Moskva - Nikolaj Bajbakov, který sloužil sovětskému vůdci Josifu Stalinovi jako ministr a poté po dvě desetiletí řídil sovětskou ekonomiku, zemřel v Moskvě ve věku 97 let. Bajbakov byl do svého pondělního úmrtí nejspíš posledním žijícím ministrem ze Stalinovy éry. Patrně patřil i k posledním svědkům "tajného projevu", v němž Stalinův nástupce Nikita Chruščov odhalil zločiny svého předchůdce.
Bajbakov se za druhé světové války stal náměstkem ministra ropného průmyslu a zanedlouho ho Stalin povýšil na ministra, tehdy titulovaného lidový komisař. Ze špičkových funkcí ho sesadil až poslední sovětský vůdce Michail Gorbačov v roce 1985, protože Bajbakov se postavil proti reformám.
Když Stalin v roce 1942 povýšil Bajbakova do vlády jako náměstka, současně mu pohrozil, že ho nechá zastřelit, pokud zanechá ropná pole Němcům, jejichž útočící vojska tehdy dosahovala Kavkazu, anebo pokud neudrží ropné vrty v chodu pro potřeby sovětské armády.
„Zastřelíme vás, jestli necháte jedinou tunu ropy Němcům. Ale pokud je Němci nedobudou a my nebudeme s to obnovit těžbu, zastřelíme vás taky,“ vzpomínal podle agentury AP Bajbakov na Stalinova slova v jednom rozhovoru. Oba rozkazy splnil a válku přežil.
Po válce stál u zrodu rozmachu těžby ropy a plynu v sibiřských nalezištích. Prosadil masivní investice do odvětví, které se stalo pokladnicí sovětské ekonomiky a také základem vzestupu ruského hospodářství po rozpadu Sovětského svazu.
V roce 1955 byl jmenován do klíčové funkce šéfa všemocné Státní plánovací komise, Gosplanu, která rozhodovala o výrobních kvótách a investicích do sovětského průmyslu a zemědělství. „Sovětská ekonomika v 60., 70. a částečně i v 80. letech byla Bajbakovovým dílem,“ uvedl jeden z bývalých ministrů v listu Rossijskaja Gazeta.
V roce 1968 přežil Bajbakov pokus o atentát, když při návštěvě Tokia ho jeden japonský nacionalista napadl s dřevěným mečem; v pozadí útoku byla marná snaha, aby Rusko vrátilo ostrovnímu císařství čtyři Kurilské ostrovy, které obsadilo koncem druhé světové války.
