Odmítavý postoj Donalda Trumpa k protihispánským náladám ukazuje, že se nový americký prezident i navzdory vyhrocené kampani začíná obracet ke Spojeným státům jako k celku. V Interview ČT24 to prohlásil vedoucí zahraniční redakce České televize Michal Kubal, který americké prezidentské volby pokrýval právě u Trumpova tábora.
Jak probíhala volební noc a kam se český zpravodaj dostane?
Volební noc byla emotivní, překvapivá a zajímavá. Toto byly třetí volby prezidenta Spojených států, které jsem pokrýval, a musím říct, že oproti dvěma předchozím byly jiné. Donald Trump svou volební noc – a jeho štáb to dopředu nazval oslavou volebního vítězství – pojal jinak, než bývalo zvykem. Dvakrát jsme byli ve štábu Baracka Obamy. Poprvé šlo o otevřený park v Chicagu, kde byly stovky tisíc lidí, podruhé to byla sportovní hala, kam se samozřejmě také vešly tisíce lidí.
Donald Trump měl štáb v jednom z hotelů na Manhattanu, což znamená velmi omezený prostor i přístup pro novináře, nejen zahraniční, ale i americké. Některé americké televize požadovaly akreditace pro jedenadvacet štábů… a dostaly jednu. Tomu odpovídala také možnost pro zahraniční média včetně České televize. Byli jsme odkázaní na to točit venku a v tradičně demokratickém New Yorku je velmi těžké na příznivce Donalda Trumpa narazit. Pokrývat tuto volbu byl zpravodajský oříšek.
Pokud jde o vlastní voličské rozhodnutí, už se vrší analýzy důvodů, proč Donald Trump vyhrál a Hillary Clintonová prohrála. Od amerických komentátorů zaznívají mimo jiné slova o rozhodující „úzkosti pracující třídy“. Jak moc silná byla voličská touha po změně?
Ta je klíčem. Nikoliv úzkost pracující třídy, ale touha po změně. V jednom z exit-pollů čtyři pětiny voličů požadovaly změnu toho, kam Amerika směřuje, a tu velmi těžko přinese kandidát, který sloužil v první vládě stávajícího prezidenta a který ve své podstatě představuje navázání na jeho politiku. Právě to bylo klíčem. Klíčem ale byla i spousta dalších detailů, které způsobily tento překvapivý výsledek a doslova historickou volbu. Jedním z faktorů sice byla vzpoura dělnické třídy, ale stejně jako lidé chudí a bez vyššího vzdělání hlasovali také vysokoškolsky vzdělaní bílí muži. Těch aspektů je víc.
Čemu konkrétně v Trumpově kampani Američané uvěřili?
Byly to jedny z voleb, kde rozhodovaly mnohem víc emoce než fakta. Donald Trump pronesl nespočítatelně výroků, které byly na hranici pravdivosti, a ještě víc, které byly za touto hranicí. Klíčovou roli sehrály emoce.
Jedním z témat Trumpovy předvolební kampaně byla kritika stávajícího establishmentu, který měl v řízení Spojených států selhat. Dá se vysvětlit, proč miliardář Donald Trump pro voliče elitu nepředstavoval? Jen proto, že nebyl u moci?
Ano. To je ten hlavní důvod. Ačkoliv je miliardář a navíc přiznával, že dokázal využívat výhody (daňového) systému, dokázal zároveň sám sebe prezentovat jako člověka, který přichází zvnějšku. A je to pravda – minimálně co se politické roviny týče, protože Spojené státy ještě nikdy neměly prezidenta, který předtím nesloužil v politické funkci ani v armádě. Tohle je největší změna, která přichází do Bílého domu.
Trump také uváděl, že by chtěl kompletně změnit systém zdravotní péče známý jako Obamacare. V rozhovoru pro The Wall Street Journal ale nyní říká, že by některé jeho aspekty zachoval. Jak moc to vypovídá o jeho předvídatelnosti v roli prezidenta?
