Přesně pod tímto titulkem v roce 1925 otiskla Přítomnost fejeton Karla Čapka, ve kterém s vtipem sobě vlastním odhaluje, proč vlastně ženy po politické kariéře tolik netouží. Zmínil dva hlavní důvody. Ženám chybí válečnický duch a smysl pro abstrakce. Žena se podle něj „nerozplamení“ kvůli abstraktním slovům, jako jsou třeba svoboda či demokracie. Zato se ale ochotně vrhne do boje, aby zachránila jedno konkrétní dítě. Smysl pro konkrétno tedy, podle Čapka, vzdaluje ženu politice, která je plná abstraktních slov, od nichž k prázdnému tlachání není nikdy cesta dlouhá. A jak je to s tím „válečnickým duchem“? „Nezapírejme si,“ píše Čapek, „že mužská potřeba být členem nějaké politické strany odpovídá archaickému mužskému pudu být v nějakém bojovnickém táboře nebo klanu.“
Tak, copak se nám od Čapkových časů změnilo? Zdá se, že stále platí, že žena do nejvyšších pater politiky proniká asi jako velbloud uchem jehly do království nebeského, řečeno biblickým slovníkem. A udrží se jen za podmínek, že se naučí velmi rychle mluvit jazykem mužů, pokud možno s bojovným výrazem ve tváři. Nadlouho to ovšem nikdy není. Nakonec zvítězí třeba mateřský pud a převládne rezignace.
Některá brzy pochopí, že je lépe posloužit jen jako okrasná ozdoba konferencí či mítinků, kde by moc mluvit neměla. Vždyť, kdyby spustila plamenný bojovný projev plný orwellovského „newspeaku“, jako mnozí z přítomných politiků, možná by ji ti samí označili za hysterku, a kdyby méně mluvila a více v kuloárech jednala, jako mnozí z jejích kolegů, tak za intrikánku.
Politika se od dob Čapkových holt ženám nepřizpůsobila ani o píď. A co hůř, mužské politické prostředí ještě více zhoustlo a zhrublo. Za časů Čapkových se ženám do politiky nechtělo jaksi z důvodů nechápání mužských pojmů a strategií. Nicméně, ženy, které se v politice přece jenom nějak vyskytly, mohly počítat alespoň s jistou zdvořilostí starých časů. Vzájemná komunikace mívala určitý šarm a glanc, neurvalost bývala výjimkou. Žena sice též mnoho neprosadila, avšak odmítnutí provázela úklona a ruky políbení. Na něco takového současní urputně bojující kohouti na politickém smetišti nemají čas ani náladu. A zdá se – dnešní ženy nemají čas ani náladu je to učit.
