Teherán na Blízkém východě dlouhodobě rozpoutává konflikty a zkouší, kam až se svým terorizováním amerických sil může zajít, proto bylo třeba ukázat, že zabití amerických vojáků je překročením červené linie. V rozhovoru pro ČT24 to uvedl bezpečnostní analytik Milan Mikulecký. Nastavit druhou tvář, jak si možná v tomto případě představovala Unie, podle něj není správnou cestou. Spojené státy útočily na proíránské milice dva dny po sobě a zasáhly desítky cílů. V pondělí se bude eskalací na Blízkém východě na popud Ruska zabývat Rada bezpečnosti OSN.
Washington v pátek zahájil odvetu za smrt tří vojáků na základně v Jordánsku, přičemž zasáhl celkem 85 cílů v Sýrii a Iráku. V sobotu pak USA společně s Velkou Británií udeřily na základny jemenských hútíů, kteří ohrožují lodě v Rudém moři a Adenském zálivu. Zasáhly celkem 36 cílů. „Tato kolektivní akce vysílá jasný vzkaz hútíům, že ponesou další důsledky, pokud neukončí nezákonné útoky na lodě mezinárodní přepravy a námořnictva,“ uvedl americký ministr obrany Lloyd Austin.
Jemenští povstalci už slibují odvetu. „Jemenské ozbrojené síly nebudou váhat a povedou další vojenské operace proti sionistickému nepříteli na souši i na moři,“ zdůraznil vojenský mluvčí hútíů Jahja Sarí.
Nutnost jasné odpovědi
Před rostoucím napětím v regionu varoval v sobotu vysoký představitel EU pro zahraniční vztahy a bezpečnostní politiku Josep Borrell. Blízký východ označil za „kotel, který může explodovat“. Podle šéfa české diplomacie Jana Lipavského (Piráti) lze americké údery chápat jako odvetu, která má vést k tomu, aby se takové útoky neopakovaly, a tedy naopak ke snížení napětí.
„Přiklonil bych se k názoru českého ministra zahraničních věcí, ale i amerických představitelů. Joseph Borrell se naštěstí ve svých předpovědích často mýlí. Musíme si říct, co by byla ta druhá cesta, možná z pohledu Evropské unie ta standardnější, to znamená nastavit druhou tvář, ale ty útoky nepřišly samy od sebe a zdaleka nereagují jen na ten poslední na americkou základnu v Jordánsku, při kterém zahynuly dvě americké vojačky a jeden voják. Ale je to reakce na dlouhodobý teror, kterému čelí americké základny na Blízkém východě,“ upozornil Mikulecký.
Situace se významně zhoršila po vypuknutí války mezi Hamásem a Izraelem. Iránem podporovaní ozbrojenci cílili od loňského října na americká vojenská zařízení v Iráku a Sýrii více než 160krát. „Zatím to bylo bez jasné americké odpovědi, takže se domnívám, že tohle je cesta, jak protivníkům, to znamená proíránským milicím, ukázat, co je ještě pro Spojené státy přehlédnutíhodné a co už skutečně překročilo nějakou červenou linii,“ hodnotí expert postup Washingtonu.
Podobně to vidí i politický geograf Tomáš Drobík z Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity. „Myslím, že přetekl pomyslný pohár trpělivosti a Spojené státy byly nuceny reagovat, a to na velmi tenké linii, aby zabránily možné eskalaci tohoto konfliktu v regionu, ale také aby dosáhly patřičného odstrašení aktérů, které Írán podporuje,“ poznamenal odborník.
Íránské „hry“
Írán odpovědnost za útok na americké vojáky popřel a odvetné americké údery označil za „strategickou chybu Washingtonu“. „Írán rozehrál řadu her na řadě míst Blízkého východu. Útoky v Rudém moři – tam to není úplně o tom, že by byly vedené ze strany hútíů. Ty útoky jsou sofistikované a prováděné a řízené jednotkami íránských revolučních gard. Stejně tak logistika hútíů je absolutně závislá na přísunu nových střel z Íránu,“ poznamenal Mikulecký.
Publicista Hospodářských novin Pavel Novotný v této souvislosti poznamenal, že íránské revoluční gardy jsou stát ve státě a nepodléhají žádným vládním restrikcím. „Mají vlastní letiště, dokonce se mluví o tom, že pašují zboží do Íránu. Skrze ně Írán vyváží islámskou revoluci. Jeho nejprestižnější jednotka al-Kuds provádí operace nejen na Blízkém východě, ale také třeba v USA,“ připomíná publicista.
Podle Mikuleckého Teherán dlouhodobě zkouší, kam až může zajít. Připomněl, že po posledním smrtícím úderu na americké síly proíránské milice v Iráku samy vydaly prohlášení o dočasném zastavení bojů. „Byl to poměrně jasný signál, že si nepřejí nějakou větší eskalaci a větší souboj se Spojenými státy,“ míní Mikulecký.
