Vpád teroristů Hamásu do Izraele a následné útoky jemenských hútíů na komerční plavidla v Rudém moři stočily pozornost světa k jednomu z velkých problémů Blízkého východu: agresivním islamistickým milicím, jejichž existenci umožňuje a zastřešuje regionální mocnost Írán. Jeho cílem je posílit svůj vliv v oblasti a „ideálně“ v ní zničit prozápadní síly v čele s USA a Izraelem. V posledních měsících aktivita těchto milic narůstá. I když se Teherán vyhýbá přímému přiznání odpovědnosti a pravděpodobně nestojí o otevřenou válku, podle expertů můžou jeho snahy právě k ní nakonec vést.
Írán prosazuje své zájmy na Blízkém východě přes síť teroristických milic. Střetů mezi nimi a Američany přibývá
Írán během více než čtyř desetiletí od islámské revoluce, kdy se v zemi chopili moci šíitští fundamentalisté, dal na Blízkém východě vzniknout rozsáhlé síti spojeneckých sil, které od té doby finančně, materiálně i politicky podporuje.
Jejich „páteř“ tvoří bojovníci z většinově šíitských muslimských zemí, jako je Irák a Libanon, s Íránem se ale spojily i skupiny v Afghánistánu, na palestinských územích, v Sýrii a Jemenu, kde převažují sunnité, píše nezisková organizace Rada pro mezinárodní vztahy.
Všechny organizace pod křídly Teheránu spojuje odpor vůči USA, na jejichž vojenské jednotky často útočí, a příklon k teroristickým metodám boje. Mnohé skupiny se vyznačují také náboženským fundamentalismem, který se svým „mecenášem“ sdílejí. Jinak si však každá zachovává své vlastní individuální cíle, stejně jako podhoubí lokální podpory a míru autonomie, a vztah každé z nich s Íránem je vcelku unikátní.
Teherán zřejmě doufá, že bude moci dále využívat svou rostoucí síť partnerů k přesunu vybavení a personálu po celém Blízkém východě, aby podpořil svá úsilí. V posledních letech se Írán snaží zlepšit spolupráci mezi těmito silami, aby vytvořil jednotnější „osu odporu“ proti společným nepřátelům, tvrdí odborník na Blízký východ David Daoud z Rady pro mezinárodní vztahy.
Přímým prostředníkem mezi Íránem a těmito milicemi jsou jednotky Kuds, součást Íránských revolučních gard. Zaměřují se především na výzvědnou činnost a tajné operace, jejich členové jsou na ambasádách po celém světě. Slouží pak především jako hlavní kontakt a poskytují proíránským skupinám výcvik, zbraně a finanční prostředky na podporu íránských regionálních cílů. Írán se tím také může vyhýbat přímé odpovědnosti za řadu teroristických útoků v regionu i ve světě.
Současnou zvýšenou aktivitu proíránských milic lze navíc spojit s nedávno posílenou vojenskou, ekonomickou i politickou spoluprací Íránu a Ruska, které napadlo v únoru 2022 sousední demokratickou Ukrajinu a začalo ústy některých svých vládních představitelů hovořit o nutnosti boje se Západem a nastolení „nového světového řádu“.
Hizballáh
Jádrem sítě je podle serveru The Conversation Hizballáh, libanonská politická strana a militantní skupina nechvalně známá svými teroristickými činy, která Íránu pomáhá překlenout arabsko-perské rozpory. Hizballáh také pomáhal Íránu s podporou režimu Bašára Asada v občanské válce v Sýrii.
Hizballáh se zrodil počátkem 80. let minulého století, a to s přímou podporou íránských revolučních gard, paramilitantní bezpečnostní služby, která se zodpovídá pouze nejvyššímu vůdci ajatolláhovi Alímu Chameneímu. Vznik organizace byl reakcí na vpád Izraele do Libanonu, který byl odpovědí na pokus o vraždu izraelského velvyslance ve Velké Británii Šlomo Argova palestinskou Organizací Abu Nidala.
Hizballáh sleduje tři základní cíle: zničení státu Izrael, omezení vlivu Západu, zejména USA, na Blízkém východě, a vytvoření islámského státu v Libanonu, od kterého ale v roce 1985 upustil.
Pro Írán je organizace cenná díky svému umístění v sousedství Izraele. Teherán jí poskytoval výcvik, finanční podporu a zbraně, čímž podpořil její růst a schopnosti. V současnosti disponuje například pokročilými drony, chemickými zbraněmi nebo raketovými systémy. Hizballáh také může díky svým zkušenostem v boji s Izraelem nebo v syrské občanské válce fungovat jako mentor pro ostatní skupiny sítě.
