Před devadesáti lety byla založena Baťova škola práce. Její absolventi byli pracovní elitou předválečného Československa. Obuvnická firma si díky škole sama připravovala dělníky do výroby i manažery zahraničních poboček. Dodnes na své roky ve škole vzpomíná 300 absolventů-pamětníků.
Začalo to jako geniální obchodní tah zdatného průmyslníka. To, co Tomáš Baťa ve 20. letech udělal, ale navždy změnilo tvář Zlína i českého průmyslu. Produkce levných bot, která navzdory hospodářské krizi zajistila firmě silnou poptávku, s sebou nutně nesla rozšíření výroby. Vedle nákupu nových strojů a stavby fabrik se Baťa rozhodl i pro další krok: pustil se do vzdělávání.
- Vznikla roku 1925 ve Zlíně k výchově dělníků pro Baťovy závody. Zpočátku byla jen pro chlapce, od roku 1929 také pro dívky.
- Výuka probíhala vždy až po práci v továrně a většina předmětů byla volitelných. Povinné byly jen účetnictví, obchodní korespondence, kreslení a cizí jazyky.
- Školu nakonec úspěšně absolvovalo více než 10 tisíc studentů.
- Zrušena byla po komunistickém puči roku 1948.
Do jedné ze škol, kterou firma Baťa postavila nedaleko továrny, chodila v mládí i Hana Totušková. Teď je jí 89 let, baťovský temperament ale bývalou kreslířku obuvnického gigantu neopustil.
Od pondělí do soboty na ni v Baťovské škole práce čekal stále stejný scénář – po pracovní směně večerní nástup do školy. Za tři roky studia měla vyděláno 20 tisíc korun, což jí stačilo na koupi baťovského domku. Baťa preciznost svých lidí uměl ohodnotit. A jeho kréda se dodnes drží i Hana Totušková. „Poctivost v práci, dokončit ji, neodbývat ji,“ vzpomíná pamětnice.
Baťovu školu práce za prvních devět let absolvovalo 3500 studentů. Ti nejlepší neskončili ve Zlíně, ale ve filiálkách v Kanadě, Indii nebo Číně.
Firma si vychovávala i manažerskou elitu – ta studovala střídavě v angličtině, francouzštině a němčině. Od tisíců dělníků byli premianti snadno k rozeznání. „Měli krásný cylindr, vycházkovou hůlku se stříbrným kováním, bílé rukavičky," popsala ředitelka Obuvnického muzea Zlín Miroslava Štýbrová. A jak dodává paní Totušková, po studentech tohoto elitního oboru pokukovala svobodná děvčata z celého Zlína.
- Mladí lidé žili v internátu, kam si z domova mohli vzít jen nejnutnější osobní věci. Počítalo se s tím, že vše si záhy pořídí sami, a často v lepší kvalitě, protože už od začátku dostávali týdenní plat 120 korun, což byly tehdy velmi slušné peníze.
- K výchově patřilo, že o své peníze se měl každý naučit starat sám, spořit je a také investovat. Každý měl i své konto. K tomu, aby zaplatil i něco jiného než pravidelná vydání za byt a stravu a nejnutnější oděv, potřeboval souhlas mistra či vychovatele.
- Na internátech se vstávalo v půl šesté, pak byla většinou venku a často i v zimě rozcvička. Od sedmi už všichni pracovali v továrně. Studium začalo po večeři, spát se chodilo v devět hodin večer. V sobotu se studovalo, neděle patřily vycházkám a volnu. Mladí ale jen výjimečně jezdili k rodičům.
Školu absolvoval i Tomáš Baťa junior, sportovní legenda Emil Zátopek nebo spisovatel Ludvík Vaculík.
Baťovy školy jsou i v současnosti plné studentů, jen s jinými studijními obory. Jméno slavného průmyslníka totiž nese zlínská Univerzita Tomáše Bati. Dochází do ní i Hana Totušková – na univerzitě třetího věku studuje světová náboženství a antropologii.
