním podporovatelům Asadova režimu.“ Izrael a Hizballáh pokračují v přestřelkách navzdory nedávné dohodě o příměří.
Příležitost pro Islámský stát
„Další bezprostřední obavou je Islámský stát, který se pravděpodobně pokusí využít situace. Kdysi krvavě ovládal rozsáhlé oblasti Sýrie a Iráku,“ prohlásil Charles Lister, ředitel programu pro Sýrii ve washingtonském Middle East Institute.
Islámský stát se transformoval z irácké odnože al-Káidy. Ovládal území ve východní a severní Sýrii až do své porážky v roce 2019. Dodnes však zůstávají aktivní povstalecké buňky teroristické skupiny, zejména ve venkovských a odlehlých oblastech mimo velká města.
Spojené státy se obávají toho, aby Islámský stát opět nenabral na síle, a tak v neděli podnikly v centrální Sýrii desítky vzdušných úderů namířených proti základnám a bojovníkům této teroristické organizace. Údery amerického letectva mířily na 75 cílů.
„Nedovolíme Islámskému státu, aby se reorganizoval a využil současné situace v Sýrii,“ uvedl generál Michael Erik Kurilla. „Všechny organizace v Sýrii by měly vědět, že je budeme hnát k odpovědnosti, pokud budou jakýmkoliv způsobem spolupracovat s IS nebo ho podporovat,“ dodal.