Opona spadla. Někdejší politická ikona Moravskoslezského kraje utrpěla šrám. Čím si ho bývalý hejtman Evžen Tošenovský, ostřílený politický matador ODS vysloužil? Za pět sezení v dozorčí radě soukromé firmy OKD vyinkasoval přes 3 milióny korun. Zákon o střetu zájmu zřejmě neporušil, etiku ale určitě. Příští měsíc v DR OKD chce skončit, škoda jen, že se chytil za nos až tak pozdě. Tošenovský ovšem není sám, stovky politiků v České republice, od komunální sféry, přes krajskou až po nejvyšší patra, zasedají v nejrůznějších dozorčích a správních radách firem a společností a slušně si přivydělávají ke svému platu. Někdy jsou to „jen“ tisíce, jindy milióny. Opakuji - jsou to stovky lidí zprava doleva a zleva doprava, napříč celým politickým spektrem. Občas se ale z té množiny, pokud možno nenápadných pánů a dam, vyjme jedna postava a té se honorář patřičně otříská o hlavu. Momentálně dostal černého Petra Evžen Tošenovský.
Pobírání několikamiliónové odměny za členství v dozorčí radě, byť soukromé společnosti, je pokud jde o politika, jistě málo mravné. Dá se říci, že je obecně nemravné tímto laciným způsobem přicházet k velkým penězům. Jenže tohle je otázka systému. Pokud bude platit teze, že politik zasedá v dozorčí radě soukromé firmy, aby v ní chránil zájmy státu, kraje, nebo města, a právě za tuhle „ochranu veřejných zájmů“ bere peníze, pak se nikdo nemůže divit, že téměř každý politik, kterému je místečko nabídnuto, přijme funkci jako něco, co takhle prostě funguje a co je naprosto v pořádku. Položme si ale otázku, stalo by se něco, kdyby politici v dozorčích a správních radách nebyli? „Nestalo by se nic,“ řekl mi nedávno majitel jedné z největších strojírenských exportních firem v zemi - Vítkovice holding - Jan Světlík. Sám nemá ve své dozorčí radě ani jednoho politika. A ani je tam mít nechce. Nevidí důvod, proč by si měl předplácet politika v dozorčí radě. Ale chápe případ Evžena Tošenovského - pro průmyslníky má prý přidanou hodnotu. Jeho akcie jsou stále vysoké. Koneckonců na nějaký čas zaměstnal Evžena Tošenovského, po fiasku ODS v krajských volbách, i on sám. Možná z přátelství, možná recipročně za nějakou službu a možná z obojího. V čem pro byznys tedy vězí přidaná hodnota politika? A naopak?
Byznysmeni zkrátka vytvářejí pracovní místa, bez nichž by politici nevyhrávali ve volbách a občas i někdo štědře přispěje do stranické pokladny. Bohatší je možná kasa ČSSD o milióny Jaromíra Soukupa, majitele firmy Médea. A obohacena je i sociálnědemokratická kandidátka o zelenou Olgu Zubovou. Souhra náhod? Politika holt mnohdy vstupuje do byznysu a byznys do politiky. Jenže je tato aliance dobrá? Neodcizuje se tradiční politice? Neubývá lidí, kteří vstupují do politiky nejen kvůli osobní prestiži a svému dalšímu růstu, ale především pro to, aby hájili zájmy občanů? A nepřibývá naopak těch, kteří hájí hlavně zájem svůj? Necítí pak občané oprávněně čím dál větší distanc od politiků?
Nedávno jsem někde četla, že v 19. století protestovali dělníci proti nelidským pracovním podmínkám, ve 20. století bojovaly ženy za své volební právo, a dnešní protesty se rodí proto, že si stále více lidí myslí, že volby, dokonce i v demokratických společnostech, už vůbec nemají smysl. Bojím se, aby to za čas nebyla pravda. Ale to neznamená, že neudělám vše proto, aby se to nikdy nestalo.
