Vleklý korupční proces s premiérem Benjaminem Netanjahuem rozděluje izraelskou společnost. Podle expertů by prezidentská milost, o níž Netanjahu požádal, bez předchozího odsouzení či přiznání viny byla nejspíš napadena u nejvyššího soudu a vyvolala protesty. Podle průzkumů si většina Izraelců předběžné omilostnění Netanjahua bez jeho rezignace nepřeje. Židovský stát čekají příští rok volby a premiérovi hrozí až deset let vězení.
K omilostnění Netanjahua veřejně vyzval americký prezident Donald Trump. Izraelský prezident Jicchak Herzog se ale tlaku ze strany klíčového spojence nechce podřídit. „Izrael je suverénní zemí a my plně respektujeme izraelský právní systém. Budu především zvažovat, co je v nejlepším zájmu izraelského lidu,“ prohlásila hlava státu v nejnovějším rozhovoru pro web Politico.
Herzog byl v minulosti politickým soupeřem Netanjahua, současné pracovní vztahy obou mužů jsou ale dobré, podotýká server PBS News. Prezident dříve prohlásil, že nejlepším způsobem, jak tuto právní kapitolu ukončit, by byla dohoda mezi státními zástupci a právníky premiéra.
Netanjahu dlouhodobě popírá všechna údajná provinění a hovoří o vykonstruovaných procesech či „spiknutí“ donucovacích orgánů. Soudní stání ho prý okrádají o čas v době, kdy je třeba „usmířit“ národ, naznačili podle serveru Times of Israel (ToI) v žádosti o milost jeho právníci. „Schválení této žádosti umožní premiérovi věnovat veškerý svůj čas, schopnosti a energii rozvoji Izraele v těchto kritických časech… a řešení výzev a příležitostí, které před ním leží,“ uvádí se v dokumentu.
Oficiálně je premiér povinen účastnit se soudu čtyři dny v týdnu, což Netanjahu kritizuje s obavami o svou bezpečnost, píše blízkovýchodní web The Middle East Eye (MEE). Řízení začalo v roce 2020, ale zbrzdily ho epidemie covidu a následná válka s Hamásem, předseda vlády tak začal svědčit až koncem minulého roku.
Právní nejistota
Podle expertů Netanjahuova nechuť přiznat vinu staví jeho žádost o milost na právně vratkou půdu, čímž se velmi snižuje pravděpodobnost jejího okamžitého udělení, aby se mohl vyhnout soudům. Takový krok by mohl v zemi vyvolat nepokoje, řekl ToI profesor práv a vedoucí Institutu pro židovskou politiku Jedidia Stern.
Kritici premiéra argumentují tím, že soudní proces stále trvá, Netanjahu nebyl odsouzen ani nepřiznal vinu, což jsou základní předpoklady pro udělení prezidentské milosti. Podle PBS právní experti tvrdí, že žádost o milost nemůže zastavit soudní proces. Jedinou cestou, jak toho dosáhnout, je požádat generálního prokurátora o pozastavení řízení, uvedla bývalá generální ředitelka izraelského ministerstva spravedlnosti Emi Palmorová.
Existuje však prostor pro manévrování, upozorňuje ToI. Pravomoci hlavy státu jsou velmi stručně vymezeny v ústavě, kde se píše, že „prezident státu má pravomoc udělovat milost pachatelům a upravovat tresty jejich snížením nebo zmírněním“. Zákon přitom výslovně nevyžaduje, aby příjemce milosti byl odsouzen, ani nepodmiňuje milost pro někoho, kdo nebyl odsouzen, přiznáním viny.
Slovo „pachatel“ v zákoně je však klíčové i logické, řeklo ToI několik právních expertů. V případě nevinného člověka totiž nedává příliš smysl žádat o milost. „Je iracionální udělit milost před odsouzením, milost za co?“ podotkla výzkumná pracovnice Izraelského demokratického institutu Dana Blanderová. „Obvykle, když lidé tvrdí, že jsou nevinní, nemusí o milost žádat,“ dodala.
Precedent z 80. let
Právní spory v minulosti provázely rovněž izraelský precedent pro předběžnou prezidentskou milost. Případ se týkal prarodiče současného prezidenta – Chajima Herzoga. Ten jako hlava státu udělil milost šéfovi Šin Bet a dalším třem členům této bezpečnostní služby za jejich roli v mimosoudní popravě dvou palestinských teroristů, kteří byli zajati zaživa po smrtícím únosu autobusu v roce 1984.
