Praha - Francouzskou barokní operu Les Indes Galantes dnes v pražském Národním divadle představil v koncertním provedení proslulý francouzský soubor Les Arts Florissants. Rozverné a lehkovážné dílo francouzského barokního autora Jeana Philippa Rameaua vděčí za své znovuobjevení právě tomuto ansámblu a jeho uměleckému vedoucímu, dirigentovi a cemballistovi Williamu Christiemu. Mimořádná hudební událost byla součástí festivalu Struny podzimu, který se v české metropoli pořádá do 19. listopadu.
Les Indes Galantes patří do žánru opera-balet, typické formy francouzského barokního hudebního divadla, která vévodila královskému dvoru Ludvíka XIV. Obsahovala velký podíl taneční hudby a měla blíže k zábavnosti než dramatu.
Opera měla premiéru v Paříži v roce 1735. Na dnešním koncertě zaznělo v původní barokní podobě na dobové nástroje první, druhé a čtvrté jednání, bez prologu a třetího dějství. Všechna jednání pojednávají o věčném tématu lásky, jejích nástrah a radostí. Autor zasadil děj do exotického a rozmanitého prostředí osmanské říše, peruánských Inků, Persie i severoamerických lesů s indiány.
„Slovo galantes se týká aktivit spojených s láskou. V podstatě je to tableau o exotických milostných poměrech, přičemž slovo Indes se zdaleka netýká zrovna Indie - může to být kdekoli mimo Evropu, kde to Evropané znali,“ tvrdí o názvu opery umělecký vedoucí ansámblu. Dramaturgie Národního divadla se proto kloní k volnému překladu Zamilovaná Amerika, objevují se ale i slovní spojení jako Zamilovaní Indové.
Dnešní koncert je zastávkou francouzského souboru na jeho turné po Evropě a zároveň součástí francouzské sezony v Praze. William Christie založil těleso před 29 lety a pojmenoval ho podle jedné z oper Marca Antoinea Charpentiera.
Za dobu svého působení na umělecké scéně se soubor zasloužil o zvýšení zájmu o francouzskou hudbu 17. a 18. století a dostal se na přední pozici mezi interprety staré hudby. Ve Francii je v současnosti barokní hudba velmi oblíbená mezi mladými lidmi. „Publikum i hudebníci jsou si už určitě vědomi, že stará hudba není zdaleka jen Mozart, Haydn, Händel nebo Bach,“ dodává Christie. Dřív se podle něj opomíjel velký kus hudební historie, konkrétně ve francouzském repertoáru.
