Předsednictvo německé sociální demokracie (SPD) se vyslovilo pro zahájení rozhovorů s konzervativní unií CDU/CSU kancléřky Angely Merkelové o nové vládě. Podle šéfa SPD Martina Schulze ale nemusí být nutně výsledkem jednání návrat k velké koalici. Ve hře jsou podle něj i další možnosti. Německo čeká na novou vládu od září a v zemi se ozývají hlasy o počínající politické krizi. Situaci ještě komplikuje fakt, že předsedové CDU, CSU a SPD nemají svou pozici zdaleka jistou.
- Velká koalice bývala ve spolkové republice dlouhá desetiletí naprostou výjimkou. Od roku 1949 do roku 2005 mělo Německo na celostátní úrovni velkou koalici pouze jednou. Od roku 2005, kdy se kancléřkou stala Angela Merkelová, zažila země koalici CDU/CSU a SPD hned ve dvou ze tří volebních období.
Sociální demokraté v čele s Martinem Schulzem v předvolební kampani i okamžitě po volbách pokračování své vládní spolupráce s CDU/CSU rezolutně odmítali. Krach jednání CDU/CSU se Zelenými a svobodnými demokraty ale nastolilo novou situaci, a vládní spolupráce SPD a konzervativní unie představuje – kromě předčasných voleb, které odmítá většina stran, a menšinové vlády, kterou zase nechce kancléřka Merkelová – jedinou šanci pro sestavení většinové koalice.
Podle Schulze jeho strana k rozhovorům přistupuje tak, že jejich výsledek není předem daný: „Není žádný automatismus, není žádný časový tlak.“
SPD nepochybně bude chtít při rozhovorech s CDU/CSU, které mají začít příští týden, prosadit co nejvíc bodů ze svého programu. Podle návrhu schváleného předsednictvem SPD mezi ně patří například změna systému zdravotního pojištění, uzákonění práva na návrat z práce na částečný úvazek do práce na plný úvazek, naplnění klimatických cílů nebo spojování uprchlických rodin.
Teprve podle toho, jak se budou jednání vyvíjet, sociální demokraté rozhodnou o podobě své podpory. „Bohužel stále nevíme, co druhá strana chce,“ poznamenal Schulz k postoji Angely Merkelové, která se dosud k obnovení spolupráce s SPD veřejně nevyjádřila.
Podobně v mlze byl ještě před několika dny osud samotného Martina Schulze v čele SPD. Po nejhorším poválečném výsledku, který socialisté utržili se Schulzem coby svou „novou tváří“, se zdálo, že se jeho politický konec blíží.
Plusem pro něj nemůže být ani jeho cik-cak strategie ohledně další velké koalice, o které řada členů SPD stále nechce ani slyšet. Podle nedělního průzkumu zveřejněného v Bild am Sonntag je 41 procent Němců pro, aby Schulz v čele SPD zůstal, naopak 42 procent si přeje jeho odchod. Mezi příznivci SPD si ovšem drží podporu: v čele strany by ho dál rádo vidělo 95 procent dotázaných.
Seehofer ustoupil tlaku, bavorským premiérem se stane jeho rival
Za slabý volební výsledek jako první „z velké trojky“ zaplatil předseda bavorské Křesťanskosociální unie (CSU) Horst Seehofer. Po týdnech trvajícím tlaku zevnitř partaje se rozhodl přepustit pozici bavorského premiéra ve prospěch svého největšího rivala Markuse Södera. Seehofer zatím zůstane předsedou CSU a v budoucí německé vládě zřejmě získá ministerské křeslo.
CSU v zářijových volbách sice v rámci Bavorska zůstala nejsilnější stranou, když získala 38,8 procenta hlasů, proti hlasování před čtyřmi lety ale ztratila 10,5 procentního bodu. A poslední průzkumy ukazují pokračující propad. Pokud by se volby konaly nyní, CSU by dosáhla jen na 37 procent. A to je pro stranu, která v minulosti brala kolem 50 procent hlasů, kruté vystřízlivění.
Strach z dalšího oslabení a rozpadu strany je podle komentátorů v CSU tak velký, že se Seehofer raději vzdal a Söderovi své místo přenechal.
Oba jsou přitom úhlavní rivalové. Jejich vzájemné nepřátelství se datuje do roku 2007, kdy bulvární deník Bild zveřejnil informace o Seehoferově desetiletém mimomanželském poměru, ze kterého se mu narodila dcera. Seehofer a jeho přívrženci dodnes nepochybují, že informace předal Bildu právě Söder. Měl se postarat i o zveřejnění další Seehoferovy aférky s členkou CSU. Tábor kolem Södera to samozřejmě vehementně popírá a naopak tvrdí, že Seehofer si během oslavy Söderových padesátin dovoloval na jeho manželku.
Jak připomíná magazín Cicero, boj o hlavní slovo ve straně sice Söder po brutální bitvě vyhrál, nadcházející bitva o směřování celé partaje bude ale ještě tvrdší a důležitější.
Söder má navíc pozici bavorského premiéra jistou jen do září, kdy budou Bavoři volit nový zemský sněm. A to, zda se dvojvládí Söder–Seehofer podaří aspoň navenek nasadit úsměvy a pustit se do společné práce, aby nalákali zpět ztracené voliče, bude pro osud CSU rozhodující.
„Politika je vždy týmovou činností, jedinec sám nic nezmůže,“ uvědomuje si budoucí bavorský premiér. Ten odcházející vyzývá k návratu k „legendární jednotě, která CSU po celá desetiletí odlišovala“.
Merkelová balancuje, o jejím osudu zřejmě rozhodne výsledek jednání o koalici
Nejpevnější pozici má tak zatím předsedkyně křesťanských demokratů (CDU) Angela Merkelová, i když po krachu jednání o takzvané jamajské koalici a hrozících předčasných volbách to vypadalo, že definitivně sečteny jsou i její politické dny.
Pokračování Merkelové v čele CDU nyní chce podle průzkumu pro Bild am Sonntag 51 procent Němců, pro její odchod se vyslovilo 40 procent. I když ještě v září měla Merkelová coby předsedkyně CDU podporu 70 procent Němců, zdá se, že ani současný propad kancléřku k odchodu z politiky nedonutí.
Z nitra CDU sice po protahujících se jednáních o koalici zaznívají na adresu Merkelové kritické hlasy, potíž je, že osobnost, která by ji dokázala nahradit, by se v CDU hledala jen velmi těžko. Vše nyní záleží na výsledku jednání s SPD a schopnosti sesterské CSU vystupovat alespoň navenek jako jedna strana s jasným cílem.
