Peking - V Kodani se politici ze všech konců světa ptali, co udělat s globálním oteplováním. Nakonec došli pouze k nezávazné dohodě. Také státy jako Čína se bály, aby kvůli snižování emisí nemusely omezovat svůj průmysl. Přitom právě v Číně se obrovské plochy půdy mění v poušť. A stěhovat se musí miliony lidí. Třeba Šeng Tchang-kuo se před osmapadesáti lety narodil v osadě Min-čchin, která bývala zelenou oázou. Pak vyschly studny. Nyní z většiny domů v Min-čchin zbyly jen ruiny. Poušť, kdysi kilometry daleko, vesnici obklíčila.
Úřady obyvatele přesídlily, neboť místo se dále nedalo obývat. „Nic tady nepřežije, je tu příliš sucho. Dříve tady byla voda. Dnes jsme obklopeni pískem,“ říká Šeng Tchang-kuo. Vesnice v oblasti existovaly díky studním. Klesáním spodních vod se voda ve studních stala kontaminovanou a mnoho lidí onemocnělo. Každý rok se poušť přiblíží o deset metrů a pohltí vše, co jí stojí v cestě. Vláda ve snaze písek zastavit vysazuje keře. Šeng je jedním z desítek milionů čínských ekologických uprchlíků.
Na okraji pouště stojí pomník. Stojí na něm Řešením je šetřit vodou. Tady pohltila poušť v loňském roce podle vládních zdrojů 10 tisíc kilometrů čtverečních půdy, tedy oblast velkou jako celý Jihočeský kraj. Někteří farmáři postupu dun tvrdohlavě čelí, nemají jiný zdroj obživy. Až ale vyschne voda i v jejich studnách, budou se muset odstěhovat.
„Problém vyžaduje mezinárodní spolupráci“
Odborníci tvrdí, že jde o problém, který Čína nemůže řešit sama a který vyžaduje dlouhodobá opatření. „Problém vyžaduje mezinárodní spolupráci. Musíme investovat do nových technologií, které budou životní prostředí chránit. Stěhování lidí není řešení. Jen v okresu Min-čchin jsme museli přestěhovat přes sto tisíc lidí, ale problém to nevyřeší,“ říká Wang Ťi-che z Institutu kontroly pouští.
Podle Čínského státního lesního úřadu není desertifikace, která ročně Čínu stojí v přepočtu 140 miliard korun, pouze výsledkem globálního oteplování. Nadměrné pastevectví, neúměrné kácení lesů, plýtvání vodou a odvod vody do průmyslových oblastí jsou nedílnou součástí problému.
Vesnice pro ekologické uprchlíky z okresu Min-čchin je 100 kilometrů od původních osad. Život je tu lepší než v jejich staré vesnici, tvrdí přestěhovalci. Vodu z vodovodu mají přitom pouze na půl hodiny každý druhý den. Jenže změny klimatu už dorazily také sem. Písečné bouře totiž sílí a přicházejí častěji.
