Útoky jemenských povstalců na komerční lodě v Rudém moři představují zkoušku pro čínské ambice stát se hlavním zprostředkovatelem míru na Blízkém východě. Peking odmítá zapojení do konfliktu a jeho reakce obnáší výzvy k ukončení útoků na civilní lodě a nepřímou kritiku západní vojenské odvety, všímá si CNN. Podle expertů čínské váhání ničí obraz země jako globální mocnosti. Peking po výzvách USA začal tlačit na Írán, aby přiměl hútíe zastavit údery, jinak ohrozí vzájemný obchod. Činí tak ale zatím spíše jen naoko. Nečinný postoj zaujímá i Rusko, které má v Rudém moři své vlastní zájmy.
Nečinnost Číny v Rudém moři ničí její image globální mocnosti. Útokům mlčky přihlíží i Rusko
Útoky hútíů v Rudém moři narušily globální obchod a vyvolaly obavy z rozšíření regionálního konfliktu mezi Izraelem a teroristy z Hamásu. Světový obchod je na přepravě touto vodní cestou závislý asi z dvanácti procent, kontejnerová doprava pak z třiceti procent. Některé námořní společnosti tranzit přes Rudé moře pozastavily včetně společnosti QatarEnergy, která je druhým největším vývozcem LNG na světě.
Spojené státy na útoky hútíů opakovaně reagovaly použitím síly, zcela zastavit se jim je však stále nepodařilo. USA proto vyvíjejí tlak na Čínu, aby přiměla Írán k tomu, aby údery na civilní plavidla skončily. Šíitští hútíové, kteří se poprvé objevili v 80. letech minulého století jako ozbrojená skupina bojující proti sunnitskému saúdskému vlivu v Jemenu, totiž dostávají od Teheránu peníze, zbraně i výcvik.
Čínští představitelé na několika nedávných schůzkách požádali své íránské protějšky, aby pomohli hútíe držet na uzdě, jinak hrozí narušení obchodních vztahů s Pekingem, napsala v pátek agentura Reuters s odvoláním na íránské zdroje.
„Čína v zásadě říká: ‚Pokud budou naše zájmy nějakým způsobem poškozeny, bude to mít dopad na naše podnikání s Teheránem. Řekněte tedy hútíům, aby projevili zdrženlivost,‘“ řekl agentuře Reuters jeden z íránských představitelů, který byl o rozhovorech informován.
Závislost íránského hospodářství na Pekingu
Čína je největším obchodním partnerem islámské republiky a odebírá 90 procent ropy, kterou Írán vyváží. Žádné konkrétní hrozby, jak by byl obchod s Íránem omezen, pokud nesplní čínské požadavky, ale Peking zatím nevyřkl, píše Reuters.
Poradce pro národní bezpečnost Jake Sullivan vyjádřil obavy z pokračujících útoků na schůzkách s čínským ministrem zahraničí Wangem I, které se konaly minulý pátek a sobotu. Podle serveru Politico ale jednání skončila bez známek toho, že je Čína ochotna podniknout rozhodné kroky k využití svého ekonomického vlivu na Írán.
Íránská ropa tvoří pouze deset procent čínského dovozu černého zlata a Peking má řadu dodavatelů, kteří by mohli případné výpadky nahradit. Teherán má zase řadu spojenců a vojenských skupin v regionu včetně Gazy, Libanonu, Sýrie a Iráku, přičemž jeho regionální aliance a priority hrají klíčovou roli v jeho rozhodování, upozornil zdroj Reuters obeznámený se situací.
Mluvčí hútíů Mohammed Abdulsalam minulý čtvrtek uvedl, že Írán dosud nepředal skupině žádný čínský vzkaz s výzvou k omezení útoků. „Nebudou nás o takové žádosti informovat, zejména proto, že íránský postoj je podporovat Jemen. (Írán) odsoudil americko-britské útoky na Jemen a považuje jemenský postoj za čestný a zodpovědný,“ myslí si Abdulsalam.
