Mladá fronta Dnes, tedy vlastně před Vánoci, nafotila a na první stranu dala české osobnosti roku 2008. A tady mě napadá, všimli jste si, jak se ten její polistopadový název totálně neujal? Jak sice ona z komunismu přelitá slova Mladá fronta jsou psána tenkou linkou a mravenčími písmeny a nad nimi se tyčí mohutné a sebejisté DNES ale tohle neohebné slovo prakticky vůbec nikdo nepoužívá? Maximálně MfD ale nejspíš pořád ono potupné původní sousloví. Někdy se prostě vyplatí o změně názvu popřemýšlet. A nabídnout lákavou alternativu. Stejně jako u loga, abychom do toho nemuseli zase rychle sahat. Jako nás to nesporně čeká u oněch čísel se střechou na obrazovce.
Tak tedy Mladá fronta Dnes uveřejnila na titulu už tradičně soufotí úspěšných osobností roku. Sehnat je všechny dohromady je nejspíš hlavní cena tohoto shromáždění žen a mužů z různých vrstev našeho života. Politici vedle komediantů a ti se sportovci a modelkami. A pár trpěných vědců. Jsou tam skoro všichni, které deník oslovil. Mně osobně tam ovšem chybí největší kulturní zápis nejen loňského roku - já vím, už jsem s tím otravný - Markéta Irglová. Protože při vší úctě k vynikajícímu příspěvku české hudební historii od hitmakera Michala Horáčka, ona přece prorazila ve světě! Že s fakticky průměrnou nahrávkou? To posoudí až historie, což u opusu předtím jmenovaného obtížně, musela by se hodně zamyslet. Ale gegen gusto kein dišputát, jak říkali předkové.
Chtěl jsem se obracet za špičkovými nahrávkami loňského roku, ale musel bych se hodně snažit, abych si vzpomenul aspoň na nějaké. A tak snad Randy Newman se svou deskou Harps and Angels a z našich kapela Hm… s Plánem na zimu mi připadají mimořádní. Spíš bych si dovolil pochválit úpornou snahu českých promotérů a vydavatelů zachránit co se dá. Ti první sem letos navezli celou řadu osobností, které jsem jmenoval minule. Jen bych ještě doplnil programově uváleného houslistu prvotřídní kvality Nigela Kennedyho, kterého dovezlo Pražské jaro. Ostatně právě to důstojně plní funkci kvalitního představování světových klasických a částečně i jazzových špiček. Drží úroveň a na jeho koncerty se dá prakticky chodit poslepu. Což se dá ještě říct o Strunách podzimu, kterým ani exemplární vyobcování z Hradu neublížilo. To spíš domu pánově ano. V řadě svých koncertů totiž až na výjimky předvádí přehlídku průměrnosti.
Ostatně, pan prezident. Na zpravodajském kanále jiné televize jsem zahlédl jeho rozhovor s názorovým souznitelem Milanem Knížákem. Mluvil uvolněně a většinou příjemně. Jen mě zarazila výslovnost německého města Duesseldorf. Pravil totiž pan prezident opakovaně Dízldorf. Ale tak by se vyslovoval, kdyby se psal Dieseldorf. Jelikož však používá umlaut, tedy přehlasované u, což v němčině znamená hodně tvrdé y a navíc zdvojenou souhlásku za samohláskou, vyslovuje se jedině možně Dysldorf. Což by první osoba státu zřejmě vědět měla.
A zpět k pořadatelům - nebývale dobře a komorně činí už dlouhá léta Agharta - vozí v rámci volného jazz festivalu povětšinou do Lucerna Music Baru osobnost za osobností. Za dostupné vstupné. Jedině bych snad vyčetl menší odvahu přivézt nějakou novou figuru světového jazzu. Velkou konkurencí byl letos už potřetí Bohemia Jazz Fest, pořádaný Rudym Linkou, přehlídka světových špiček na českých náměstích a navíc zdarma.
Nenápadnou práci pak dělá Petr Pylypov, se svým Jazz Meets World přiváží málo známé a vesměs velmi zajímavé osobností obou zmíněných žánrů.
Všechna úcta těmto mužům a ženám. Je to piplavá a vytrvalá práce, představovat zajímavé osobnosti světové hudby. Na ně se totiž chodí málo a tak jde doslova o přežití. A k tomu několik malých hudebních vydavatelství - i když o Indies říkat, že jsou, zejména nyní, roztrojeni, malí, je podsázka. K nim přidejte novou a agilní firmičku Animal Music a jejich mladé jazzové nahrávky tuzemské scény. Pak ještě Artu, která se rozhlíží trvale a snaživě a snad i Supraphon, jenž pořád ještě žije.
Možná by některé jiné noviny měly shromáždit právě tyto mediálně neatraktivní osobnosti. A nemuselo by to ani být na titulní stránku.