Spíš to vypovídá o rozdílech mezi kandidáty a zvolenými prezidenty. Každý člověk se snaží na svou stranu získat voliče a záleží jen na něm, kam se bude snažit dotáhnout voličské sliby. To, co od Donalda Trumpa slýcháme nyní, je mnohem bližší tomu, jak bude jeho vláda skutečně vypadat, a hodně naznačil už jeho první projev. Pronesl totiž projev, který byl zásadně odlišný od toho, co jsme od něj slýchali v průběhu volební kampaně. To Hillary Clintonové vyhrožoval, že ji zavře do vězení a že jmenuje speciálního federálního vyšetřovatele, který se zaměří jen na její zločiny, které – jak uváděl – nemají obdoby od aféry Watergate. Teď ale Clintonové poděkoval, uznal, že vedla velmi dobrou kampaň, a řekl, že by jí celá Amerika měla děkovat za její služby.
O Baracku Obamovi řekl, že je to muž, který se zapíše do amerických dějin jako nejhorší prezident Spojených států… a teď řekl, že se s ním velice rád setkal a dozvěděl se o úspěších, o kterých nevěděl. Další rozhovory už naznačují, že od některých velmi jasných tvrdých vyjádření začíná ustupovat. A pokud se budeme bavit o americké zdravotnické reformě, na americké pravici je Obamacare spíš nadávkou, ale dvaadvaceti milionům Američanům zajistila zdravotní pojištění, a to je věc, kterou by jakýkoliv politik jen velice těžko odebíral. Včetně Donalda Trumpa.
Clintonová podcenila tradičně demokratické státy
Volby také ukázaly, že demokratická kandidátka Hillary Clintonová byla pro řadu lidí nevolitelná. Co všechno podcenila?
V celoamerickém hlasování sice získala o stovky tisíc hlasů víc. Prohrála v klíčových státech a podcenila některé státy, u kterých si myslela, že jí budou patřit. Příkladem může být Wisconsin, který Barack Obama v roce 2012 opakovaně navštěvoval, ale Hillary Clintonová v něm prakticky žádnou kampaň nevedla, brala ho za jistý a nakonec tento tradičně demokratický stát, který republikánům naposledy získal Ronald Reagan, o třicet tisíc hlasů ztratila s Donaldem Trumpem.
Jako kandidátce jí zlomily vaz dvě zásadní věci: Nejnižší volební účast za posledních dvacet let, kdy získala o pět milionů hlasů méně než Barack Obama v roce 2012, a neschopnost získat na svou stranu klíčové voličské bloky, které se zdály být zajištěné. A připomenu ještě jedno číslo. Donald Trump získal v celkovém počtu méně hlasů, než získal v roce 2012 (neúspěšný republikánský kandidát) Mitt Romney a v roce 2008 John McCain. Přesto dokázal volby vyhrát.
Jak Spojené státy na tyto počty reagují? Nedebatuje se o možné změně volebního systému?
Ve chvíli, kdy v roce 2012 Mitt Romney prohrál, Donald Trump řekl, že je sbor volitelů strašlivě nefér záležitost a že poškozuje amerického voliče. Teď od něj nic podobného nezaznělo. Je pravda, že se o tom diskutuje, ale způsob volby je součástí pravidel a oba dva kandidáti věděli, že se podle nich hraje. Hillary Clintonová zkrátka svou strategii nedotáhla tak daleko jako Donald Trump, kterému se podařilo neuvěřitelné. Do volební noci totiž vstupoval s tím, že bude muset získat z deseti nerozhodnutých států prakticky všechny – a podařilo se mu získat mnohem víc, triumfoval i v místech, kde byli předtím demokraté naprosto pevně zakotveni.
Volby ale přinesly ještě další specifikum, když jedna ze dvou hlavních politických sil vyslala do boje o Bílý dům ženu a kandidatura Hillary Clintonové tak otevřela debatu, co to pro Spojené státy znamená. Jak byla bouřlivá tato debata?