Podle Reuters je ale ekonomická spolupráce s Pekingem pro islámskou republiku zásadní. Čína je totiž jednou z mála mocností ochotných poskytnout Íránu investice v miliardách dolarů, které Teherán potřebuje k udržení kapacity svého ropného sektoru a udržení své ekonomiky nad vodou.
Od mlčení k výzvám
Peking k útokům hútíů, jež začaly loni v listopadu, údajně jako akt solidarity s Palestinci, v prvních týdnech mlčel. Čína údery nejprve ani neodsoudila a její válečná plavidla nereagovala na nouzová volání napadených lodí, píše CNN. Postavila se také proti vzniku mezinárodní koalice vedené USA k ochraně lodí proplouvajících Rudým mořem, přestože námořnictvo čínské Lidové osvobozenecké armády má protipirátskou pracovní skupinu plující v Adenském zálivu a podpůrnou základnu v nedalekém Džibuti.
Podle komentáře listu The New York Times lze v čínském postoji nalézt určitou logiku. „Krize v Rudém moři odvádí pozornost Spojených států od zaměření na Asii, dává Číně čas, aby nashromáždila své síly v západním Pacifiku, a zároveň se prezentuje jako benevolentní mocnost, která se neplete do záležitostí jiných zemí,“ napsal americký deník.
Poté, co Spojené státy a Velká Británie letos v lednu zahájily vojenské údery proti hútíúm, začala Čína varovat před rostoucím napětím v regionu. Čínští představitelé opakovaně zdůrazňují, že krize v Rudém moři je „přeléváním“ konfliktu v Gaze, přičemž za nejvyšší prioritu považují okamžité příměří mezi Izraelem a Hamásem.
Komunistická země pak v lednu vyzvala rebely k ukončení útoků na civilní lodě a varovala „příslušné strany, aby se vyhnuly přilévání oleje do ohně“. Peking v této souvislosti upozornil, že Rada bezpečnosti OSN nikdy nepovolila použití síly v Jemenu. Stálými členy Rady bezpečnosti jsou jak Čína, tak i USA.
Čínské ekonomické ztráty
Pekingu jde v současném konfliktu s hútíi o hodně i v oblasti obchodu. Asi devadesát procent čínského vývozu do Evropy tradičně proudí právě přes Rudé moře, opačným směrem pak touto trasou míří do čínských přístavů desítky milionů tun ropy a nerostů, upozorňuje CNN.
Ačkoli hútíové slíbili, že nebudou útočit na čínské a ruské lodě, na čínské hospodářské zájmy má krize obrovský dopad. Čínské státní přepravní giganty COSCO a OOCL už odklonily desítky lodí z Rudého moře na mnohem delší trasu kolem jižního cípu Afriky.
Takové objížďky obvykle prodlužují cestu o více než deset dní, zpožďují dodávky a náklady na dopravu pak prudce stoupají, což může vést k tomu, že si zákazníci budou hledat alternativní dodavatele. Globální logistická firma Flexport se sídlem v San Franciscu tvrdí, že kvůli konfliktu už 90 procent zboží mířícího z Číny do Evropy musí putovat oklikou kolem Afriky.
Čínské kontejnerové lodě v Rudém moři
O miliony dolarů denně přichází kvůli krizi také Egypt. Situace tak staví Čínu do obtížné pozice, protože se snaží nalézt rovnováhu mezi svým protiamerickým spojencem Íránem a klíčovými hospodářskými partnery v regionu, jimiž jsou země Perského zálivu, analyzuje situaci CNN.
Diplomatické ambice
Krize přinesla navíc diplomatickou výzvu pro čínského vládce Si Ťin-pchinga, který se v posledních letech zavázal, že jeho země bude usilovat o mír na Blízkém východě a vytvoření alternativy k bezpečnostnímu řádu vedenému Západem. „Opatrná nebo váhavá čínská reakce vrhá značný stín na její ambice stát se odpovědnou globální mocností,“ řekl CNN docent Mordechai Chaziza z vysoké školy Ashkelon Academic College v Izraeli, který se specializuje na vztahy Číny s Blízkým východem.