Na rozdíl od Netanjahuova případu však byly milosti uděleny ještě před obžalobou podezřelých. Zákonnost milostí byla zpochybněna u nejvyššího soudu, který je nakonec potvrdil s odkazem na přiznání viny obviněných, píše ToI.
K precedentu se vyjádřil nedávno i prezident Herzog. „Každý chápe, že jakákoli předběžná milost musí být posouzena dle skutkové podstaty,“ řekl. „Je mnoho, mnoho otázek k projednání. Na jedné straně plná rovnost před zákonem. A na druhé straně samozřejmě jedinečné okolnosti každého jednotlivého případu,“ podotkla hlava státu.
Podle Sterna byla přiznání dotyčných v osmdesátých letech jakýmsi de facto odsouzením, které tehdy hlavě státu umožnilo udělit milost. „Toto není ten případ. (Netanjahu) nic nepřiznal a ani jeho právníci. Pokud nejste pachatel, pak nepotřebujete milost. Není logické žádat někoho o milost, pokud jste neudělali nic špatného,“ konstatoval profesor.
Podle tohoto experta advokáti izraelského lídra vědí, že šance na udělení milosti v tomto okamžiku jsou nízké, a nejspíš žádost vnímají jako začátek jakéhosi vyjednávacího procesu. Prezident by podle tohoto experta mohl být nakloněn podmíněné milosti, jež by vyžadovala nějakou formu přiznání provinění ze strany Netanjahua a v níž by byla zmíněna konkrétní formulace a stanoven termín ukončení jeho politické kariéry.
K tomuto scénáři se však staví negativně Netanjahu. Premiér před pár dny odmítl myšlenku na odchod z veřejného života a vyloučil dohodu o vině a trestu s tím, že o jeho budoucnosti rozhodnou voliči.
Údajné dary za miliony korun
V současném procesu s Netanjahuem jde hned o tři různé korupční kauzy. V případu 1000, často nazývaném „aféra s dary“, je obviněn z podvodu a porušení důvěry. Obžaloba tvrdí, že obdržel řadu darů od bývalého agenta Mosadu a bohatého filmového producenta Arnona Milchana a australského miliardáře Jamese Packera výměnou za politické služby. Milchan údajně poskytl Netanjahuovi a jeho manželce Saře dary, včetně doutníků a šampaňského v hodnotě více než dvě stě tisíc dolarů (4,1 milionu korun).
Izraelský premiér na oplátku prosazoval zákon o nižší marginální dani pro bohaté izraelské expatrianty a naléhal na Spojené státy, aby Milchanovi obnovily vízum. Lídr izraelské opozice Jair Lapid, který v červnu 2023 svědčil v případu 1000, soudu řekl, že s Netanjahuem dvakrát hovořil o daňovém zákoně, který by Milchanovi prospěl.
Producent nepopírá poskytování darů, spolu s Packerem ale odmítají jakékoli provinění. Packer v roce 2017 australské policii řekl, že rodina Netanjahuových dary „požadovala“, připomíná server MEE s tím, že v tomto případu je jediným obviněným Netanjahu.
Možné ovlivňování médií
Rovněž případ 2000 obviňuje Netanjahua z podvodu a porušení důvěry. Podle obžaloby premiér mezi lety 2008 a 2014 uzavřel dohody s vydavatelem izraelského deníku Jediot Ahronoth Arnonem Mozesem a zajistil si tak vládě nakloněné zpravodajství.
Netanjahu měl na oplátku nabídnout schválení legislativy, která by omezila náklad hlavního rivala novin, listu Jisra'el ha-jom. Předseda vlády údajně slib nedodržel. V tomto případě čelí obvinění z pokusu o úplatkářství rovněž Mozes.
Velká část obžaloby se podle MEE opírá o záznam schůzky, na které Mozes Netanjahuovi říká: „Za předpokladu, že bude existovat zákon, na kterém se shodneme, udělám vše pro to, abyste tu zůstal tak dlouho, jak budete chtít.“ Netanjahu letos u soudu tvrdil, že toto prohlášení nikdy nebral jako úplatek a ani nikdo jiný to nebral vážně.
