Masivní izraelské útoky na Írán odhalily, do jaké míry v poslední době oslabila moc ozbrojených skupin, které islámská republika využívá k prosazení svých zájmů v regionu. Do bojů se zatím nezapojily irácké milice ani Hizballáh, které k nečinnosti tlačí vlády v Bagdádu a Bejrútu. Na pomoc přispěchali Teheránu jemenští hútíové, jejichž vliv na Blízkém východě vzrostl, vojenské kapacity však mají omezené.
Od islámské revoluce v Íránu v roce 1979 vynaložil tamní teokratický režim značné úsilí a finanční prostředky na šíření své ideologie mezi šíitským obyvatelstvem na Blízkém východě. Teherán si současně budoval po celém Blízkém východě síť teroristických organizací, včetně sunnitských skupin, které za něj v rámci takzvané osy odporu tradičně vedou zástupnou válku nejen se židovským státem, ale s celým Západem v čele s USA.
Elitní zahraniční jednotka íránských revolučních gard Kuds se poslední dekády věnovala podpoře těchto organizací, ať už finančně, dodávkami zbraní, nebo výcvikem. Předpokládá se, že navzdory vlastní hospodářské situaci Teherán dával miliardy dolarů ročně na podporu těchto skupin.
„Pro Írán byla teroristická síť zároveň projekcí moci i štítem: skupiny neustále obtěžovaly dva největší nepřátele islámské republiky, Spojené státy a Izrael, zatímco ona sama zůstala bezpečně izolována před budoucími odvetami. A existence ligy armád poskoků připravených bránit ji v případě války pomáhala odradit jakékoli západní myšlenky na invazi nebo změnu režimu,“ píše list Times Of Israel (ToI).
Rozsah íránské sítě v regionu se naplno projevil po 7. říjnu 2023, kdy Hamás zaútočil na Izrael a vyvolal válku v Gaze. Odvetné akce ihned spustily Teheránem podporované skupiny od Libanonu po Jemen. Tehdejší izraelský ministr obrany Jo‘av Galant to nazval „válkou na sedmi frontách“.
V momentě masivního přímého útoku židovského státu na samotný Írán ale jeho spojenci zatím zůstávají tiše v pozadí. Podle ToI byly některé skupiny oslabeny konfliktem s Izraelem, jiné se nechaly zřejmě přesvědčit svými hostitelskými zeměmi, aby se do bojů nezapojovaly. Teokratický stát tak čelí neobvyklé situaci, kdy musí spoléhat na vlastní vojenské kapacity, místo aby přenechal „špinavou práci“ svým prodlouženým rukám na cizí půdě.
Rostoucí vliv hútíů
Na židovský stát se o víkendu v koordinaci s Íránem zaměřili pouze jemenští hútíové, kteří tak vůbec poprvé veřejně přiznali spolupráci s Teheránem při útocích, upozornila agentura Reuters. Islamisté vyslali několik balistických raket na Jaffu ve středním Izraeli, oznámil v televizním projevu vojenský mluvčí skupiny, která se stala v posledních letech významnou silou v regionu.
Írán je hlavním sponzorem hútíů, jimž poskytuje bezpečnostní podporu, včetně zbraní. Jejich vztah sahá do devadesátých let minulého století, kdy lídři hútíů absolvovali v islámské republice duchovní cvičení.
V reakci na nejnovější masivní útok na íránský jaderný a raketový program islamisté na Telegramu uvedli, že podporují „plné a legitimní právo Íránu (…) rozvíjet svůj jaderný program“ a že „důrazně odsuzují brutální izraelskou agresi proti Íránské islámské republice a potvrzují její plné a legitimní právo reagovat všemi možnými prostředky“, citovala skupinu al-Džazíra.
V den úvodního leteckého úderu Izraele na islámskou republiku dopadla raketa odpálená z Jemenu na Hebron na okupovaném Západním břehu Jordánu. Hútíové útočí na židovský stát pravidelně, většinu střel se dosud podařilo zneškodnit.
Islamisté, kteří ovládají část Jemenu, tvrdí, že tak činí v solidaritě s Palestinci v Gaze. Po brutálním útoku Hamásu na Izrael dne 7. října 2023 začali hojně útočit na lodě v Rudém moři spojené se židovským státem a jeho podporovateli, čímž významně narušili mezinárodní obchod.
Izrael v posledních týden uskutečnil sérii odvetných úderů. Zásahy na jaře zintenzivnily i Spojené státy, nakonec ale prezident Donald Trump rozhodl o ukončení operace poté, co hútíové souhlasili s ukončením útoků na americké lodě, připomíná Reuters.
Jemenským teroristům teď ale chybí „eso v rukávu“ a nejspíš zůstane v izraelsko-íránském konfliktu okrajovým hráčem, komentuje pozici skupiny ToI. „Schopnosti této skupiny proti Izraeli jsou omezeny její vzdáleností od země, což eliminuje jakýkoli prvek překvapení, a jejím poměrně skromným arzenálem,“ píše izraelský deník.
Oslabený Hizballáh a ztráta Sýrie
Lídrem íránské „osy odporu“ byl donedávna libanonský Hizballáh. Ten už minulý týden odsoudil vlnu izraelských útoků a varoval, že operace může zažehnout konflikt v celém regionu. „Tento nepřítel se neřídí žádnou logikou ani zákony a zná pouze jazyk zabíjení, palby a ničení,“ uvedl Hizballáh ve svém prohlášení, v němž útoky odsoudil jako „brutální“ agresi.
