Čeští politici neberou většinou české novináře moc vážně. Ne že bychom je nedokázali rozčílit, ale nic si nenamlouvejme: místní politická elita nás považuje za trochu otravné, ale většinou užitečné idioty. Upřímně se nedivím - jako by v tom vztahu přetrvávalo něco z 90. let, kdy politici mluvívali do nastavených diktafonů sotva odrostlé mládeže okouzlené novým světem a vlastní důležitostí. Vím, o čem mluvím, také jsem v tom chumlu stával. Jenže dneska je nám o deset, patnáct roků víc, takže bychom si, chlapci a děvčata, mohli říct, proč to tak asi je.
Nechme pro dnešek stranou oblíbený outfit českého žurnalisty, který se s politiky v oblecích nejradši stýká v džínách a svetru. („O významu dnešního jednání svědčí, že si támhle pan kolega vzal čistou teplákovou bundu,“ zahájil před lety Miroslav Kalousek jeden brífink při sestavování vlády.)
Ne že bych se ve zprávách o toskánské dovolené Mirka Topolánka and comp. nedozvěděl ledacos důležitého o životě místní elity. Ale skoro ještě víc o médiích. Myslím, že tohle léto padla skoro všechna tabu: odteď je už zřejmě normální prohodit svůj zdroj, jak to Mf Dnes udělala s Karlem Randákem (jeho fotoalbum ovšem dodnes vesele používá). Za originální postup považuji i zdrojování zprávy o údajném podílu TOP 09 a Věcí veřejných nad distribucí fotek - prý se to říká „ve štábech ODS a ČSSD“. (Rovněž Mf Dnes minulý čtvrtek.) No, panečku! Co příště psát, jen to, že „se to říká“?
Vždycky mě fascinovalo, kdo všechno se v Česku označuje za „spin doctora“ - všichni ti sotva třicetiletí hoši, co vám na schůzce vykouří všechny cigarety a nechají za sebe zaplatit. Teď už chápu, že to klidně můžou dělat: minimálně od chvíle, kdy se na titulní straně Lidových novin objeví podvrh policejního spisu o vyšetřování Romana Janouška - a pak už jen ticho, teď už pojďme rychle do vily.
Představoval jsem si také často, co by asi Topolánek s Paroubkem zažili, kdyby se tak někdy dostali před moderátorskou hvězdu BBC Jeremy Paxmana - myslím, že by vydrželi tak tři minuty. Stejnou dobu, jakou jim asi tak zabere denní studium zpráv, které by je nějak překvapily.
P.S.: Tenhle text původně vznikl koncem minulého týdne. Tedy ještě předtím, než Lidovky upletly otvírák z rozhovoru se zhrzeným špionem Randákem, který jen tak, bez záruky, bez oponentury, věští, že „přijdou další“ skandály, podívejte, co mi přišlo za smsky, třeba je to pravda, třeba ne… Ideální téma na první stránku deníku se slušnou pověstí.
A úplně stranou už nechávám pondělní rozhovor Mf Dnes s vychechtaným Stanislavem Grossem. Je to věc vkusu, ale byla to právě MfD, která kdysi v roce 2005 stála na začátku odchodu Grosse z politiky. Jako kdyby jim chtěl tímhle povedeným interview („nestačím odhánět klienty, jo, a také jsem vydělal další desítky milionů, vy kluci pitomí“) vlastně za tu úlevu poděkovat.