Snahy Teheránu o vyvolání chaosu
Odvetné údery přišly podle Novotného pozdě. „Írán ohrožuje Blízký východ jako celek, nejenom Izrael, a to, že si dovolil zaútočit na americkou vojenskou základnu, jakkoli to byli jen jeho spojenci, muselo vyústit v podobnou reakci. Íránská vláda je nyní nejkonzervativnější a nejprotiameričtější od (islámské) revoluce v roce 1979,“ upozornil Novotný s tím, že Teherán chce rozšířit svůj vliv až ke Středozemnímu moři, což se mu částečně daří přes Libanon a šíitské teroristické hnutí Hizballáh.
Írán je nicméně v tuto chvíli v defenzivě a nepustí se do větší akce, i když podle Novotného bude pokračovat v zástupné válce proti Západu a USA. „Jiná věc je, co by se stalo, kdyby Američané zaútočili přímo na Írán, ale to se nestalo,“ poznamenal publicista.
Podle Drobíka má Írán jasný cíl stát se velmocí na Blízkém východě, čehož ale nedosáhne přímou konfrontací se Spojenými státy. „To je vysloveně sebevražda, proto bude postupně nahlodávat americkou přítomnost v regionu, bude hledat spojence v regionu jako Sýrie nebo sever Iráku, kdy tyto státy v žádném případě nekontrolují svoje území, a bude se zde snažit vytvářet chaos, na který budou muset Spojené státy reagovat, a Írán proti tomu bude vystupovat. Takže je to pokračování dlouhodobé taktiky ze strany Íránu a jeho spojenců,“ myslí si Drobík.
Blízkovýchodní reakce na odvetné údery USA jsou zatím poměrně vlažné, všímá si Drobík. „Mnohé z nich říkají, že se nemá napětí dále přiostřovat, vyjadřují trochu nevoli, ale dá se říct, že strany regionu toto docela pochopily. Samozřejmě íránští spojenci, ať už hútíové, Sýrie nebo Hizballáh budou velmi silně odmítat tuto reakci Spojených států a k tomu se přidá samozřejmě Rusko a možná KLDR, které v regionu sledují své zájmy, ale mezinárodní společenství je v tomto obezřetné a reakci (odvetu) chápe. Reakci Turecka jsem nenašel a nezaznamenal jsem ani reakci Číny,“ řekl Drobík.
Blinkenova obtížná pozice
Na návštěvu Blízkého východu zamířil o víkendu šéf americké diplomacie Antony Blinken. Jednat by mohl mimo jiné o možnostech, jak osvobodit izraelská rukojmí držená už měsíce teroristy v Pásmu Gazy. „Klíčem je samozřejmě Katar, který dlouhodobě financuje Hamás a má spojení na jeho vůdce, kteří žijí v Kataru. Pokud jde o širší výhled na Blízkém východě, tak tím zásadním hráčem je Saúdská Arábie jako neformální lídr sunnitských zemí,“ konstatoval odborník.
Blinken je podle Mikuleckého v obtížné pozici, protože zastupuje USA jako klíčového spojence sunnitských arabských zemí v jižní části Arabského zálivu, na druhou stranu byl ale také architektem jaderné dohody s Íránem v dobách vlády prezidenta Baracka Obamy.
„Ta místo zvýšení bezpečnosti na Blízkém východě znamenala mnohem větší vyhrocení, protože na základě této dohody došlo k tomu, že Írán nejenže nepřestal obohacovat uran, ale je už velice blízko k tomu, že může vyrobit jadernou zbraň. V rámci dohody uvolnily USA Íránu ohromné množství peněz a místo toho, aby je Írán investoval do rozvoje vlastní země, tak je investoval do rozpoutání celé řady konfliktů na Blízkém východě – v Iráku, v Jemenu, všude, kam se podíváte,“ upozornil Mikulecký.
Americká vojenská přítomnost v regionu ale podle experta zůstane v nejbližší době stejná. „Obávám se, že jak se budou blížit prezidentské volby ve Spojených státech, tak snaha nasadit do bojů americké vojáky, zejména na tom pozemním bojišti, kde by to mělo mnohem významnější efekt než letecké údery, bude razantně klesat. Američtí voliči si v tuto chvíli nepřejí vidět nějakou větší americkou vojenskou angažovanost kdekoli po světě, a to ani na Blízkém východě,“ dodal Mikulecký.
Spojené státy nicméně chystají další útoky proti proíránským milicím, oznámil v neděli Bílý dům. Dosavadní údery podle Washingtonu snížily kapacity milicí. Představitel jedné z iráckých milic Harakat al-Nujaba se dopad úderů naopak pokusil zlehčit. „Velitelství a stanoviště, která se stala cílem, byla bez bojovníků a v době útoku tam nebyl žádný vojenský personál,“ uvedl Hussein al-Mosawi. Tvrzení však nelze nezávisle ověřit.
Nevládní Syrská organizace pro lidská práva (SOHR) tvrdí, že v Sýrii při amerických útocích zahynulo nejméně 29 členů proíránských milic. V Iráku při nich podle tamní vlády přišlo o život 16 lidí, včetně několika civilistů, a 36 dalších utrpělo zranění.
