Zlín - Historik Martin Marek zveřejnil ve své studii informace o údajném propojení mezi obuvnickým impériem Baťa a nucenými pracemi židovských vězňů ve 40. letech minulého století. Podle něj vystupovalo vedení zlínské společnosti spíše v pozici pasivního přihlížejícího diváka. Na historické přednášce se strhla diskuze o minulosti podnikatelského giganta a o tom, zda věděl, co se děje v jeho filiálkách.
Historik Martin Marek vysvětlil, že zástupci firmy Baťa jednali pouze pragmaticky, když hledali levnou pracovní sílu mezi židovskými vězni. Nešlo prý o rasově motivované činy, ale o běžný postup velkých německých firem ve 40. letech. Ve studii, která vzbudila značné vášně, uvádí hned několik příkladů filiálek, z nichž nejhorší podmínky panovaly v polské továrně v Chelmeku. Vedení této pobočky mělo dobré vztahy s úředníky i politiky a snažilo se podle Marka židovské vězně do svého závodu aktivně získávat.
Kolik židovských vězňů pro Baťu pracovalo?
Sezimovo Ústí - 70 osob
Ottmuth v Německu - 278 osob
Radom v Polsku - 526 osob
Chelmek v Polsku - 100 až 150 osob
Za každého Žida podnik posílal peníze, podle Marka tak továrna získala stovky zaměstnanců z židovských ghett. Dobové záznamy uvádějí, že francouzští, belgičtí i holandští Židé přežívali v nuzných podmínkách. Obývali baráky v továrním areálu a často prý trpěli hlady. „Stejné podmínky jako v Osvětimi panovaly u komanda chelmeckých vězňů,“ ohodnotil polské zázemí Marek. Zaměstnávání Židů nicméně nebylo za války ničím neobvyklým. Jejich práci využívala mimo jiné strojírenská firma Siemens nebo německý obchodník Oskar Schindler, kterého proslavil Spielbergův velkofilm.
Film Botostroj
V 50. letech vznikl propagandistický snímek Botostroj, který vykresluje Baťovské impérium ve 30. letech. „Amerikánský podnikatel“ v době krize podle filmových tvůrců vykořisťoval své dělníky. Snímek vznikl na základě stejnojmenné knižní předlohy Turka Svatopluka, ta vyšla už za první republiky. Autor sám pracoval coby reklamní malíř firmy Baťa, kvůli knize jej rodina zažalovala za urážku na cti. Soud probíhal od roku 1933 do 1938 a skončil zákazem knihy. Ta vyšla znovu až po válce v roce 1946.
Ideologický Botostroj líčí obuvníka Baťu coby diktátora, který podporuje rostoucí moc fašismu v Německu. Své zaměstnance ponižuje a zesměšňuje. Snímek podle románové předlohy natočil režisér Karel Michael Walló.
Odpůrci historické studie také namítají, že jde především o případy z polské filiálky v Chelmeku, kdy zlínské vedení společnosti, které do poboček pravidelně posílalo personální zástupce, nemuselo o nucených pracích vědět. A i kdyby vědělo, ovlivnit situaci nebylo během války snadné. „Zasahovat do vojenského práva, zvlášť za války, nebylo možné žádným způsobem,“ připomněl bývalý zaměstnanec firmy Svatopluk Jabůrek.
Historická studie upozorňuje na problém kolektivní viny, kdy Marek vylíčil zlínské vedoucí pracovníky jako přihlížející diváky. Například otrokovická pobočka údajně získala několik vagonů zabavených bot židovských vězňů z Osvětimi. Obuv opravili, přešili a prodali do Německa.
Jan Antonín Baťa
Československý podnikatel Jan Antonín Baťa (1898-1965) stanul v čele impéria Baťa po smrti svého bratra Tomáše v roce 1932. O sedm let později odešel do exilu, kde žil po zbytek svého života. Přes Británii odcestoval do Spojených států a po roce 1941 se usadil v Brazílii. Se svým odchodem prodal část podílu ostatním manažerům, osobně už neměl výraznější vliv na fungování podniku, který přesto existoval pod jeho jménem.
V roce 1938 získal čestný doktorát od Vysokého učení technického, který mu byl po válce odebrán. Baťa byl obviněn z kolaborace s Němci a definitivně přišel i o svou firmu - tu stát v roce 1945 na základě Benešových dekretů znárodnil. Soud Baťu rehabilitoval až v roce 2007 s tím, že firma Baťa patřila k největším přispěvatelům odboje Čechů a Slováků během druhé světové války.
Vagony zabavených bot končily také v polském Chelmeku, přičemž část vedoucích pracovníků bezprostředně po válce zmizela. Například Baťovská filiálka v Sezimově Ústí také zaměstnávala židovské vězně, kteří se údajně běžně potkávali s ostatními pracovníky.
Sám Jan Antonín Baťa, předválečný šéf firmy, který pomohl baťovskému impériu ke světovému věhlasu, nemusel o židovských pracovnících vědět. Ze svého exilu už jednání firmy vystupující pod jeho jménem příliš neřídil. „Zdá se, že nikdy žádné systémové řešení nepřijali,“ dodal na adresu vedoucích manažerů Marek.
Před válkou navíc Baťa stáhl část svých zaměstnanců z Německa. Alespoň sedm desítek z nich bylo židovského původu. Nekvalifikované nechal přeškolit, aby si našli práci i v jiných pozicích.
Co vše vyráběla firma Baťa?
Baťova rodina začala podnikat v obuvnictví, na počátku 20. století zaměstával Tomáš Baťa asi 120 zaměstnanců. Za první světové války mu pomohla rakousko-uherská armádní zakázka. Pod vedením bratra Jana Antonína Bati začala akciová společnost ve 30. letech expandovat. Kromě obuvi vyráběla také pneumatiky, umělá vlákna, pryž, hračky, jízdní kola, letadla nebo pletací a obráběcí stroje.
Ke koncernu patřila rovněž stavební výroba, pojišťovna Atlas, uhelné doly, 63 zahraničních společností, železniční trať Otrokovice - Vizovice, cestovní kancelář, vlastní dopravní společnost, letiště v Otrokovicích, obchodní domy, cca 8 tisíc prodejen v tuzemsku a více než 8 tisíc v zahraničí, bytový fond, vlastní pole a lesy. Koncern zaměstnával více než 67 000 zaměstnanců, z toho přes 25 000 pracovalo v zahraničí.