Vztahy mezi Teheránem a Hizballáhem se v průběhu let prohloubily a z pouhé pomoci se vyvinulo pevné strategické spojenectví. Oba subjekty mají společné cíle, strategie a materiály. Navzdory značnému vlivu Íránu si ale Hizballáh zachovává nadále autonomii v domácí libanonské politice a sociálních službách.
Toto spojenectví je pravděpodobně významnější než vztahy Íránu s jinými zastupitelskými organizacemi a má zásadní význam pro regionální strategii Teheránu – nejenže rozšiřuje vliv Íránu na Blízkém východě, ale slouží také jako protiváha jeho protivníkům, zejména Izraeli a Saúdské Arábii.
Hamás
Dalším významným a v médiích aktuálně nejviditelnějším spojencem Íránu je teroristická organizace Hamás, která operuje z Pásma Gazy. Stejně jako Hizballáh útočí proti Izraeli – brutální operace ze 7. října loňského roku stála životy na 1200 Izraelců. Podle odborníka na Blízký východ Raye Takeyho tento útok nesl znaky spolupráce s Teheránem.
S ním Hamás navázal vztahy v devadesátých letech minulého století. Společná nenávist k Izraeli oběma uskupením pomohla překonat i ideologické rozdíly – Hamás tvoří převážně sunnitští islamisté, zatímco Írán je tvrdým šíitským režimem. Jejich spojenectví přesto není tak silné jako u některých jiných organizací: při syrské občanské válce v roce 2012 například Hamás vyjadřoval podporu sunnitským rebelům, ne Asadově režimu, který podporoval Teherán. To vedlo dokonce k dočasnému stažení íránské pomoci.
Írán Hamás podporuje finančně, poskytuje mu vojenský výcvik a především dodává raketovou techniku. Toto financování zvýšilo operační schopnosti Hamásu a umožnilo vyvinout sofistikovanější raketový arzenál delšího doletu.
Hamás se zaměřuje na své regionální cíle v Pásmu Gazy a zachovává si i určitou politickou a strategickou nezávislost.
Hútíové
Hnutí hútíů vzniklo v 90. letech 20. století v Jemenu jako zaidská šíitská islamistická skupina, která se zpočátku se zaměřovala na náboženskou a kulturní obrodu, než se postupně začala angažovat v jemenské politické a vojenské oblasti. Postupně se hútíové vyvinuli v paramilitantní sílu proti centrální jemenské vládě a zahraničním vlivům ve státě.
Jejich spojenectví s Íránem stojí především na základech odporu k Saúdské Arábii a Spojeným státům, stejně jako na společné náboženské víře. Jejich spolupráce nabrala na intenzitě poté, co hútíové v roce 2014 dobyli jemenské hlavní město Saná.
Podpora z Teheránu přišla v podobě sofistikovaných zbraní, vojenského výcviku a finanční pomoci a podstatně posílila raketové a dronové schopnosti hútíů. Ti využili této nově nabyté síly k útokům vůči Saúdské Arábii i Izraeli a cílí i na přepravní komerční lodě plující v Rudém moři u břehů Jemenu nebo na vojenské lodě, které je mají chránit. To mělo za následek narušení dodavatelských řetězců v celém světě.
I přes rozsáhlou íránskou podporu si hútíové zachovávají určitou míru autonomie, zejména v místní jemenské politice. Vliv Íránu je sice znatelný, ale neznamená přímou kontrolu.
Další složky
Silný vliv má Írán dále na ozbrojené skupiny v sousedním Iráku, konkrétně na organizace Katáib Hizballáh, Badr a Asa'ib Ahl al-Haq. Tato trojice je tvořená převážně iráckými šíity a angažovala se v mnoha regionálních konfliktech, jako byly občanské války v Iráku a Sýrii a americká invaze do Iráku, v nichž podporovala zájmy Íránu.
Tyto a menší organizace jsou sdruženy v zastřešující organizaci Islámský odpor v Iráku. Ta se přihlásila k nedávnému útoku dronem na americkou vojenskou základnu ve východní Sýrii, při němž zemřelo šest příslušníků Kurdy vedených Syrských demokratických sil podporovaných Spojenými státy. Podle organizace šlo o útok „proti americké okupační základně v srdci syrského území“.
