Svůj účet otevřeli ve dvaadevadesátém v Bosně a po osmnácti letech ho chtějí vyrovnat uprostřed divokých Apalačských hor. Bývalý přísluník srbské eskadry škorpionů, všehoschopný drsňák Emil Kovac, který tehdy přežil svoji smrt, se tam vydal na lov plukovníka Benjamina Forda, který má už všech válek plné kecky. Dva veteráni jedné války, která jim dala pořádně zabrat a zanechala jizvy, které se znovu otevírají. Kdysi oba zabíjeli a teď ze sebe záměrně učinili živé terče, a možná že oba tím pádem už konečně zemřou. Není třeba to prožívat, protože co je koneckonců člověk jiného než soudržná hromada masa, kostí a šlach. A co jiného jej dělí od smrti než prchavý okamžik, kdy (stejně jako když skolíte losa nebo jelena) jeho pohled znehybní a vyhasne…
Masakr, který v roce 1992 vypukl v Bosně, trval zhruba tři a půl roku a byl nekrvavějším konfliktem, jaký Evropa zažžila od druhé světové války. Charakterizovaly ho etnické čistky, týrání, ponižžování a masakry civilistů, prováděné namnoze mimořádně krutými a brutálními polovojenskými jednotkami, namixovanými z nacionalistických hesel a sadistického úchyláctví. Zůstalo po nich dvě stě tisíc zavražžděných a umučených a rdousivá vlna přežžívající nenávisti a nezničitelné touhy po odplatě.
Kdyžž v rámci operace „Klidná síla“ začaly oblast kontrolovat jednotky NATO, přijel sem s nimi na svoji válečnou misi i zkuššený voják, plukovník Benjamin Ford. Zažžil tu otřesné věci, s nimižž se předtím nikdy nesetkal, hnilobně na něj dýchla deformovaná tvář člověka bestie s temnou dušší a krvavýma rukama, kterého je třeba totálně zlikvidovat, aby užž nemohl páchat dalšší zlo.
Takhle to cítil, spolu s pachem mrtvých těl, deroucím se z vagonů vlaku smrti, –a tak to také udělal! Ti, co se tehdy vzdali, netuššili, žže to byl jejich poslední, osudový čin, protožže Benjamin Ford se právě rozhodl nebrat zajatce, ale rovnou trestat. Mezi zajatými byl i Emil Kovac, který tehdy ještě nebyl připraven zemřít, ale pak na svém zátylku ucítil chladné ústí Benjaminovy zbraně a doššlo mu, žže tuhle válku si sice proklatě užžíval, ale nakonec ji zřejmě prohraje.
Jenomžže sadističtí hajzlíci mají příznačně tuhý kořínek, a tak tu máme po osmnácti letech Kovace znovu, s jeho pitoreskním bíbrem, zabijáckým lukem, šišlavým srbským přízvukem a sveřepým odhodláním vyrovnat starý dluh. Právě se vydal do Apalačských hor na svůj velký lov a nad osamělým lesním srubem plukovníka Forda se začaly záhy zatahovat mraky, neboť Kovac sice dostal povolení na odlovení losa, ale přijel sem lovit člověčinu. Jenomžže ani plukovník Ford není žžádný měkkýš,š a tak se zachoval v duchu sloganu: “Kdyžž chcešš svoji válku, tak si pro ni pojď!“
Režžisér Mark Steven Johnson (Ghost Rider) není žžádný velký koumák a žžádná super těžžká filmová váha a také nám tu nenabízí nic, co by tady užž v nějaké podobě někdy nebylo. Osvědčený model „dva chlapi si to rozdávají mezi sebou a divočinou“ jsme přece jižž zažžili třeba s traperem Charlesem Bronsonem a dalšším modelovým drsňákem Lee Marvinem v jejich boji Na žživot a na smrt (1981) nebo v podání nesourodého tandemu Antony Hopkins -– Alec Baldwin, kteří to hráli mezi sebou, macechou přírodou a medvědem také Na ostří nožže (1997). A v divokém Apalačském pohoří, kde se tak snadno umírá, rovněžž nejsme poprvé - čtyři chlapi na kanoích tam museli mezi agresivními horaly pádlovat o žživot jižž ve Vysvobození Joea Boormana v roce 1972.
Ze vššeho nejvíc je ale Johnsonova postbosenská Sezona zabíjení „slepená“ z prvního Ramba (1992) a zejména Friedkinovy nakládačky ŠŠtvanec (2003), exponované geopoliticky spřízněným Kosovem a sledující v naturalistických přírodních kulisách souboj megazálesáka Tomyho Lee Jonese a jeho bývalého (nyní psychopatického) žžáka Benicia del Tora. Svůj projekt totižž Mark Steven Johnson opírá o boj mužže proti mužži, duel dvou chlapů, co se vyznají ve volném vojensko-zálesáckém stylu, cožž sice nezakládá nic třeskutě objevného, ale vzhledem k hvězdnému obsazení slibuje minimálně zajímavý zážžitek.
