Představy o tom, jak by se měl měnit svět k lepšímu, se u mnoha zájmových skupin zásadně liší. Některé propagují více svobodu, jiné bezpečnost, další bohatství. A zejména v posledních desetiletích je silný také proud, který se snaží změnit životní styl lidí tak, aby se chovali ohleduplněji k přírodě. Podle výzkumu, který vyšel v odborném časopise Nature Sustainability, ale tyto snahy mohou přinášet opačné výsledky. Zejména když vsadí na zákazy.
Výzkum německých a dánských vědců zkoumal postoje více než tří tisíc Němců, což je sociologicky dostatečně velká skupina, aby byly výsledky reprezentativní. Zjišťoval postoje nejen ohledně ekologických změn, ale také vnímání dalších postojů, například kolem pandemie covidu-19. Tento průzkum přinesl důkazy, že dobře míněná, ale špatně navržená nařízení mohou způsobit, že i „zelení“ občané začnou obecně tento směr méně přijímat.
A to hlavně, když se vsadí na omezování. Autoři přicházejí s příkladem: opatření podporující uhlíkově neutrální chování, jako je zákaz automobilů ve městech, mohou vyvolat silné negativní reakce – dokonce i u lidí, kteří by se jinak sami dobrovolně rozhodli pro udržitelný životní styl.
Toto oslabení stávajících hodnot je podle autorů typickým příkladem toho, co se v psychologii a ekonomii nazývá „vytěsňovacím efektem“. Byl mnohokrát popsaný v řadě reálných situací a ví se, že na lidskou motivaci má značný dopad.
Nechuť člověka být kontrolován v tomto případě „vytěsňuje“ původní motivaci k ekologickému životnímu stylu – například k jízdě na kole, chůzi a využívání veřejné dopravy nebo k větší ohleduplnosti při vytápění či chlazení svého domova. „Tyto vytěsňovací efekty jsou natolik významné, že by se jimi měli zabývat tvůrci politik,“ tvrdí autoři studie.
(Ne)oblíbená opatření
Dalším klíčovým zjištěním, které autory překvapilo, byla o 52 procent vyšší negativní reakce na klimatická opatření než na opatření proti pandemii covidu-19. „V USA a dalších zemích jsme během pandemie zaznamenali neuvěřitelnou nepřátelskost vůči kontrolám, které bránily zavádění tolik potřebných veřejných opatření,“ připomněl v komentáři hlavní autor práce, ekonom Sam Bowles.
„Vypadá to, že v případě klimatu by to mohlo být ještě mnohem horší,“ dodal. „Věda a technologie potřebné k zajištění nízkouhlíkového způsobu života jsou téměř vyřešeny. Co zaostává, je sociální a behaviorální věda o účinných a politicky proveditelných klimatických opatřeních,“ zdůraznil.
Výsledky mohou znít pro příznivce environmentální politiky velmi negativně: protitlak ve společnosti je podle této studie tak silný, že na opatřeních neexistuje dostatečná shoda. Podle autorů se ale našly i body, které ukazují, kdy jsou lidé ochotnější opatření přijímat. Odpor vůči nařízením byl totiž menší u lidí, kteří měli pocit, že opatření jsou účinná, neomezují svobodu volby a nezasahují do soukromí a osobní integrity.
Jinými slovy, lidé reagují mnohem pozitivněji, pokud nemají pocit, že politika omezuje jejich svobodu. V Německu například z dotazníku vyplynul menší odpor k omezení krátkých letů oproti jiným zákazům, protože země má kvalitní alternativu, jež dokáže případná omezování kompenzovat.
Tedy zjednodušeně: zavádět zákazy, omezovat spotřebu nebo snižovat životní standardy je společensky možné jen tehdy, když lidé nemají pocit, že o něco zásadního přicházejí, a současně vidí, že toto omezení přineslo nějaký hmatatelný výsledek – například v podobě čistší oblohy v případě omezení letadel.
