Praha – Zvonkohra na pražské Loretě je světově proslulá a za dobu své existence přilákala do Prahy turisty z mnoha zemí. V Praze však existuje ještě jedna, zatím nepříliš známá zvonková rarita. Jmenuje se Pražská mobilní zvonohra a letos slaví deset let svého založení. Na Ladronce se při této příležitosti konal koncert, na kterém vystoupili hudebníci hned z pěti evropských zemí.
Rodina Manoušků vyrábí zvony již přes sto let. Na přelomu devatenáctého a dvacátého století začal zvony odlévat Rudolf Manoušek, pokračoval jeho syn a dnes se výrobě zvonů věnuje i vnuk. „Můj děda začínal s touto profesí v Brně, táta měl do znárodnění v Brně zvonařskou firmu a zbraslavská zvonárna byla třetí, kterou můj táta vybudoval. A já od povodně v roce 2002 pracuji nedobrovolně v zahraničí,“ líčí rodinnou zvonařskou historii zvonař a majitel Pražské mobilní zvonohry Petr Rudolf Manoušek.
Petr Rudolf Manoušek stál i u zrodu Pražské mobilní zvonohry v roce 2001. Skládá se z padesáti sedmi zvonů a je druhá největší na světě. „Já jsem podobný nástroj viděl v Holandsku před dvaceti lety a říkal jsem si, že protože v Čechách nemáme žádné zvonohry na věži, tak je to ideální příležitost, jak cestovat s hudbou zvonů za lidmi,“ prozrazuje Petr Rudolf Manoušek.
Pražská mobilní zvonohra má za sebou přes tři sta koncertů. V Česku ale hraje málo, její majitel nechce, aby sloužila komerci a politickým kampaním. Hraní doma se proto kvůli tomu často omezuje na vánoční koncerty. Repertoár carillonérů, tedy hráčů na zvonkohru, je přitom mnohem širší. „Na zvony se dá hrát vážná hudba, Bach, Mozart. Ale dá se hrát i populární hudba, jazz, a dokonce jsem slyšel hrát zvonkohru s rockovou kapelou,“ uvádí carillonér Radek Rejšek.
Během deseti let, co Pražská mobilní zvonohra funguje, se na ní vystřídalo skoro osmdesát carillonérů z celého světa.
