Skutečný špion, jako je Jason Statham, klidně skočí z dálnice autem na vlak, i když při tom hoří. Abyste tomu správně rozuměli ne auto, ale on samotný hoří. A když si ještě náhodou utrhne ruku (což se na misi běžně stává), tak si ji tou druhou přišije. Být agentem v terénu je totiž hustý odvaz pro každého, kdo má koule, ale těžkotonážní Melissa McCarthyová se, navzdory tomu, že je nemá, přesto dala k CIA - ve filmu Špión režiséra Paula Feiga.
Když byla malá, říkala jí její máma, aby se v životě raději stáhla a nechala vyniknout jiné. A hlavně aby nedělala problémy, protože dělání problémů není znakem odvahy, ale vlastní blbosti. „Vzdej se svých snů,“ psala jí pravidelně na krabičky na svačiny, ale navzdory těmhle defétistickým pindům se její Susan (Melissa McCarthyová) prodychtila až na post nejlepší analytičky CIA.
V praxi to znamená, že dřepí na tučném zadku v suterénním kanclu, monitoruje terén, do kterého zřejmě nikdy ani nenakoukne, a naviguje na dálku elitního agenta Bradleyho Finea (Jude Law), který přičinlivě využívá svého povolení zabíjet a s nímž tvoří dokonale sehraný tým. A podle vzoru Moneypenny ho platonicky miluje. Teda až do chvíle, než mu vystavila konečnou démonická Bulharka Raina Boyanovová (Rose Byrneová), která zná identitu všech aktivních agentů, čímž je vyřadila ze hry, a právě převzala po tatíkovi nekompromisní likvidační metody i prosperující obchod se zbraněmi. Je třeba najít někoho „neviditelného“, kdo tenhle kšeft stopne - někoho jako Susan, v níž, jak se ukáže, se skrývá superšpión, smrtonosná zbraň, která převálcuje i namachrovaného agenta Ricka Forda (Jason Statham).
Bizarní špionážní crazy nářez
Čestně přiznávám, že tandem Paul Feig – Melissa McCarthyová (Ženy sobě, Drsňačky) zrovna nemusím. Ale rovněž musím přiznat, že tentokrát mě dostali. Režisér Paul Feig, který má odpracováno hlavně na televizních seriálech, tu podle hesla „do třetice všeho dobrého“ natočil se „svojí“ Melissou McCarthyovou zatím jejich nejlepší a nejzábavnější spektákl - a evidentně ne poslední (viz plánovaní Krotitelé duchů). Špión totiž ujíždí jako o závod na parodické bondovské vlně, kde se střídají lokace (Paříž, Řím, Budapešť), casina, hotely, spojky, akce a hlášky. A byť se tu kope úplně jiná liga, je to tempařské, zábavné, přiměřeně drsné, vtipné a vkus jen mírně urážející.
To, co byste od Feiga ani žánru nečekali, je přesný a nečekaně nabušený casting se vskutku nepřehlédnutelnou Melissou McCarthyovou, která je tu zábavná, rozjetá a nenuceně se přeměňující z nenápadné kancelářské šedivky do své nové akční figury, která pořádně otřese světem teroristů i obchodníků se zbraněmi. Bude vás bavit, pakliže na její extrémní parametry nejste vyloženě alergičtí – a ti, kteří jsou, by měli jít raději o dům dál, protože prakticky nesleze z filmového plátna.
Neboť toto je její film, jako by byl napsán přímo pro ni a Jasona Stathama (dodávám za sebe), jenž v roli kontrastně drsného, samožerského a sebeparodizujícího agenta Ricka předvedl novou polohu, která mu hodně sluší, a je v ní k sežrání. Téhle ústřední dvojce pak ještě sekunduje elegantně bondovský Jude Law a zpovykaná, chladnokrevná bestie Rose Byrneová (která na ústřední záporačku zas není tak úplně nesympatická). Ostatní tu tvoří spíše sbor snaživých přihrávačů, kteří dělají všechno pro to, aby tihle čtyři vynikli.
Se Špiónem přišla od 4. června do kin příjemně uhánějící, energií, nápady a hláškami nabitá letní popcornovka. Byla pro mě příjemným překvapením hlavně proto, že jsem takovouhle variaci na skvělého Kingsmana, která to sice někdy trochu přežene, ale rozhodně není trapná, z téhle strany prostě nečekal. No a vy to teď už víte!