Nejzávažnější obvinění je spojené s případem 4000, jenž zahrnuje obvinění z úplatkářství, za které hrozí premiérovi židovského státu maximální trest deset let. Netanjahu se údajně dopustil podvodu, porušení důvěry a úplatkářství tím, že poskytl regulační výhody izraelské telekomunikační společnosti Bezeq, kterou tehdy vlastnili Šaul a Iris Elovičovi. Mezi ně patří schválení fúze mezi společností Bezeq a satelitní společností Yes v roce 2015.
Obžaloba tvrdí, že Elovičovi na oplátku umožnili Netanjahuovi řídit zpravodajství na jejich zpravodajském webu Walla. Šaul Elovič, který je rovněž souzen za úplatkářství a podvod, jakékoli provinění popírá. Lídr Izraele u soudu uvedl, že si nepamatuje, že by v roce 2014 podepsal dokumenty schvalující dluhopisy pro Bcom, mateřskou společnost firmy Bezeq.
Obžaloba se v tomto případě pokusila podkopat Netanjahuovu důvěryhodnost jako svědka, jelikož během policejních výslechů 1778krát tvrdil, že si nepamatuje relevantní události, upozornil ToI.
Snahy omezit nejvyšší soud
Netanjahuovy korupční procesy rozdělily izraelskou společnost. Nespokojenost vyvrcholila začátkem roku 2023, kdy Jeruzalém oznámil kontroverzní reformu justice, jež by dramaticky omezila moc soudnictví. Masové protesty trvaly měsíce, přičemž kritici varovali, že reformy oslabí právní stát v klíčovém okamžiku, kdy probíhá proces s premiérem.
Zraky společnosti se ale po brutálním útoku Hamásu v říjnu 2023 upřely k dění v Pásmu Gazy a úsilí o návrat rukojmí. Nejvýznamnější reformu, která by vládě umožnila přehlasovat právo veta nejvyššího soudu, pak tento justiční orgán v lednu 2024 zrušil.
Kritici nicméně obviňují Netanjahua z prodlužování bojů v Gaze ve snaze odvést pozornost od vlastních soudů. Poté, co bylo oficiálně uzavřeno příměří s Hamásem, rychle požádal o milost, aby zametl aféry pod koberec, tvrdí odpůrci lídra židovského státu.
Blížící se volby
Podle kritiků si chce Netanjahu prodloužit dobu u moci ve chvíli, kdy zemi čekají koncem října 2026 všeobecné volby. Průzkumy podle agentury AP naznačují, že jeho koalice, která je považována za nejpravicovější v historii země, by měla problémy získat dostatek křesel potřebných k sestavení vlády.
Analytici podle rozhlasové stanice Deutsche Welle spekulují, že hlasování by se v závislosti na politickém vývoji mohlo odehrát i dříve.
Netanjahu, na něhož byl vydán zatykač Mezinárodním trestním soudem kvůli obvinění z válečných zločinů spáchaných v Gaze, navíc může čelit vyšetřování kvůli debaklu ze 7. října 2023. Vláda dosud trvá tom, že vyšetřování politické zodpovědnosti musí počkat až na konec války proti Hamásu.
Argumenty vlády a opozice
Nejdéle sloužící premiér Izraele má podporu svých spojenců v koalici. Krajně pravicový ministr financí Becal'el Smotrič 30. listopadu na síti X napsal, že Netanjahu „byl léta pronásledován zkorumpovaným soudním systémem, který proti němu vymýšlel politické případy“, cituje ministra MEE.
Udělení milosti premiérovi je „kritické pro bezpečnost státu“, argumentoval krajně pravicový ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir. Ten označil za „kritickou nutnost“ provést změny v soudním systému, „zejména reformu zkorumpovaného a opovrženíhodného státního zastupitelství, které zfabrikovalo případy Netanjahua“.
Členové opozice naproti tomu vyzývají prezidenta, aby žádost zamítl. Argumentují, že ukončení dlouhotrvajícího korupčního procesu s premiérem by poškodilo právní stát a umožnilo premiérovi vyhnout se odpovědnosti za jeho údajné činy.
Bývalý premiér Naftali Bennett na síti X napsal, že by podpořil milost, pokud by „zahrnovala důstojné stažení se z politického života a zároveň ukončení soudního procesu“. Lapid prohlásil, že prezident „nemůže Netanjahua omilostnit bez přiznání viny, vyjádření lítosti a okamžitého odchodu z politického života“.
