Malostranské A studio Rubín koncem roku přišlo s „krvavou novinkou“, Traktátem o stepním vlku. Autorská art brut inscenace pro otrlé intelektuály nese podtitul „autodráha“ a je volně inspirovaná románem Stepní vlk od Hermanna Hesseho. Scénář, který pracuje také s dalšími citacemi, v surreálné kompozici rozvíjí téma člověka/vlka.
Podle textů Hermanna Hesseho, Lenky Lagronové, Henriho Pourrata, Andreje Tarkovského, Arkadije a Borise Strugackých, Davida Lynche a Davida Gifforda v dramaturgii Dagmar Radové a ve výpravě Michala Kubíčka představení uvedli autor a režisér Jan Kačena a kolektiv.
„Traktát o stepním vlku se zdá být životním požadavkem jako dýchání a jídlo. V druhé osobě k tobě mluvím, protože jsem vlk. Rozuměj: chodím po dvou. Co se stane, když je ve vlku člověk?“ ptají se autoři.
Člověk člověku vlkem
Po výrazové stránce je představení exhibicí obraznosti, což spolehlivě zajistí, že na něj nezapomenete. Míra expresivity ale nemusí vyhovovat každému. Navíc nejde o jednolitý příběh, spíše o podobenství, umocněné živou elektronickou hudbou talentovaného muzikanta Igora Korpaczewského, který doprovod vytváří na místě, ze zázemí.
Herecky projektu věrně slouží „vlčí trio“ Saša Rašilov, Jiří Kniha, Anna Čonková (Hovado, Dobytek a Bestie) a nepřeberné množství rekvizit. Scéna kombinuje atributy venkovské sednice kdesi v lese (malovaná truhla, kolíbka, nádoby) s prvky moderní doby (autodráha, lego, video, rap).
Postavy se svými vnitřními konflikty a negativními vlastnostmi nabízejí všem zúčastněným důkladné psychoanalytické sezení. Dění na jevišti celkem záživně doplňují filmové ukázky starého thrilleru o vlkodlakovi.
Pustota lesní samoty
Figury sbližuje rozpolcenost, jejich ega se smiřují se sebou samými. Dramatický lesní rajón ovládá divokost, mužská a ženská pohlaví splývají v mikroscénách různých témat. Traktát o stepním vlku vlastní dlouhé entrée, krvavá ústa a beznadějnou pustotu civilizaci vzdálené samoty. Místy využívá i herecké zpívání, nebezpečné léčky lovce či myslivecké zvyklosti.
Objevují se prvky vábení, kdy žena jako srna prchá a vzápětí podlehne. „Vykastruj ten traktát,“ navádí herec. Text se zabývá sebevraždou a jejími způsoby, smrtí jako takovou, pudy, svobodou a osamocením každého z nás. Některé úseky a repliky se záměrně opakují, vyžadují diváckou trpělivost.
Naléhavost výpovědi rozdrobuje množství nápadů a předmětů na jevišti. Hlavní dekoraci zastupují úplňkový měsíc a dřevěné kulisy tří vlků. Pohádka se mísí s hororem, jako ve filmu, jako v životě.