Radikální skupiny podporované Íránem, které působí v Iráku a Sýrii, měly stát i za útokem z 28. ledna na americké jednotky v příhraniční oblasti mezi Jordánskem a Sýrii. Zemřeli při nich tři vojáci a další desítky jich byly zraněny, což vedlo k vlně odvetných útoků USA proti proíránským milicím.
Podle Rady pro mezinárodní vztahy ve zmíněné Sýrii operuje čtveřice na Teherán napojených skupin. Jedná se o Fátimovské brigády, tvořené hlavně Afghánci, brigádu Zainab, která sestává zase především z Pákistánců žijících v Íránu, Quwat al-Ridha a Baqirovu brigádu. Všechny v občanské válce v Sýrii bojují na straně režimu Bašára Asada a dohromady čítají zřejmě desítky tisíc členů.
V Pásmu Gazy Írán dále podporuje militantní teroristickou skupinu Palestinský islámský džihád, která byla založena jako odnož Egyptského islámského džihádu pod vlivem íránské revoluce. Od Hamásu ji odlišuje absence sociálního programu, což znamená i její nižší popularitu. Tu se snaží dohnat svými teroristickými útoky.
„Osu odporu“ završují brigády al-Aštar, což je šíitská militantní teroristická skupina z Bahrajnu. Údajně je odpovědná za více než dvacet útoků v Bahrajnu, jejichž terčem byla především policie a bezpečnostní složky. Organizace svou věrnost Íránu dokonce veřejně deklarovala.
Dopad odvetných úderů
Bezpečnostní situaci na Blízkém východě poznamenalo zmíněné napadení Izraele ze strany Hamásu, palba hútíů na lodě v Rudém moři a útoky na americké základny v Sýrii. Právě po smrti tří amerických vojáků zahájily Spojené státy sérii odvetných útoků na cíle v Sýrii a Iráku spojované s íránským režimem. Deklarovaným cílem americké operace je odradit další Teheránem podporovanou agresi.
Konkrétně v Sýrii USA provedly několik leteckých úderů, které údajně vedly ke smrti nejméně osmnácti členů militantních skupin a zničení jejich významných bašt. Irácké milice oznámily smrt nejméně šestnácti svých bojovníků, ale prý i zdravotníků.
V rámci širší strategie boje proti těmto skupinám USA rovněž zavedly nové sankce proti důstojníkům a představitelům íránských revolučních gard, zahájily trestní stíhání osob zapojených do prodeje ropy ve prospěch Hamásu a Hizballáhu a vedly kybernetické útoky proti Íránu.
Ještě před odvetnými útoky oznámila organizace Katáib Hizballáh, že pozastavuje své další útoky na americké jednotky, píše agentura Reuters. Tento krok jen posiluje význam smrtícího dronového útoku na americké vojáky.
Hútíové tvrdí, že svými údery míří na lodě napojené na Izrael, ačkoli se zdá, že střílí bez většího přemýšlení na cokoliv. Jejich kroky také znamenaly zapojení amerických a celkově západních ozbrojených sil, aby plavidla ochránily. Poslední takový hútíjský útok lehce poškodil loď plující pod vlajkou Barbadosu, informuje agentura Reuters. Americká armáda zase sdělila, že v pondělí zaútočila na dva cíle jemenských rebelů, kteří za útoky na komerční plavidla v oblasti stojí.
Účinnost leteckých úderů a sankcí vzhledem k šanci na odrazení Íránem podporovaných agresorů však zůstává nejistá. Historické trendy naznačují, že podobné akce USA útoky Íránem podporovaných skupin nikdy zcela nezastavily.
V krátkodobém horizontu by jakákoli přímá odveta USA proti íránským zájmům mohla zvýšit napětí v regionu a prohloubit cyklus odvetných úderů mezi USA a Íránem podporovanými silami, což by zvýšilo riziko širšího regionálního konfliktu. A vzhledem k tomu, že útočící proíránské milice se odvolávaly na válku mezi Izraelem a Hamásem, mohla by jakákoli reakce Američanů nepřímo ovlivnit průběh tohoto konfliktu, což by mělo dopad na budoucí diplomatické úsilí a rovnováhu sil v regionu.
Na Írán napojené organizace tak stupňují svou agresi a čím dál tím více se zaplétají do cyklů útoků a odvetných opatření se Spojenými státy, jenže bez toho, aby se musel Írán přímo angažovat. Podle mnoha odborníků se chce vyhnout přímé válce se Spojenými státy. To však neznamená, že „důsledkem takovéto krize válka být nemůže“, píše Takeyh.
