Praha - Vizuální umělec Jiří David představil vybranému publiku svůj patnáctiminutový film Kohinoor. David je znám především díky svým pracím ve veřejném prostoru. Zejména jeho neony v podobě trnové koruny nad Rudolfinem a tepajícím srdcem na Pražském hradě svého času zaujímaly přední místo ve výtvarné sféře. Snímkem se přiřadil k těm výtvarníkům, kteří svůj „jiný“ pohled vnesli na filmové plátno.
Jde o film umělecký, nikoli hraný, zachycující reflexe určitých dějů, které umělec důvěrně poznal v místech, kde měl ateliér. Vznikl v dílnách známého pražského výrobce zdrhovadel, spojovacích materiálů a kovové galanterie, přičemž jeho „herci“ jsou krásné staré stroje. Každý z nich má svou řeč a rytmus, každý hovoří svým jazykem. Zhruba dvacetisekundové záběry jsou většinou statické; přesto ale vypovídají o tom, že každý někam spěchá. Filmové obrazy doplňují dunové, mlaskavé i chřestivé zvuky, různé pískoty a cvakání, přičemž detaily monotónně se pohybujících součástí připomínají válečné stroje z Vetřelců, Avataru i dalších sci-fi snímků.
„Zábava to není,“ varoval David první diváky. Na výsledku spolupracoval s profesionálními filmaři, i proto dílo považuje za film, nikoli za video. „Není točeno z ruky, nechci ho pouštět v galeriích. Zvuk je totiž důležitý a obraz potřebuje skutečně velké plátno. Nelze to promítat ani v industriálním prostoru,“ dodal David. O budoucnosti projektu zatím nemá jasnou představu. Spíše ho bude promítat jen zvaným hostům na místech, které tyto podmínky splní. „Je možné, že za nějakou dobu se snímek objeví i jinak. Možná půjdeme na festival do Španělska, ale vše je zatím ve hvězdách,“ dodal David po projekci.
Jiří David
patří podle odborníků k nejvlivnějším současným umělcům v Česku. Sám se považuje za vizuálního umělce. Zabývá se různými žánry a médii. Působí také jako pedagog, publicista a kritik. Je známým glosátorem uměleckého dění, galerijního provozu i kulturní politiky. V první polovině loňského roku mu Galerie hlavního města Prahy uspořádala předběžnou retrospektivu jeho prací a vystavila ji v Městské knihovně. Pak zamířila do Uměleckoprůmyslového muzea Moravské galerie v Brně.
