Šárka Bednářová

Přesně pod tímto titulkem v roce 1925 otiskla Přítomnost fejeton Karla Čapka, ve kterém s vtipem sobě vlastním odhaluje, proč vlastně ženy po politické kariéře tolik netouží. Zmínil dva hlavní důvody. Ženám chybí válečnický duch a smysl pro abstrakce. Žena se podle něj „nerozplamení“ kvůli abstraktním slovům, jako jsou třeba svoboda či demokracie. Zato se ale ochotně vrhne do boje, aby zachránila jedno konkrétní dítě. Smysl pro konkrétno tedy, podle Čapka, vzdaluje ženu politice, která je plná abstraktních slov, od nichž k prázdnému tlachání není nikdy cesta dlouhá. A jak je to s tím „válečnickým duchem“? „Nezapírejme si,“ píše Čapek, „že mužská potřeba být členem nějaké politické strany odpovídá archaickému mužskému pudu být v nějakém bojovnickém táboře nebo klanu.“

Když jihokorejská automobilka Hyundai s velkou slávou vstupovala v Moravskoslezském kraji do Nošovic, ze všech stran se ozývalo heslo: Pracovní místa! Mluvili o nich, nešetře úsměvy, top-manažeři podniku, vláda i vedení kraje. Ovšem, letos 2. prosince v podniku vypukla hodinová stávka. Důvod? Nesnesitelné pracovní podmínky, srovnatelné s fázemi kapitalismu, které měla mít kulturní, vzdělanostní a sociálně citlivá společnosti už nejméně sto let za sebou. S jakým fenoménem máme tu čest? Zdá se, že se zde sbíhají tři faktory, z nichž každý je špatný. Především se ukazuje, že za určitých podmínek se zaměstnavatelé vracejí ke kapitalismu 19. století. Dalším faktorem zdá se být – v tomto konkrétním případě – asijská mentalita vlastníků vycházející z tradičního přebytku pracovní síly. A konečně třetím je sama povaha kapitálu v období globalizace.

Prý nám hrozí návrat komunismu. Před blížícím se dvacátým výročím 17. listopadu 1989 to z úst pravicových politiků slýcháme stále častěji. Komunismem straší zejména občanští demokraté v čele s šéfem strany Mirkem Topolánkem. Takže, nejprve malé expozé pro osvěžení paměti. Pod pojmem komunismus chápeme společnost, ve které neexistuje soukromé vlastnictví, a v níž jsou si všichni členové rovni. To nikdy nebylo a nejspíš ani nebude. O rovnosti jsme se mohli naposled učit v hodinách socialistického dějepisu a občanské nauky. Rovnost je tedy nikdy nenaplněná vize. Snad v době prvobytně pospolné se lovci mamutů dělili každý s každým o všechno. Tehdy to byla z nouze ctnost, neboť ulovené maso se nedalo skladovat, a tak bylo lépe hodit mamuta na hromadu a rozporcovat pro všechny. Nyní, pohleďme do současnosti.

Oči popálené dvouleté Natálky žalují. Žalují zlo. Co s tím? Odvěká zkušenost říká, že chceš-li se zbavit následků zla, pak odstraň jeho příčiny. Není možné hasit požár a zároveň ponechávat žháři v rukou zápalky. Když někdo vhodí zápalnou láhev do domu a ví, že může zabíjet, nebo když brutálně napadne člověka jen proto, že má jinou barvu pleti nebo je jiného vyznání, je možné to považovat za teroristický čin. Pokud se taková věc stane jednou, pak ji lze považovat za exces jedince. Co ale, pokud se takové zlo množí? Není pak spíše chyba v systému? Nejspíš bychom si měli přiznat, že naše vysoce civilizovaná společnost má dost velký problém. Politici obvykle říkají, že je „zranitelná“. Není to ale eufemismus? Co když společnost sama vytváří podhoubí pro růst zla, aniž si to uvědomuje?

Opona spadla. Někdejší politická ikona Moravskoslezského kraje utrpěla šrám. Čím si ho bývalý hejtman Evžen Tošenovský, ostřílený politický matador ODS vysloužil? Za pět sezení v dozorčí radě soukromé firmy OKD vyinkasoval přes 3 milióny korun. Zákon o střetu zájmu zřejmě neporušil, etiku ale určitě. Příští měsíc v DR OKD chce skončit, škoda jen, že se chytil za nos až tak pozdě. Tošenovský ovšem není sám, stovky politiků v České republice, od komunální sféry, přes krajskou až po nejvyšší patra, zasedají v nejrůznějších dozorčích a správních radách firem a společností a slušně si přivydělávají ke svému platu. Někdy jsou to „jen“ tisíce, jindy milióny. Opakuji - jsou to stovky lidí zprava doleva a zleva doprava, napříč celým politickým spektrem. Občas se ale z té množiny, pokud možno nenápadných pánů a dam, vyjme jedna postava a té se honorář patřičně otříská o hlavu. Momentálně dostal černého Petra Evžen Tošenovský.