To, žže tohle (oprávněné) očekávání není beze zbytku naplněno, má na triku hlavně zatím ne příliš zkuššený scenárista Evan Daugherty. V průměrné Sněhurce a lovci dal sice do kupy poměrně akční fantasy story, ale to se mohl opřít o jižž hotový pohádkový příběh. Sezona zabíjení odhalila, žže vlastní, smysluplný, logický, dramaticky vyklenutý a gradující dějový základ je zatím nad jeho kreativní síly a možžnosti.
Z jeho stereotypně konstruované předlohy, kde se oba protagonisté takřka v pravidelném rytmu střídavě pokládají na lopatky, malinko pomučí a pak si disciplinovaně vymění role a v blábolivých time outech odkládají luky, pušky a sekery a zadumaně plkají o hrůzách války, by nedokázal o mnoho více vycedit ani mnohem zručnějšší režžisér, nežžli je Johnson. A kdyžž po čase začnete oba podezřívat, žže to s jejich vzájemným zabíjením asi nebude tak horké, vytrácí se ze snímku to podstatné, co ho držželo nad vodou, totižž napětí, kdo z nich bude ten, který zůstává.
Co zmrvil scénář, se snažží napravit herci v hlavních rolích (o mnoho víc jich ostatně neuvidíte), cožž se jim i při jejich obrovské zkuššenosti daří jen částečně. Stojí před nimi totižž úkol hodný chytré horákyně, neboť si mají jít nemilosrdně po krku s cílem zabít jeden druhého, ale kdyžž užž má protivníka střídavě jeden nebo druhý na lopatě (a to si pišště, žže opravdu má), poprava se odkládá a začne se planě tlachat o dávno zjevených a stokrát omletých pravdách.
Na tenhle film se bude chodit (byť zřejmě nikoli masově) hlavně kvůli tomu, žže je tu ve společné akci k vidění superhvězdný hollywoodský tandem Robert De Niro -– John Travolta. Pohled je to ale místy i malinko smutný a notně nostalgický. Osobně jsem přesvědčen, žže v době jejich slávy by takovýhle scénář opovážžlivci, jenžž by se odvážžil ho předložžit, hodili na hlavu. Ale čas nemilosrdně pádí, opravdu velké role ve velkých filmech se zas ažž tolik nehrnou, a tak to vzali, protožže jeden neví, co se objeví příšště.
Řekl bych, žže o něco lépe se se svým partem vyrovnal standardně nechybující Robert De Niro, který se sice musel chvíli houpat na stromě, zavěššený za lýtkový sval (který, jak tvrdí Kovac, opravdu hodně vydržží), ale nemusel si nechat narůst blbého bíbra jako na ochotnické představení a odššiššlat celou roli s úsměv vzbuzujícím pseudosrbským přízvukem. Tohle prvoplánovité aranžžmá dalo karlovarskému sympaťákovi Johnu Travoltovi (respektive jeho Kovacovi) zabrat ješště mnohem víc nežžli ššíp, kterým ho plukovník Ford přiššpendlil na nějaký čas za tvář ke dveřím.
Obě zmiňované (a mezi oba spravedlivě rozdělené) chuťovky patří asi k tomu nejhustššímu, co je v Sezoně zabíjení k vidění, zbytek je naplněn běháním po lese (které potvrdilo, žže jsou oba ve formě), naučnými kydy o válce a rozpadlých vztazích a překvapivým zjišštěním, žže jsou na tom oba tak nějak stejně, protožže si jsou vlastně podobní. A své si tu odehrají i přírodní záběry Petera Menziese, jakkoli platí, žže Apalačské hory jsou tak fotogenické, žže je snad nelze ani ššpatně nasnímat.
Sezona zabíjení je mírně rozpačité sólo pro dva bytostné sólisty, které se dá bez problémů ukoukat, stejně jako na něj vzápětí bez problémů zapomenout. „Jsme tu jen tři,“ konstatuje věcně Kovac, “ty, já a On“ (myššleno Bůh). „Ale ten stejně neposlouchá,“ dodává vzápětí kacířsky (čemužž se při kvalitě Daughertyových dialogů ovššem nelze divit). Do podkresu k tomu zpívá Johnny Cash „Don't Take Your Guns“ a svým ilustrativním způsobem to nemá chybu.
Tahle rádoby oldschoolovka o dvou válečných veteránech, z nichžž jeden se snažží na vššechno programově zapomenout, zatímco druhý nechce zapomenout ani náhodou, měla (za účasti Johna Travolty) před několika dny svoji světovou premiéru na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Snažží se vzbudit dojem poctivé, rukodělné filmařiny, jejímž největším zabijákem je ale odbytý scénář.
ŠŠkoda angažžovaných ikon, neproměněné ššance a nenaplněných ambicí. A také šškoda jedné winchestrovky z roku 1873, kterou Robert De Niro v pacifistickém afektu zahodil někde v Apalačských horách do rokle. Kdyby to nebylo tak z ruky……
SEZONA ZABÍJENÍ / KILLING SEASON. Belgie/USA 2013, 90 min., české titulky. Režžie: Mark Steven Johnson. Scénář: Evan Daugherty. Kamera: Peter Menzies. Hudba: Christopher Young. Hrají: Robert de Niro (Benjamin Ford), John Travolta (Emil Kovac), Milo Ventimiglia (Chris Ford), Elizabeth Olinová (Satan Fordová).
