Praha - „Lidé chtějí nekonfliktní témata,“ myslí si fotograf Jan Šibík, který minulý týden opustil časopis Reflex, kde působil od roku 1993. „Doba je komerční a redakce se zaměřují na to, co lidé chtějí,“ dodal Šibík, známý především díky svým výmluvným fotografiím z oblastí válečných konfliktů a přírodních katastrof. Paradoxně tak v době, kdy díky levným kompaktům a chytrým telefonům fotí skoro každý, přestávají mít lidé zájem o reportážní fotografie, které přináší příběhy a emoce.
„Ubývá počet lidí, které to zasahuje,“ komentoval Šibík nezájem o velké fotografické soubory „Pořád mě ale lidé zastavují na ulici a říkají mi, že je to pro ně důležité,“ vysvětlil Šibík, proč chce pokračovat ve fotoreportážích z míst, kde se něco děje, a to i za cenu toho, že se stane fotografem na volné noze.
Doba, kdy budou média fotografiemi zásobovat sami čtenáři, podle Šibíka nastává jen částečně. Fotky z mobilu už nyní zaplavují internet. „Tam vyhrává aktuálnost, kdy vyhrává ten, kdo tu zprávu zveřejní první. Nezáleží tolik na obsahové kvalitě fotografie,“ myslí si fotograf. V časopisech, které uvěří, že fotografie má smysl, ale fotky na mobil podle Šibíka konkurovat nemohou. „Je něco jiného, když se vám do fotografie povede dostat nějaká symbolika,“ poukázal Šibík.
Focení na mobil: zábava, která snese i trochu kýče
„Tím, jak všichni fotí mobilem, narůstá počet lidí, které focení baví,“ myslí si Šibík, který sám mobilní telefon rád k focení používá. „Pro mě je focení na mobil zábava. To, co bych se styděl vyfotit na velkou zrcadlovku, vyfotím na mobil. Takové ty kýče, jako červánky nad Prahou,“ dodal.
„Pro konzervativní fotografy je ale focení na mobil něco hrozného,“ upozornil Šibík. I ti se s nástupem moderních technologií ale musí postupně smiřovat, ostatně letos byl fotograf využívající výhradně mobilní telefon přijat i do nejprestižnější fotografické agentury Magnum. „Je to svébytný styl fotografie, který bude někoho bavit a který bude existovat,“ komentoval Šibík.
Fotografické soutěže stále mají smysl
Šibík několikrát získal ocenění v prestižní soutěži Czech Press Photo a v roce 2004 obsadil třetí místo v soutěži World Press Photo v kategorii Sportovní příběhy. „Tyto soutěže stále mají smysl,“ myslí si Šibík. Právě při výstavách spojených s fotografickými soutěžemi se mimo jiné ukazuje, že zájem lidí o reportážní fotografii ještě nezmizel, například Czech Press Photo navštíví 40 00 lidí ročně. „Teď jde jen o to, aby na soutěžích ještě nějaké fotografie ze světa byly,“ uzavřel Šibík.
Jan Šibík se věnuje především fotoreportáži z celého světa. Proslul snímky z období politických převratů, jako byl například konec komunismu v Evropě, pád Berlínské zdi, sametová revoluce v Československu nebo krvavý zánik Ceauceskova režimu v Rumunsku. V reportážích zachytil i následky masakrů v Sieře Leone a Libérii či hladomoru v Africe. Opakovaně pracoval také na Kubě, v Severní Koreji, nafotil například i HIV pozitivní prostitutky v největším africkém slumu v Kibeře.