„Jedinou možnou dohodou je, abyste převzal odpovědnost, přiznal vinu a osvobodil zemi, aby mohla dýchat a zotavit se,“ vzkázal předsedovi vlády šéf Demokratů Jair Golan.
Postoj izraelské společnosti
Ani izraelská společnost není premiérovi příliš nakloněná. Podle průzkumu zpravodajské stanice Channel 12 z 30. listopadu podporuje prezidentskou milost jen 38 procent oslovených Izraelců, 42 procent to odmítá bez Netanjahuovy rezignace.
Většina Izraelců se staví proti udělení milosti premiérovi i podle průzkumu ze začátku prosince, který si vyžádal server Zmam Jisra'el.
V odpovědi na otázku „Podporujete Netanjahuovu žádost o prezidentskou milost, aniž by přiznal vinu nebo vyjádřil lítost, nebo s ní nesouhlasíte?“ 53,2 procenta respondentů prohlásilo, že s ní nesouhlasí. Naopak 42,4 procenta uvedlo, že ji podporuje, a 4,4 neví.
Zpracování žádosti
Proces zpracování premiérovy žádosti může podle odhadů trvat rámcově několik týdnů. Prezidentská kancelář ji předala oddělení pro milosti ministerstva spravedlnosti, které si vyžádá stanovisko různých státních institucí, včetně státního zastupitelství.
Podle ToI je pravděpodobné, že generální prokurátorka Gali Baharavová-Miaraová vydá vlastní právní stanovisko, protože má konečnou pravomoc nad obžalobou vysokých úředníků.
Formální stanovisko odboru pro udělování milosti je poté předáno ministrovi spravedlnosti, který rovněž vypracuje stanovisko, jež následně poputuje právnímu poradci prezidenta, který rovněž vyjádří názor. Ten následně dostane na stůl hlava státu.
Pokud by Herzog udělil Netanjahuovi jakoukoli formu milosti, je podle expertů vysoce pravděpodobné, že by věc skončila u nejvyššího soudu. Blanderová se domnívá, že justice by v případě předběžné milosti zasáhla, přestože nejvyšší soud se historicky drží v přezkumech prezidentských rozhodnutí zpátky.
Zda by soud zrušil podmíněnou milost, není jasné. Podle expertů by to nejspíš záviselo na detailech takového ujednání, dodává ToI. Magazín The Atlantic poukazuje na skutečnost, že od chvíle, kdy nejvyšší soud zrušil gró sporné justiční reformy, tento orgán opustili hned tři liberální soudci, takže nejvyšší soud nyní více tíhne ke konzervatismu.
„Zásadní rozhodnutí je proto na Herzogovi. Může trvat na tom, že rovnost před zákonem platí i pro lídry země. Nebo může vyhovět Netanjahuově a Trumpově žádosti a zasadit demokracii další ránu,“ píše v komentáři The Atlantic.
Dřívější případy
O milost v minulosti požádali i bývalý izraelský prezident Moše Kacav, bývalý premiér Ehud Olmert a aškenázský vrchní rabín Jona Metzger, všechny žádosti ale byly smeteny ze stolu. „K zamítnutí milosti dochází často s cílem dodržovat právní stát a rovnost před zákonem,“ poznamenal Izraelský demokratický institut.
Olmert po korupčních skandálech z let 2006 až 2009 rezignoval a byl odsouzen k 19 měsícům vězení za úplatkářství. Kacav dostal sedmiletý trest za dvojnásobné znásilnění a za mřížemi skončil i Metzger, který se přiznal k řadě korupčních obvinění.
Sám Netanjahu byl v minulosti spojován s celou řadou dalších kauz týkajících se úplatkářství, v těchto případech – některé se týkaly i jeho manželky Sary – ale vyšetřování bylo nakonec zastaveno, případně stíhání odmítl izraelský generální prokurátor.
Ve většině zemí světa, kde má hlava státu hlavně ceremoniální funkci, má prezident či monarcha pravomoc udělovat milost až po odsouzení. Výjimkou je Island, kde prezident může zastavit trestní řízení.
V prezidentských systémech, jako jsou USA, jsou naopak pravomoci v této otázce velmi široké a prezident může udělit milost i před vznesením obžaloby nebo během soudního procesu.
Ve Francii, kde funguje poloprezidentský systém, má sice hlava státu široké pravomoci, milosti přesto uděluje téměř vždy až po vynesení pravomocného verdiktu.
Zdroj: Izraelský demokratický institut
