Paříž - Bazilika Sacré-Coeur stojí na pahorku Montmartre, nejvyšším místě Paříže. Mohutná sněhobílá stavba vznikla jako reakce na prohranou prusko-francouzskou válku a má symbolizovat národní jednotu a návrat k duchovním hodnotám. Chrám v byzantsko-románském slohu, někdy kvůli mixu různých stavebních slohů hanlivě přezdívaný „šlehačkový dort“, byl stavěn přes 30 let; vysvěcen byl 16. října 1919.
„Francouzi nemají ke stavbě absolutně kladný vztah, asi je to i tím, že byla postavena po válečné prohře,“ říká zpravodaj Českého rozhlasu Jan Šmíd. „Platí pro ni ale naše Národ sobě - poté, co se začalo z výstavbou, zjistilo se, že se musí nechat upravit podloží. Poté už nezbyly žádné peníze na samotnou stavbu. Věřící z celé Francie se pak 30 let skládali na jednotlivé části,“ dodává Šmíd.
Vítězem soutěže projektování stavby se roku 1874 stal francouzský architekt Paul Abadie, který se ve svých plánech inspiroval několika významnými stavbami: chrámem St. Front v Périgueux, chrámem Notre-Dame du Port v Clermont-Ferrandu, chrámem svatého Marka v italských Benátkách i bazilikou Hagia Sofia v tureckém Istanbulu. Základní kámen byl položen v říjnu 1875. Bazilika byla dokončena těsně před první světovou válkou v roce 1914 a vysvěcena byla po jejím skončení.
Sacré-Coeur je architektonickým mixem byzantského, románského, gotického, renesančního i barokního stylu. Bazilika je 85 metrů dlouhá, 35 metrů široká a nejvyšší bod kupole dosahuje 84 metrů, čímž se stává druhým nejvyšším bodem v Paříži po Eiffelově věži. Zdobí ji sochy postav, které nerozlučně patří k francouzské historii - Jany z Arku a Ludvíka IX. zvaného Svatý. Obdélníková chrámová loď je obklopena sedmi kaplemi. Zvonice pak skrývá největší zvon ve Francii (Savoyarde). Dominantou interiéru je také velká mozaika nad apsidou a vzácné varhany.
Bazilika je dnes v péči benediktinského řádu. Nadále zůstává jednou z nejnavštěvovanějších pařížských atrakcí.
