Peking/Pchjongjang - Třetí zkouška atomové zbraně, potvrzení válečného stavu s jižním sousedem, výhrůžky preventivního jaderného útoku na Spojené státy. Severokorejský režim se od začátku roku chová čím dál více nebezpečně. Celý svět tak nyní bedlivě sleduje, jak na poslední vývoj zareaguje jeho jediný spojenec Čína. Ta se zatím omezila jen na opatrné výzvy ke „snížení napětí“. Mír a stabilita na Korejském poloostrově je totiž v nejvyšším zájmu Pekingu.
Vzájemný vztah mezi Čínou a KLDR se za posledních několik desetiletí vyvinul do naprosté ekonomické závislosti. Podle konzultanta Světové banky Nicholase Eberstadta Čína už od počátku 90. let funguje nejen jako ústřední dodavatel potravin, ale režimu poskytuje i 90 procent importované ropy a zemního plynu.
Jiní zase odhadují, že 80 procent spotřebního zboží a necelá polovina veškerého jídla v Severní Koreji pochází od severního souseda. Lze si tedy jen těžko představit, jak dlouho a zda vůbec by tyranský režim přežil tuhé hospodářské sankce, které se na něj kvůli porušování mezinárodního práva pravidelně pokouší uvalit OSN, nebýt urputné opory ze strany velkého čínského ochránce.
Investice vložené do zachování přátelských vztahů s dynastií Kimů se Pekingu zatím vyplácejí. KLDR totiž Číně poskytuje vhodnou nárazníkovou zónu před demokratickou Jižní Koreou, na jejímž území je lokalizováno asi 28 tisíc amerických vojáků. Jak upozorňuje analytik Shen Dingli z šanghajské univerzity ve Funanu, čínské armádní velení zde proto nemusí vydržovat masivní zálohy, ale o to víc se může „soustředit na otázku tchajwanské nezávislosti“. Čínské úřady by se navíc jen těžko vyrovnávaly s přílivem stovek tisíc severokorejských uprchlíků v případě kolapsu země, nehledě na rizika spojená se ztrátou kontroly nad tamním jaderným programem.
Události posledních týdnů ovšem naznačují, že čínští soudruzi jsou už svojí podporou unaveni. Rozčarování nad eskapádami otevřeně vyjadřují nejen tamní odborníci na mezinárodní vztahy, ale na čínských sociálních sítích i běžní obyvatelé. Někteří z nich už dokonce začali mladého vůdce na internetu přezdívat „baculatý Kim“ či „Baculka Třetí“.
Únorový jaderný test - poslední kapka
Ještě v prosinci 2011, po smrti „milovaného“ Kim-Čong-ila, stvrzovala miliardová velmoc své dlouholeté spojenectví - gratulacemi mladému a dosud neznámému nástupci Kim-Čong-unovi pomáhala legitimizovat nového vůdce. Následující rok se však nesl ve zcela jiném duchu. Bilaterální kontakty ochladly, Pchjongjang a Peking si v roce 2012 vyměnily jen hrstku vrcholných delegací.
Kurt Campbell, bývalý americký diplomat:
„Můžeme pozorovat jemnou změnu v čínské zahraniční politice. V krátkodobém až střednědobém horizontu to může ovlivnit poměry v celé severovýchodní Asii.“
Tuto změnu v dosavadním vývoji lze připsat dvěma událostem. Čína jednak v dubnu nezabránila, aby RB OSN odsoudila tehdy ještě neúspěšný pokus Pchjongjangu o vypuštění satelitu na oběžnou dráhu. Ještě vážnější spor pak přinesl květnový incident, při kterém Severokorejci unesli a 12 dní zadržovali skupinu čínských rybářů. Únosci požadovali výkupné v přepočtu téměř 4 miliony korun, zapojení korejských úřadů ale nebylo prokázáno.
Poslední kapkou čínské trpělivosti byl nejnovější, celkem už třetí jaderný test z letošního února. Nejprve si čínský ministr zahraničí předvolal severokorejského velvyslance, aby mu vyjádřil svůj protest, poté na začátku března čínská diplomacie přistoupila na americký návrh zpřísnit mezinárodní sankce proti KLDR. Rada bezpečnosti tak mohla 7. března odhlasovat rezoluci zakazující finanční transakce a spolupráci, jež by Severní Koreji pomáhala ve vyzbrojování, které podle informací stockholmského institutu SIPRI v posledních letech probíhá výhradně v ruské režii.
Na rozdíl od minulých let, kdy čínské firmy Korejcům pomáhaly zákazy obcházet, tentokrát čínské úřady podle všeho začaly vyhlášené sankce opravdu dodržovat a dohled nad transportem zboží zvýšily. Obchodní společnosti a dopravci v čínských přístavech a městech ležících poblíž hranice s KLDR si už stěžovaly na přísné a neohlašované prohlídky svých nákladů. Řada obchodníků už kvůli prohlídkám musela omezit aktivitu.
Přesto stále panují pochybnosti, kam až bude Čína v omezování svého komunistického souseda ochotna zajít. Na mezinárodní tresty totiž Peking kývnul i po předchozích testech v říjnu 2006 a květnu 2009. „Mnoho lidí si v té době myslelo, že jsou sankce Rady bezpečnosti ukázkou větší spolupráce ze strany Číny, o pár měsíců později se ale nejvyšší vedení zase vrátilo k politice těsného objetí s KLDR,“ poznamenal v rozhovoru se think-thankem Council on Foreign Relations odborník na americko-korejské vztahy Scott Snyder.
Časy se mění, Čína má zodpovědnost
Když na počátku 50. let korejsko-čínské spojenectví vznikalo, obě země k sobě poutala mezinárodní izolovanost, slabost a chudoba. Situace se ale od té doby zásadně změnila. „Zatímco Severní Korea touto zemí zůstala, Čína rozhodně nikoliv. Čína je světovou velmocí s globálními zájmy. Aby zajistila svou cestu k prosperitě, má hluboký zájem na zachování stability,“ konstatovala pro CNN Jennifer Lind z Dartmouth College.
Z tohoto hlediska je tudíž evidentní, že Peking v současném počínání KLDR spatřuje ohrožení svých vlastních ekonomických a bezpečnostních zájmů. Svými zkušebními explozemi spolu s čerstvým znovuotevřením jaderného zařízení v Jongbjonu maří Severokorejci cíl Číňanů obnovit šestistranné rozhovory o denuklearizaci celého poloostrova.
V případě americké či jihokorejské invaze na sever se KLDR zřejmě může spolehnout na vzájemnou vojenskou dohodu, kterou podepsala s Čínou. Odborníci se však shodují, že Peking by zasáhl pouze na obranu Kim-Čong-una, nikdy by nepodpořil jeho útočné pokusy. „Čína se za Severní Koreu postaví, ale pouze na jejím území. Číňané by nikdy neposílili severokorejskou armádu útočící na jihokorejské území,“ soudí Choi Ji-wook, vedoucí severokorejského výzkumu na Korejském institutu národního sjednocení v Soulu. Možné důvody omezené podpory Číňanů vysvětlil analytik Mezinárodní krizové skupiny Daniel Pinkston: „Musí řešit vlastní problémy v Jihočínském moři, mají korupční skandál u sebe doma. Ze Severní Koreje je akorát bolí hlava.“
