Olomouc - Skoro každý dlouholetý strojvedoucí zažije zoufalou situaci, kdy mu do kolejiště vejde člověk a on nemá šanci střetu zabránit. Mrtvých na železnici stále přibývá. Loni to bylo 238 lidí. Asi jednu třetinu tvoří sebevrazi, roste ale také počet lidí, kteří skončí pod vlakem z nepozornosti. Například v Olomouckém kraji už letos na železniční trati zemřelo deset lidí, což je nejvíce za posledních sedm let.
Poslední případ se stal v Olomouckém kraji minulý pátek. „V Mohelnici došlo ke srážce nákladního vlaku s mužem, který byl při nehodě usmrcen,“ uvedl mluvčí Drážní inspekce Martin Drápal.
Brzdná dráha vlaku, který jede rychlostí 120 kilometrů v hodině, je několik set metrů. Strojvedoucí nemůže brzdění urychlit a nemůže ani uhnout. „Člověk cítí překvapení, bezmoc. Stoky tun se nedají zastavit na pár metrech. Doufáte, že to všechno dobře dopadne a jen brzdíte. Nic jiného dělat nemůžete,“ uvedl strojvůdce nákladního vlaku Adam Prokeš.
I proto procházejí strojvedoucí před nástupem do zaměstnání velmi náročnými psychotesty. „Pokud uchazeč obstojí, čeká ho zácvik na posunu, který trvá až rok a půl. Teprve poté může začít řídit osobní vlaky,“ uvedla mluvčí Českých drah Kateřina Šubová.
Každý strojvedoucí také prochází školením, které ho aspoň teoreticky na možnou srážku s člověkem připraví. „Na školení se strojvůdci přesně dozví, jak mají v takové mimořádné situaci postupovat. Každý se s ní ale vyrovnává jinak,“ uvedla Šubová. Dodala, že vůbec největší trauma znamená střet s dětmi.
Podle daných pravidel je strojvůdce ten, kdo poskytuje zraněnému pomoc jako první. Někteří dokáží zastavit krvácení u amputované nohy, přivolat odbornou pomoc a pokračovat v jízdě. Někdo prožívá úzkosti. „Strojvůdce si po takové události může vybrat až tři dny volna. Má samozřejmě možnost navštívit lékaře, v případě potřeby se může se svými pocity svěřit psychologovi také anonymně,“ řekla mluvčí. Dodala, že České dráhy nevymáhají po pozůstalých náklady způsobené škodami při střetech s osobou.
Psycholog: Psychotesty strojvůdců by se měly opakovat
Podle psychologa Jiřího Popelky je chybou, že strojvůdci v Česku dělají psychotesty pouze před nástupem do zaměstnání, ale během následujících let v kabině lokomotivy už ne. „Ve státech Evropské unie je standardní, že se psychologické testy u strojvůdců po určitých letech opakují. Mělo by to být pravidlem i u nás, protože lidé se mění,“ upozornil Jiří Popelka.
Strojvůdci se většinou s touto zkušeností nějak vyrovnají a k řízení lokomotivy se vrátí. „Na mě čekal sebevrah, protože ležel na kolejích. Viděl jsem ho na vzdálenost asi sto padesát metrů. Měl otevřené oči, celou dobu na mě koukal do okna,“ popsal před časem svou zkušenost prezident Federace strojvůdců Jindřich Hlas. „Kdykoliv jsem pak tím místem jel potom, tak jsem ho tam vždycky zahlédl.“
K výjimkám patří Jiří Šindelář, který se nemusel vyrovnávat s mrtvými před sebou, ale ve vagónech za sebou. Roku 2008 řídil rychlík Comenius, který narazil do spadlého mostu ve Studénce. Sám byl zraněn, sedm lidí zemřelo a desítky byly raněny. I když si neměl co vyčítat, naopak dokázal duchapřítomně maximálně snížit rychlost soupravy před střetem, takže další lidi zachránil, k řízení lokomotivy se nevrátil.
Srážku s vlakem nepřežijí většinou ani ti, co umřít nechtějí
Ještě zoufalejší než sebevrahové jsou pro strojvůdce nehody. Srážku s vlakem přežije málokdo. Často je za takovou smrtí jen snaha zkrátit si cestu. Většina střetů se podle Drážní inspekce stává v místech, kde železnice křižuje pěšinky a kde jsou lidé zvyklí zkracovat si cestu přes koleje. Jde tedy o místa, do kterých je chodcům vstup zakázán. Štěstí měl muž, který loni v srpnu podlezl závory v Rájci-Jestřebí v Jihomoravském kraji. Utrpěl zranění, ale přežil.
Drážní inspekce, která vykonává státní dozor na dráhách, upozorňuje na rizika vstupování do kolejiště různými kampaněmi. Srážek ale stále přibývá. Letos se rozhodla oslovit preventivně děti. S bezpečnostní akcí objíždí základní školy po celé republice.
