Nyní všichni v médiích oznámí, že v "kotlích" Sparty a Slavie se vyvařují zbytky mozků, které si tyto tlupy fanoušků ještě na fotbal s sebou nosí. Jistě, kritici budou mít pravdu. Už reprezentační předzápasový pochod letenských pašáků Prahou nesl všechny atributy vycházky zvláštní školy. Smějí-li ovšem na procházku mezi lidi dítka nakažená vzteklinou. Na Strahově potom tato rudá lůza i její sešívaná dvojčata předvedly záchvaty, které mohly klidně končit proslulou větou z díla klasika Jaroslava Haška: "Koušu, pánové!" Možná někdo zauvažuje, že by si tu Dr. Chocholoušek přišel na své, ale to je omyl; nepřišel. U mládenců z obou táborů se jedná o stereotypní diagnózu. Nic nového. Nic pestrého. Nic objevného. Stačí svěrací kazajka a injekce na uklidnění.
Ovšem: kdyby to bylo takhle jednoduché. Těmto běsnícím zvířátkům chodí většinou fotbalisté po vydařeném zápase děkovat. Sparťané si zařvou: „Jude Slavia!“ a jejich fotbalové idoly jim za to po utkání zatleskají. Slávisté zvolají: „Smrt Spartě!“ a hráči si to brouknou s nimi. A abychom byli spravedliví - symbióza „baníčků“ je velmi podobná a i hráči Brna chodí s těmito výlupky ve stejných hóznách. Proč to kopací borci dělají? Je to prosté: protože hloupí, leč zarputilí bandité bývají často v ochozech jediní, kteří dávají najevo, že s mužstvem žijí. Mnoho slušných a normálních lidí už kopanou nenavštěvuje a z těch z této sorty, kteří přece jenom přijdou, většina, nedaří-li se týmu, dokáže akorát vynadat a vypískat.
Agresivní fans začínají být jediní, kteří na fotbal pravidelně chodí a intenzivně fandí. Neagresivní občan tvrdí, že se fotbalu nezúčastňuje právě kvůli nim. Sotva vyřešíme dilema, zda první byla slepice nebo vejce. Jestli nejdřív normální lidé kopanou opustili a ona musela vzít za vděk hordou Tatarů, kteří by sežrali vlastního koně, jen aby se něco dělo, nebo jestli nejdřív nájezdníci začali péci kobyly a z toho se zvedl žaludek lidem, jimž konina nevoní.
Přičtěme k tomu další náležitost: sponzoři investují dál, jako by si všechnu tu mizérii slastně, ba perverzně užívali. Dost možná, že se při podobných scénách, jako byly ty o posledním derby, vzruší až k mentální ejakulaci. Třeba jsou vnitřně uspořádaní velmi podobně jako ti chlapci, kteří rvou sedačky a házejí je na hřiště. „Kéž by už konečně došlo na doopravdické gladiátorské souboje s krví“, dost možná těší se skupina ulízaných pánů, kteří z V.I.P. lóží sledují adrenalinové hry rowdies. Kdo ví, zda mezi sebou nesázejí na jednotlivé hooligans, případně policisty ze zásahových jednotek.
Takže celý český ligový fotbal se zmítá v začarovaném kruhu a na jeho vrcholu sedí páni tohoto prstenu, bafuňáři, a jejich duše, stejně jako pitvorný Glum, chvějí se po moci. Nechtějí změnu, a proto nemohou ani vymáčknout vřed, který občas tak jako v pondělí vyskočí na tváři našeho fotbalu či na jeho zadku (promiňte, ale těžko určit, obě tyto součásti jsou od sebe vzhledově a odérem k nerozeznání). Aby se začalo čistit, to se nehodí.