Zatím však zůstalo jen u vyostřené rétoriky. „(Hizballáh) neslíbil v reakci žádnou vojenskou akci – což je pozoruhodné opomenutí u skupiny, která dlouho sloužila jako ústřední pilíř osy (odporu),“ poznamenal list The New York Times (NYT).
Hizballáh vznikl v roce 1982 po islámské revoluci v Íránu. S podporou Teheránu jej založili šíitští duchovní činitelé. Původním cílem hnutí byl boj proti izraelským okupantům, kteří obsadili během libanonské občanské války jih země. Vliv islámské republiky v Libanonu, ale i v celém regionu díky Hizballáhu značně vzrostl. Skupina kupříkladu pomáhala roky udržet u moci syrského diktátora Bašára Asada.
Na šíitské teroristické hnutí však v posledních letech značně dolehla nová válka se židovským státem. Hizballáh začal po zahájení invaze do Gazy ostřelovat sever židovského státu, což si vyžádalo evakuaci desítek tisíc obyvatel.
Izrael palbu opětoval a loni na podzim po masivním útoku na pagery Hizballáhu zlikvidoval takřka celé vojenské vedení, včetně vůdce skupiny Hassana Nasralláha. Následně vtrhl do sousední země. Útoky vyhnaly z domovů statisíce civilistů a způsobily nezměrné škody na infrastruktuře.
Klid zbraní z loňského listopadu se nedodržuje a Izrael dál drží několik pozic na kopcích na jihu země. „Hizballáh do značné míry nereaguje na téměř každodenní izraelské nálety v Libanonu, které pokračují i přes příměří – což je podle analytiků pozoruhodný signál degradace této skupiny ze strany Izraele,“ všímá si NYT.
Kromě konfliktu s Jeruzalémem měl na Hizballáh velký dopad také prosincový pád Asadova režimu, jenž oslabil proíránské síly v Sýrii. Podle expertů je kvůli změně syrské vlády narušená íránská vojenská pomoc libanonským teroristům. Právě přes tuto zemi totiž vedly pašerácké cesty.
Raketový arzenál Hizballáhu byl zřejmě do značné míry zničen či využit. Izraelská armáda už loni v říjnu odhadovala, že teroristé si udrželi jen asi třicet procent své předválečné palebné síly. „(Skupina) utrpěla těžké ztráty a čelí (rostoucímu odporu) v Libanonu. Nyní je silně oslabena a zdráhá se konfrontovat s Izraelem,“ píše v analýze ToI.
Během posledního půl roku obsadily dva ze tří nejvyšších politických postů v Libanonu osobnosti kritické vůči Hizballáhu, včetně premiéra Naváfa Saláma a prezidenta Josepha Aúna. Oba zdůraznili, že chtějí teroristické hnutí odzbrojit.
Podle saúdské zpravodajské agentury al-Arabíja libanonská vláda vzkázala Hizballáhu, že nedovolí, aby se země stala součástí íránské odvety proti Izraeli, a uvedla, že „doba, kdy organizace obcházela stát při válečných rozhodnutích, je pryč“. Libanonské úřady údajně varovaly Hizballáh, že kdokoli zatáhne zemi do války, ponese odpovědnost.
Dohoda iráckých milic s vládou
Jakékoli akce se zatím zdržely rovněž proíránské a šíitské milice v Iráku, které Teherán usilovně podporoval od americké invaze v roce 2003, všímá si ToI. Tyto skupiny se zaměřovaly především na Spojené státy, ale po 7. říjnu 2023 obrátily své zbraně i proti Izraeli.
Ještě před druhým příměřím mezi židovským státem a Hamásem v prosinci 2024 nicméně tyto milice v rámci dohody s iráckou vládou údery proti USA i Jeruzalému zastavily. Saúdskoarabský list Asharq al-Awsat v sobotu informoval, že Bagdád skupinám důrazně vzkázal, že se nemají do izraelsko-íránské války zapojovat.
Podpora Hamásu
Historické vazby pojí i Teherán a sunnitský Hamás. Tento vztah se sice v minulosti rozpadl v důsledku války v Sýrii, ale v posledních několika letech před útokem palestinské skupiny na židovský stát se opět posílil a obě strany v minulosti veřejně přiznaly strategické partnerství. Stejně jako v případě Hizballáhu i palestinští teroristé získávali od islámské republiky finanční pomoc a obrovské množství zbraní, včetně raket.
Ani Hamás, který rovněž přišel v konfliktu se židovským státem o klíčové lídry, tisíce bojovníků a vojenské kapacity, dnes ale nejspíš nemá sílu se naplno zapojit do války. Palestinské hnutí označilo izraelské útoky na Írán za „nebezpečnou eskalaci“, která ohrožuje celý region. Na jih židovského státu byly v sobotu z Gazy vypáleny dvě rakety, nikoho ale nezranily, uvedla armáda.
„(Íránská) osa nebyla zcela zničena, ale její síla byla výrazně oslabena,“ komentoval současnou situaci pro NYT vedoucí pracovník Carnegieho blízkovýchodního centra v Bejrútu Mohanad Hage Ali. „Proměnila se v osu vyčkávající na další izraelské údery, místo aby se ujala iniciativy a tlačila Izrael do obrany, jak tomu bylo ještě před několika lety,“ poznamenal expert.