Čína v loňském roce zprostředkovala historickou normalizační dohodu mezi Saúdskou Arábií a Íránem. Aktivně se zasazovat o zastavení útoků jemenských povstalců je ale podle expertů úplně jiná výzva.
„Byla to velká idea, že se Čína stává významným diplomatickým, politickým a bezpečnostním aktérem,“ řekl CNN Jonathan Fulton z amerického thin tanku Atlantická rada. Od chvíle, kdy začala válka mezi Izraelem a Hamásem, se ale podle něj ukazuje, že „čínský přístup k regionu je stále do značné míry řízen jejími ekonomickými zájmy a ve skutečnosti zatím nemá ochotu nebo kapacitu hrát v těchto jiných oblastech velmi významnou roli“.
Od rozpoutání bojů mezi Izraelem a Hamásem Čína stejně jako Rusko nebo Írán neodsoudila útoky Hamásu a snaží se prezentovat jako zastánce globálního Jihu a alternativa k americké moci tím, že vyjadřuje podporu palestinské věci a kritizuje Izrael a USA za humanitární krizi v Gaze. „Čína nemá zájem připojit se k západní koalici vedené USA; taková akce by posílila pozici USA jako regionálního hegemona a oslabila čínskou pozici v regionu,“ uvedl pro CNN Chaziza.
Podle Fultona ovšem nečinnost Číny zároveň podkopává její důvěryhodnost u blízkovýchodních aktérů. „Vnímání, že se jedná o vznikající mimoregionální mocnost, neobstojí, pokud se nepokusí zapojit sama. Koalice vedená USA a Spojeným královstvím odvádí těžkou práci, zatímco Čína přihlíží. To je špatný pohled,“ míní odborník.
Čínský prezident Si Ťin-pching a ruský vládce Vladimir Putin
Ruské plány v Rudém moři
Nečinnost v souvislosti s útoky hútíů v Rudém moři vykazuje také Ruská federace, jejíž nejbližší námořní základnou je syrský přístav Tartus. Podle experta Martina Plauta z univerzity King's College London se Moskva drží zpátky zřejmě proto, že se v poslední době šíří zprávy ohledně souhlasu vládce Vladimira Putina k výstavbě námořní základny na eritrejských ostrovech Dahlak v Rudém moři. Ty se nacházejí mezi Eritreou a pobřežím Jemenu a Saúdské Arábie a spekulovalo se o nich v této souvislosti už dlouho.
Rusko a Eritrea mají vřelé vztahy řadu let, dohodu ale pravděpodobně zpečetila podpora Eritrey pro ruskou invazi na Ukrajinu v OSN. Africká země jako jediná hlasovala proti rezoluci odsuzující ruskou vojenskou agresi.
Eritrejský vládce Isaias Afwerki následně uskutečnil několik cest do Moskvy. S Putinem sdílejí odpor ke Spojeným státům a tomu, co nazývají jejich „hegemonní strategií“. Rusko si spíše přeje prosazovat „multipolární“ svět, ve kterém má větší kontrolu prostřednictvím řady aliancí, upozorňuje Plaut.
Návrh, že by Rusko mohlo postavit základnu v Eritreji, pochází přinejmenším z roku 2018, kdy plán oznámil šéf ruské diplomacie Sergej Lavrov. Ten loni v lednu uvedl, že „obě strany vytvoří společnou studii s cílem stanovit logistické a tranzitní příležitosti, které nabízí rudomořský přístav Massawa a jeho letiště,“ napsala ruská agentura TASS. Tyto iniciativy přicházejí poté, co ztroskotaly ruské plány na vybudování základny v Súdánu.