Prakticky neexistovala. O roli genderu se nemluvilo tak zásadním způsobem, jak by se dalo očekávat. Jestliže se po zvolení Baracka Obamy mluvilo o tom, že se psaly dějiny, protože byl do Bílého domu zvolen první Afroameričan, tak tentokrát nezaznívalo zdaleka tak často, že je šance na první ženu, která vstoupí do Bílého domu. Víc než pohlaví rozhodovalo sociální postavení a vzdělání. Bílé ženy bez vysokoškolského vzdělání hlasovaly proti Hillary Clintonové na rozdíl od vysokoškolsky vzdělaných, které naopak získala. A je ještě jedna věc, o které se tolik nemluví: Kandidáti třetích stran získali tři až čtyři procenta hlasů. Pokud by ve volbách byli pouze Hillary Clintonová a Donald Trump, Hillary Clintonová by tyto hlasy dostala v poměru dvě ku jedné. Podle všeho by tak volby vyhrála.
Jasné rozdělení voličských skupin panuje i v rovině ras. Do jaké míry to bude pro budoucnost USA téma? Připomínám, že jsme v situaci, kdy republikánskému kandidátovi vyjádřil podporu Kukluxklan.
Amerika byla a je rozdělená. Zdá se, že se Donaldu Trumpovi podařilo k volbám dostat mnohem větší procento bílých voličů, než tomu bylo kdy předtím, někdy se mluvilo o poslední vzpouře bílých mužů, ale zdaleka to není celá pravda. Hillary Clintonová k volbám nedostala dostatek afroamerických voličů a klíčovou roli v důležitých státech, jako je Florida, sehrálo to, že přes všechnu proti-hispánskou rétoriku Donalda Trumpa nezískala zásadnější procento hispánských voličů. Donald Trump naopak získal větší procento hispánských voličů než Mitt Romney, což je k jeho jasné protiimigrační politice překvapení.
Trump se začíná obracet k celé Americe
Jak těžké bude tyto tábory nyní spojit?
Ve Spojených státech vedle sebe stojí dva názory, které si nijak neprotiřečí: že je Donald Trump novým demokraticky zvoleným americkým prezidentem – a že část americké populace má právo vyjádřit svůj názor, jak se jí tento výsledek líbí, pokud to nepřesáhne hranici mírových protestů. Zajímavé bylo také sledovat reakci samotného Donalda Trumpa, který se začíná obracet k celé Americe. Po jeho zvolení se začaly objevovat varovné signály, kdy se v některých středních školách na hispánské spolužáky pokřikovalo ‚Postavte zeď' a bylo velmi osvěžující slyšet od Donalda Trumpa v prvním velkém rozhovoru, který poskytl CBS, jasná, několikrát zopakovaná slova: „Stop it.“ Zastavte to. To jsou přesně ty okamžiky, kdy je Amerika na cestě ke sjednocení. Síla zdejší demokracie spočívá v tom, že si lidé můžou myslet něco jiného, ale směřují k tomu, aby se dařilo Spojeným státům.
Ani s výstavbou zdi na americko-mexické hranici to tedy není už tak vážné?
Už se mluví o tom, jestli to bude celá zeď, nebo místy plot. Kdybych měl odhadovat, řekl bych, že na některých místech postaví části zdi, ale od agentů, kteří se situací na jižní hranici zabývají, zaznívá, že mnohem podstatnější jsou personální posily a schopnost pozorovat terén.
Poté, co Donald Trump dlouhé měsíce říkal „Postavme zeď“, si nemůže dovolit nepostavit vůbec nic – ale nebude to tak, že by zde vyrostla Velká mexická zeď. S prezidentskými sliby to vždycky bylo všelijaké, protože narážely na realitu americké demokracie. Od začátku je postavená jako velký zaoceánský parník, který směřuje dopředu a otočit jeho kormidlem je komplikované. Prezident je sice mocný, ale není všemocný a vždy musí spolupracovat s Kongresem. První věc, kterou Barack Obama udělal, byla, že 21. ledna 2008 podepsal prezidentský dekret o zrušení věznice na Guantánamu. Tato věznice pořád existuje a pořád jsou tam vězni obvinění z terorismu, protože Kongresu se zrušení nelíbilo a nedal peníze na jejich přesun. To ukazuje, jak moc je omezená moc prezidenta ve Spojených státech.
