Teherán - Tisíce íránských Židů a jejich potomků vděčí za svůj život muslimskému diplomatovi. O muži přezdívaném „íránský Schindler“ napsal Fariborz Mochtari knihu s názvem The Lion's Shadow – Ve stínu lva. O nově vydané knize informuje server BBC, vypráví o Abdolu Hosejnu Sardárím, který jako íránský velvyslanec v Paříži riskoval za druhé světové války svůj život, aby pomohl k odjezdu z Francie pronásledovaným židovským rodákům z Íránu. Ve své knize Ve stínu lva líčí Mochtárí příběh mladého bonvivána, který se z ničeho nic octnul na začátku druhé světové války v pozici šéfa íránského diplomatického zastoupení v Paříži.
Ačkoli oficiálně byl Írán za války neutrální mocností, snažil se udržovat dobré ekonomické vztahy s nacistickým Německem. To vyhovovalo Hitlerovi. Nacistická propaganda líčila Íránce jako spřízněný árijský, tedy čistý národ s rasovou blízkostí k Němcům. Íránští Židé v Paříži ale začali být perzekvováni a cítili se v nejistotě, museli nosit žlutou hvězdu na kabátě a i v dokumentech byl jejich původ zaznamenán.
Sardárí ale využil svého vlivu a styků s Němci k získání výjimky z nacistických rasových zákonů pro více než 2 000 íránských Židů. Argumentoval tím, že nemají pokrevní pouto s evropskými Židy. K návratu do Teheránu jim pomohl pomocí nově vydaných pasů, které potřebovali na cestě přes celou Evropu. Při změně režimu v roce 1925, kdy se v Íránu ujala moci dynastie Pahlaví, vydal Írán nové pasy a občanské průkazy. Mnoho Íránců v Evropě je ale dosud nemělo a toho Sardárí využil. Sardárí vydal odhadem 500 až 1 000 nových pasů tamním íránským Židům. Mochtárí v knize odhaduje, že každý pas byl použit pro dva až tři lidi, takže „zachránil asi 2 000 lidí“.
Sardárí nikdy za svého života neusiloval o jakékoli uznání zásluh. Vždy říkal, že konal jen svou povinnost. Zemřel náhle v roce 1981 ve svém domě v Croydonu jižně od Londýna poté, co byl po íránské revoluci zbaven penze diplomata a byl mu odebrán majetek v Teheránu. Jeho humanitární práce byla oceněna až posmrtně v roce 2004 centrem Simona Wiesenthala v Los Angeles.
Fariborz Mochtari:
„Zde šlo o íránského muslima, který se odklonil ze své cesty, riskoval svůj život, kariéru i majetek, jen aby pomohl svým krajanům. Nebral v potaz to, zda šlo o muslima či Žida.“
„Jsme na živu jen díky panu Sardárímu,“ vzpomíná jedna ze zachráněných
Pro server BBC zavzpomínala Eliane Senahíová Kohanimová, které bylo tehdy sedm, když musela s rodinou prchnout z Francie. Pamatuje si, jak křečovitě svírala svou panenku a jak předstírala spánek při každé nacistické kontrole vlaku. „Pamatuji si, jak nás na našem útěku žádali o pasy a jak pak na nás koukali. Bylo to strašné,“ vypráví Kohanimová, jejíž rodina tehdy patřila k malé, uzavřené komunitě íránských Židů ve Francii.
Když nacisté vtrhli do Francie, rodina se snažila vrátit do Teheránu. Chvíli bloudila po francouzském venkově, ale pak se vrátila do již obsazené francouzské metropole. „Vzpomínám si na černé boty gestapáků pochodujících Paříží. Jen pohled na ně ve mně vyvolával hrůzu,“ líčí Kohanimová ve svém domě v Kalifornii.
Jako všichni ostatní íránští Židé se i Senahí obrátil s prosbou o pomoc na mladého šéfa íránské ambasády v Paříži. Abdol Hosejn Sardárí vybavil rodinu pasy a dalšími dokumenty, které byly potřeba k bezpečné a měsíc trvající cestě vlakem přes nacisty okupovanou Evropu.
Nyní 78letá Kohanimová je již babičkou a již 30 let žije v Kalifornii se svým mužem Násirem Kohanimem, úspěšným bankéřem. A je si jistá, komu ona i její mladší bratr Claude vděčí za svůj život. „Pamatuji si, že otec později často zdůrazňoval, že jsme na živu jen díky panu Sardárímu. Myslím, že byl jako Schindler, také pomáhal Židům.“
