Praha - Výstavu věnovanou významné osobnosti české kinematografie - režiséru Františku Vláčilovi - uspořádaly společně Barrandov Studio a.s. se Správou Pražského hradu. Její instalace je k vidění v Císařské konírně od 15. února do konce května 2008.
Multimediální expozice představí v naprosté většině dosud nezveřejněné fotografie z Vláčilových filmů, pracovní snímky z natáčení, fotografie z režisérova soukromého života a filmové ukázky promítané na plátna. Organizátoři výstavy využili pro účely výstavy multimediálních technik, jako je například promítání sekvencí z filmů Markéta Lazarová a Údolí včel, díky kterým se návštěvník výstavy stane pomyslnou součástí samotného filmu.
„Snažíme se dosáhnout napětí kombinací statického a pohyblivého obrazu se zvuky a dalšími proměnami prostoru,“ popisuje pojetí výstavy kurátor Pavel Jiras. „Díky tomu bude výstava neustále pulzovat a měnit svou podobu. Doufáme, že se tím přiblížíme Vláčilově dynamice,“ dodává Jiras. Ojedinělým a dramatickým prvkem architektury výstavy je také neobvyklé umístění fotografických výjevů do lunet sálu.
„Byl jsem velmi překvapen, že taková výstava vůbec vznikla. Myslím si, že to má obrovský význam nejen pro Františka Vláčila, ale pro celý český film, protože když přijdete do výstavních prostor, tak najednou máte pocit, že jste uvnitř filmu, v jeho srdci. Najednou vnímáte výraz herců, intenzitu jejich prožitku a péči, kterou do toho Vláčil vkládal. Na jedné straně se mi zastesklo, na druhé straně pak přišel pocit naděje, že jestliže byl film někdy u nás tak vysoko, potom snad nemůže nikdy klesnout moc nízko. Výstavou jsem byl velice nadšený,“ hodnotí ojedinělou výstavu „vláčilův" herec Jan Kačer.
V závěrečném kabinetu je možné nahlédnout do jakési „třinácté komnaty“ Františka Vláčila. Cílem této části výstavy je navodit atmosféru režisérovy pracovny pomocí předmětů z pozůstalosti, a ilustrovat tak Vláčilovu komplikovanou povahu plnou tajemství a protikladů.
František Vláčil zemřel osamělý v nedožitých pětasedmdesáti letech v roce 1999, poznamenán úmorným bojem s totalitním režimem, který mu v 70. a 80. letech vytrvale komplikoval život a posléze znemožňoval tvůrčí práci. Režisér za svůj život natočil téměř tři desítky filmů, mezi nejznámější patří například Ďáblova past z roku 1961 a adaptace literární předlohy Vladislava Vančury Markéta Lazarová. Tuto historickou trilogii ukončil Vláčil v roce 1968 snímkem Údolí včel, na němž se scenáristicky podílel Vladimír Körner, který je rovněž autorem scénáře k jinému Vláčilovu filmu Adelheid. Film Markéta Lazarová je do dnešní doby ceněn mezi odbornou veřejností jako nejlepší český film všech dob a pravidelně vyhrává filmové ankety.
