Bratislava - Slovenští historici objevili nové dokumenty o obětech holocaustu. Zcela náhodně při zpracovávání archivních spisů. Záznamy o více než 2 700 lidech vězněných v koncentračním táboře v Seredi v době po potlačení slovenského národního povstání se pokládaly už za ztracené. Dokumenty odhalují nová fakta o vyvražďování slovenských Židů. Ředitel Slovenského národního archivu Radoslav Ragač označuje jejich objevení tak trochu za zázrak. Na seznamu obětí jsou i lidé, o nichž se dosud nevědělo.
Jde o evidenční sešity z období od 19. listopadu 1944 do 30. dubna 1945. Obsahují pořadová čísla, jména, data a místa narození, státní příslušnost, povolání a další údaje o vězněných.
„Nacisté v tomto období zajišťovali a deportovali všechny Židy na Slovensku, které se podařilo dopadnout,“ přibližuje události před koncem druhé světové války historik Dokumentačního střediska holocaustu Ján Hlavinka.
Tábor v Seredi byl nejprve pracovním táborem, posléze koncentračním táborem, který se stal cílem mnohých transportů. Od září 1944 mu velel Alois Brunner, osobně na svůj post dosazený Adolfem Eichmannem. Jeho úkolem bylo vyhlazení slovenských Židů. Odpovědný je ale i za deportace francouzských a řeckých Židů.
„Alois Brunner byl typický sadista. Pokud byl přítomen v táboře, s vězni se zacházelo mnohem krutěji,“ vzpomíná jeden ze sereďských vězňů Fridrich Feldmár. Uvězněn v lágru byl jako dvanáctiletý, po dvou letech byl transportován do Terezína.
Po skončení války Brunner utekl do Sýrie. Existují domněnky, že stále ještě žije se změněnou identitou. Nalezené dokumenty, které budou od září zveřejněny také na internetu, by mohly být důkazem o jeho zločinech na Slovensku. Zájem o unikátní archivní materiály projevily už také významné mezinárodní instituce, například Yad Vashem v Izraeli.
